V4 String Quartet dobyl Prahu mistrovským provedením Weinberga a Dvořáka

Spojení visegrádské tradice a mladé energie

V4 String Quartet je relativně mladé těleso. Bylo založeno v roce 2021 a skládá se z hudebníků, kteří pochází ze zemí Visegrádské skupiny, tj. Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Poslání kvarteta je oživovat hudební dědictví visegrádského regionu. Kvarteto se již představilo na významných hudebních festivalech, jako jsou: MiraTone Festival a Akademie (Maďarsko), Festival kvartet Budvár (Maďarsko), Festival Eufonie (Polsko), Festival Witolda Lutosławkého (Polsko), Hudební podzim v Řešově (Polsko), Krakovský hudební salon (Polsko), Levočské babí léto (Slovensko), Domus Artis (Slovensko), Mente Festival (Rumunsko) a další. Kromě koncertní činnosti se kvarteto věnuje také vzdělávacím aktivitám, pořádá mistrovské kurzy, čímž pomáhá rozvíjet mladé hudební talenty.

Program koncertu zahájila Monika Švec Sybolová. Nejprve vyprávěla o životě Andreje Remeše a následně o jeho vystaveném obrazu. Její projev byl velmi zajímavý, hovořila o detailech, které by běžného diváka na první pohled nezaujaly. Hudebníky by jistě zaujaly komentáře o vyobrazených hudebních nástrojích. Je otázkou, zdali klávesové nástroje na obrazu byly skutečně zamýšleny jako cembala, o kterých hovořila. Její přednáška navodila diváky do patřičné atmosféry a výrazně dopomohla k realizaci hudebně-výtvarného přesahu, ve kterém se koncert nesl.

Weinbergův osmý kvartet v dokonalé souhře

Mieczysław Weinberg (1919–1996) byl polský skladatel židovského původu, blízký přítel Dmitrije Šostakoviče. Studoval na konzervatoři ve Varšavě, po roce 1939 byl nucen uprchnout do Sovětského svazu. Je autorem šestnácti smyčcových kvartetů, instrumentálních koncertů, symfonií, komorních děl, písní, oper a filmové hudby.

Ihned ve druhém taktu Weinbergova osmého kvartetu všichni hráči předvedli perfektní intonaci. Paralelní velké tercie se přímo rozzářily a rozvod citlivých tónů ve třetím taktu připravil výborný barevný doprovod úvodního motivu, který právě zazníval ve violoncellovém partu. Bartosz Koziak ve třetím taktu závětí úvodního motivu předvedl smysl pro agogiku, první osminová doba taktu byla nepatrně rychlejší. Synkopický rytmus a skutečnost, že nad ním v tu chvíli zaznívaly ve všech ostatních hlasech čtvrťové doby, k tomu přímo vybízela. Snad akustika chrámového prostředí místy zapříčinila, že dlouhé fráze v prvních houslí v Andante působily, jako kdyby je Miranda Liu všechny vázala na sebe. V následujících částích, zejména v Adagiu a Alegrettu, byly však výstavby frází výrazně zřetelnější. Po přednesu úvodního motivu v Alegrettu ve viole zazněly až rubatové trylky v prvních a později i ve druhých houslích. Pizzicata v následující části Allegro, které zazněly ve viole, violoncellu a později také houslích přinášely velmi efektivní zvukový kontrast vůči sólu v prvních houslích, což bylo determinováno silnější dynamikou a také dobrou souhrou. Mimořádnou souhru též předvedl Daniel Rumler a Tomáš Krejbich v úplném závěru. Závěrečný akord kvarteto interpretovalo v mírně arpeggiovém duchu, což bylo vzhledem k lokaci tohoto místa velmi efektivní.

Dvořákův „Americký“ kvartet

Zvolené tempo první věty Dvořákova „Amerického“ kvartetu bylo ideální. Tomáš Krejbich zahrál hlavní téma s patřičnou promyšleností výstavby fráze. Ve druhé části proslulého motivu mírně akcentoval první dobu taktu. Ve stejném duchu se neslo i hlavní téma v prvních houslí. Dynamická koncepce oblasti hlavního tématu byla logická, v souladu s autorovým zápisem, vedlejší téma bylo však namísto tichého pianissima interpretováno spíše v mezzopianu. Opakování motivicky rozpracovaného vedlejšího tématu přineslo mírné agogické zrychlení v prvních houslích, což dopomáhalo k celkové gradaci této oblasti. Postupně gradující efekt mělo též fugato z provedení první věty kvartetu. Violoncellové sólo bylo díky své akcenticko-tenutové interpretaci ve forte znělým vyvrcholením. Další, velmi nosné sólo Bartosze Koziaka zaznělo v začátku reprízy. Návrat vedlejšího tématu v repríze hrané prvními houslemi bylo lyrické, stavbou fráze totožné s jeho předchozím zněním v expozici. Po krátkém přeladění nástrojů následovala druhá věta kvartetu. Tomáš Krejbich ihned v úvodu věty velmi důsledně dodržoval předepsané frázování. Kvintola ve violoncellovém opakování hlavního motivu v taktu č. 14 nebyla hrána rytmicky důsledně, což však není výtka, ba naopak. Svým prvotním zpomalením předchozích dvaatřicetinových dob a následnému zrychlení zmiňované kvintoly umocnil mírnou dynamickou gradaci, která nad ním zaznívala ve všech ostatních hlasech. Obdobná situace a stejně mistrovsky přednesený agogický výkyv se opakoval na konci druhé věty pod pizzicaty obou houslí a violy. V úvodním unisonu druhých houslí a violoncella třetí věty jsem zaznamenal dokonalou souhru Daniela Rumlera a Bartosze Koziaka z hlediska artikulace. Velmi dobrá volba tempa a celková dynamická koncepce výrazně dopomohly k rozlišení jednotlivých tektonických švů a vnímání formy. Finále kvartetu postupovalo zejména v dílu B nezastavitelně dopředu, což zmiňované formové vnímání trochu rozostřilo. Zásadní momenty, jako například přechody v Meno mosso a Più mosso však zůstaly zřetelně odděleny. Návrat dílu „A“ v části Più mosso v prvních houslích zazněl namísto v předepsaném pianissimu spíše v mezzopianu, což kupodivu nenarušilo následný gradující efekt bezprostředně před částí druhého Meno mosso. Unisono v závěru čtvrté věty bylo precizní a úplný závěr velmi přesvědčivý.

Koncert byl pražským debutem V4 String Quartet. Obě skladby byly skutečně posluchačským zážitkem, za což umělci sklidili dlouhé ovace nejen na konci koncertu, ale též po skončení první položky programu.

Dvořák – Americký kvartet
6. března 2025, 19:30 hodin
Klášter sv. Anežky České, Praha

Program
Mieczysław Weinberg (1919–1996): Smyčcový kvartet č. 8 op. 66
Antonín Dvořák (1941–1904): Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96 „Americký“

Účinkující
V4 String Quartet
Miranda Liu – I. housle
Daniel Rumler – II. housle
Tomáš Krejbich – viola
Bartosz Koziak – violoncello
Monika Švec Sybolová – přednášející