Václav Luks: Pro moderní orchestr představuje francouzské baroko zcela novou výzvu

Právě probíhá Rok české hudby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jaký je váš vztah k českému hudebnímu dědictví a jak ho integrujete do svého repertoáru?
Rok české hudby je jistě významná událost, nicméně českému hudebnímu dědictví se s Collegiem 1704 a Collegiem Vocale 1704 věnujeme dlouhodobě a domnívám se, že dlouhodobá kontinuální péče o české hudební památky je ještě důležitější než jednorázová oslava u příležitosti smetanovského výročí. Prakticky od našeho vzniku, před téměř dvaceti lety, se intenzivně věnujeme odkazu nejvýznamnějšího českého barokního skladatele Jana Dismase Zelenky a hudbě jeho českých současníků, v posledních letech jsme navíc zaměřili naši pozornost na osobnost Josefa Myslivečka. Mnoho děl J. D. Zelenky jsme nahráli na CD, ale za ještě důležitější považuji, že se nám daří hudbu českých autorů prosazovat na světová pódia jako jsou Salzburger Festspiele, Berliner Philharmonie, Wiener Konzerthaus, Concertgebouw Amsterdam nebo pařížská La Seine Musicale.

Není běžné, že se na některé ze scén Národního divadla hraje barokní opera. Mohu vás poprosit o vaše dojmy z vybrání vašich souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 k provedení opery Platée ve Státní opeře?
Především bych chtěl opravit informaci, že inscenaci Platée realizujeme s orchestrem Collegium 1704. V inscenaci bude účinkovat Collegium Vocale 1704 spolu s orchestrem Státní opery Praha rozšířeným o klíčové hráče Collegia 1704. Na scéně Národního divadla se sice barokní opera objevuje zřídka, ovšem v evropském kontextu není uvedení barokní opery žádnou raritou. Barokní opery jsou významnou a velmi divácky úspěšnou součástí repertoáru a jsem rád, že se barokní opera na scénu Národního divadla po dlouhých letech vrací.

Autor této opery, Jean-Philippe Rameau, je nazýván francouzským operním guru 18. století. Jaký máte vztah k jeho tvorbě? Co vás na jeho dílech nejvíce oslovuje?
Nejsem si jistý, že „operní guru“ je to správné označení pro Jeana-Philippa Rameaua. Rameau zdaleka nebyl výlučně operním skladatelem a ve své tvorbě obsáhl všechny hudební žánry své doby – od skladeb pro cembalo přes komorní a duchovní hudbu až po operu. Není dokonce ani skladatelem, který definoval podobu francouzské barokní opery žánru „tragédie lyrique“ – tím byl o dvě generace starší Jean-Baptiste Lully. Bezesporu je však Rameau završitelem vývoje francouzské barokní opery a jedním z největších géniů dějin hudby. Je fascinující, jakým způsobem dokázal spojit francouzskou hudební tradici se zcela originální vlastní hudební řečí a naplnit tradiční hudební formy novým fascinujícím obsahem.

Pokud je mi známo, režisérské duo SKUTR Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský nejsou specialisté na barokní operu – bude tato inscenace vedena v duchu barokních zvyklostí a gestiky, nebo se bude jednat o nějaký novodobý přístup? Už jste s nimi někdy dříve spolupracoval?
Ve ztvárnění režisérského týmu SKUTR se samozřejmě nebude jednat o repliku barokního představení. Inscenování barokních oper v duchu dobových inscenačních postupů je jistě zajímavý přístup odkrývající kouzlo barokní opery v původních barvách, ale je to zcela svébytná umělecká disciplína. V případě Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského se však jedná o zcela jiný přístup plný hravosti, fantazie, humoru a svébytné poetiky. Jisté rysy barokního divadla, gestiky nebo i scénografie se však v inscenaci s určitou nadsázkou objeví a tato kombinace současného divadla a prvků barokní estetiky dle mého soudu komedii Platée velmi sluší.

Státní opera není divadlem barokním, bude scéna přizpůsobena barokní perspektivě?
Státní opera, kde se Platée bude hrát, není jak známo barokní divadlo a jeho proměna v barokní divadlo není možná ani žádoucí. Barokní divadlo není pouze o barokní perspektivě, ale také o rafinované scénické mašinerii, zcela odlišném systému svícení, posazení orchestru a dalo by se pokračovat dlouhým výčtem charakteristik barokního divadla, které jsou neslučitelné se současným divadelním provozem. Proto je třeba pro provedení na současné scéně volit odlišný přístup, přičemž pochopitelně estetika barokního divadla zůstává fascinující inspirací.

Co bylo pro vás klíčové při výběru pěveckého obsazení hlavních rolí?
Rameauovy opery a vlastně obecně francouzská vokální hudba 17. a 18. století klade specifické nároky na pěvecké obsazení. Kromě obecných nároků na pěveckou flexibilitu a schopnost práce s textem, což je samo o sobě ve francouzštině nelehký úkol, se setkáváme s problémem obsazení některých mimořádně exponovaných tenorových rolí. Jedná se o specifický francouzský obor „haute-contre“, což je velmi vysoký lehký tenor, pro který psali mistři francouzské opery velmi exponované party. Francouzské estetice se příčil italský kult kastrátů a nepoužívali ani falsetisty (kontratenory). „Haute-contre“ je tedy jakýmsi exkluzivním ikonickým hlasovým oborem francouzské barokní opery. V opeře Platée je tomuto oboru svěřena jednak titulní role, jednak také dvě další, menší role – Thespis a Merkur – které jsou v našem pojetí ztvárněny jedním zpěvákem. Zpěváků, kteří mají na repertoáru roli Platée, běhá po světě pouze několik a jsem velmi rád, že se nám podařilo získat pro pražskou inscenaci jednoho z nejlepších. Holandský tenorista Marcel Beekman má s rolí Platée bohaté zkušenosti. Zpíval ji na mnoha světových scénách a je možné si ho poslechnout také na nahrávce slavné vídeňské inscenace (Theater an der Wien) s dirigentem Williamem Christiem.

Jak pracujete s orchestrem a sborem při přípravě Platée?
Stejně jak je francouzská opera specifická a obtížná pro zpěváky, podobná úskalí skýtá partitura opery Platée i pro orchestr a sbor. Ani pro specializovaný barokní orchestr není francouzská barokní opera snadným soustem a pro jakýkoliv standardní moderní orchestr představuje hudební řeč francouzského baroka zcela novou výzvu, naprosto nepodobnou čemukoliv, s čím se kdy v obvyklém repertoáru setkal. Francouzská hudba 17. a 18. století je velmi těsně spjatá s francouzským jazykem, a to se odráží ve způsobu frázování, artikulace, bohatství barevných odstínů i rafinovanosti libreta. Tento slovy velmi obtížně popsatelný svět přetavit do řeči tónů je nelehký úkol. S orchestrem Státní opery Praha jsme již začali zkoušet, velkou radost mi udělala otevřenost a muzikalita hudebníků a věřím, že se dobereme skvělého výsledku.

Který moment v Platée je váš nejoblíbenější a proč?
V opeře Platée nelze vyzdvihnout jeden moment. Ostatně struktura rameauovské opery je zcela jiná, než jak ji známe například z Händelových oper, které sestávají ze sledu da capo árií a secco recitativů. U Rameaua se jedná víceméně o jednolitý tok hudby, ve kterém jsou recitativy daleko prokomponovanější, rytmicky pevněji strukturované, sbor hraje daleko důležitější roli než u italských mistrů opery seria a        samostatně stojící árie se jako jakési „italismy“ vyskytují pouze ojediněle. Významnou složkou francouzské barokní opery jsou taneční čísla, která Rameau vybavil úžasnou a zcela originální hudbou. Mluvit o jednom oblíbeném momentě je tedy velmi obtížné.

Je v opeře Platée používán nějaký specifický, málo známý barokní hudební nástroj? Pokud ano, který a v čem spočívá jedinečnost či nenahraditelnost jeho zvuku?
Ve výběru nástrojů je Rameau poměrně konzervativní. Co je však v jeho instrumentaci revoluční, je způsob jejich užití. Charakteristický pro zvuk rameauovského orchestru, zejména jeho pozdních oper, je barva fagotů hrajících ve vysoké poloze. Tradiční nástroj skupiny bassa continua opustil svoji obvyklou basovou polohu a díky specifickému témbru vrchního registru přinesl do orchestru novou barvu. U Platée ještě není tato inovace natolik rozvinutá jako například v jeho poslední opeře Les Boréades, ale i tak je fagotová barva v orchestru nepřeslechnutelná. Velmi originálním způsobem využívá Rameau dechových nástrojů jako prostředku ilustrace mimohudebních zvuků – díky tomu slyšíme kvákání žab znázorněné hoboji, kukačku imituje flétna a křik zuřivých ptáků imitují flétny piccolo.

Co vás přivedlo k založení souboru Collegium 1704 před dvaceti lety? Můžete se s námi podělit o vaše osobní vzpomínky na první vystoupení Collegia 1704?
Před dvaceti lety již existoval nepravidelně fungující komorní instrumentální ansámbl Collegium 1704 a v roce 2005, kdy jsme slavili malé bachovské jubileum, jsem se rozhodl při příležitosti projektu Bach – Praha – 2005 rozšířit instrumentální soubor do podoby stálého barokního orchestru a založit vokální ansámbl Collegium Vocale 1704. První díla, která jsme provedli, byla tedy z bachovského repertoáru – Janovy pašije, Mše h moll, Vánoční oratorium. Byla to velmi dobrodružná doba plná nejistoty, experimentování, ale i entusiasmu a idealismu. Velmi rád na toto období vzpomínám…

Blíží se oslavy dvacátého výročí vašeho souboru v roce 2025 – kterými zajímavými projekty či koncerty to oslavíte?
V mnoha ohledech nebude náš jubilejní rok jiný než ty předešlé – tedy naplněný řadou koncertů a operních produkcí doma i v zahraničí. Některé počiny však budou přeci jen výjimečné. Především chystáme vydání dvou CD – jedno čistě instrumentální s Vodní hudbou a Hudbou k ohňostroji Georga Friedricha Händela. S účastí Collegia Vocale 1704 pak chystáme první nahrávku na historické nástroje slavnostní Missy circumcisionis Jana Dismase Zelenky. Ze zahraničních aktivit bych uvedl například uvedení Mozartovy Figarovy svatby v Divadle v Caen, kterému v březnu 2025 předchází premiéra v Národním divadle v Brně, první hostování v nádherném, moderním sále v Katowicích, opětovná hostování ve Versailles – tentokrát se Zelenkou – nebo na festivalech v Lucemburku, Gdaňsku, Hall in Tirol… a také residenci Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 na Festivalu Félix v Kölner Philharmonie, jednom z nejvýznamnějších německých koncertních sálů.

Děkuji vám za rozhovor!