Vahan Mardirossian: Cítím se být hudebním ambasadorem Arménie a její kultury

Přijal jste post hlavního šéfdirigenta Komorní filharmonie Pardubice (KFPar) od sezóny 2025/26. Co vás vedlo k tomu, že jste si pro své působení vybral tento orchestr?
Už dříve jsem s tímto orchestrem pracoval na několika nahrávkách a padli jsme si do noty, perfektně jsme si porozuměli. Nahrával jsem s nimi několik alb pro Brillant Classique label, tyto nahrávky obdržely mnoho pochvalných kritik. Jednalo se o díla skladatelů jako Mozart, Dvořák, Chopin, Beethoven… Viděl jsem v orchestru velký potenciál, a proto když mi management tělesa nabídl místo šéfdirigenta, přijal jsem to s velkou radostí.

Můžete nám prozradit něco o vašich začátcích? Pocházíte z hudební rodiny? Mohl byste nám krátce popsat vaši cestu k profesionální hudební kariéře od klavíristy po dirigenta?
Vyrůstal jsem v rodině vědců, moji rodiče se zabývají vlivem radioaktivního záření na člověka. V dětství si maminka všimla, že velmi hezky zpívám. Sama kdysi chtěla studovat hudbu, ale rodiče jí to nedovolili. Vzala mě do hudební školy a tam jsem se učil hře na klavír, hoboj a skladbě. V době puberty, když mi bylo 14 let, jsme s kamarádem založili orchestr, který existoval do mého odchodu na studia do Paříže. To bylo v mých 17 letech, kdy jsem byl přijat na Pařížskou konzervatoř do klavírní třídy Jaquese Rouviera, kde jsem studoval 5 let. Po této škole jsem zahájil kariéru sólového klavíristy, natočil jsem několik alb, spolupracoval s několika orchestry pod vedením skvělých dirigentů jako jsou Kurt Mazur, Paavo Järvi a Yuri Ahronovitch. A byl to právě Kurt Mazur, kdo mě přivedl k dirigování, když mě pozval na své Masterclass do New Yorku. V roce 2010 jsem se stal hlavním šéfdirigentem Caen Orchestra a hudebním ředitelem National Chamber Orchestra of Armenia. Dnes jsem dirigentem na plný úvazek, ale nedá mi to a pokračuji občas v koncertování i jako klavírní sólista.

Cítíte to tak, že se stanete jakýmsi pomyslným “otcem” orchestru?
Popravdě řečeno, než “otcem” se cítím být spíše “bratrem”. Předpokládám, že zpočátku se já budu mít hodně co učit od orchestru. Rovněž se budu snažit naopak recipročně hudebníkům předat vše, co bude v mých silách.

Mohl byste se s námi podělit o vaši vizi, s jakou přistoupíte k rozvoji KFPar?
Jak už jsem sdělil výše, v Komorní filharmonii Pardubice vidím enormní potenciál. Rád bych s nimi pokračoval v rozvoji toho, s čím začali mí předchůdci. Jsem si jist, že se orchestr bude stále více zapojovat do mezinárodního dění, upevní své pozice a zůstane nedílnou součástí současného mezinárodního hudebního světa.

Jak dlouho hodláte u KFPar setrvat?
V této chvíli je známo, kdy začínám – a zatím nemám ani ponětí, kdy budu končit. Je to velmi těžké říci s předstihem. Doufám, že setrvám natolik dlouho, abych měl možnost viditelně prokázat růst orchestru. Až budoucnost ukáže, kolik času s nimi mi bude dopřáno.

Rozhodl jste se přijmout práci v České republice, znamená to, že máte speciální vztah k české hudbě? Kterého z českých skladatelů máte nejraději?
Mám s Českou republikou zvláštní vazby, neboť mnozí z mých přátel jsou vašimi spoluobčany. Poprvé jsem dirigoval v ČR před více než 12 lety a od té doby se sem pravidelně a rád vracím. Vyrůstal jsem poslouchajíce Dvořáka, Janáčka, Smetanu a další. Každého z nich mám rád, a to z různých důvodů, proto je velice těžké vybrat pouze jedno jméno. Ale když už musím, tak je to Antonín Dvořák, jehož díla i nejčastěji diriguji.

Býval jste sólovým pianistou, pomáhá vám tato zkušenost s postem na dirigentské pozici?
Jsem přesvědčen, že aby se člověk mohl stát dobrým dirigentem, měl by sám nějaký hudební nástroj mistrovsky ovládat. Samozřejmě, že mi zkušenost sólo pianisty enormně pomáhá v mé každodenní práci dirigenta. Klavír mě naučil horizontálnímu I vertikálnímu čtení notového materiálu, a to je to, co vedení orchestru vyžaduje. Navíc, osobní zkušenost sólového klavíristy usnadňuje opatřit si know-how, jak řídit mnohočetné hlasy, zvuky a timbry důležité pro celkový zvuk orchestru. Naopak je také třeba zdůraznit, že zkušenost dirigentská je nemalým přínosem pro mé působení sólového klavíristy.

Jste znám i tím, že často dirigujete soutěž Queen Elisabet´s competition v Bruselu. Znáte českého klavíristu Lukáše Vondráčka, který v této soutěži v roce 2016 zvítězil? Plánujete ho pozvat k nějaké spolupráci s KFPar či s nějakým jiným orchestrem?
Samozřejmě Lukáše Vondráčka znám a má můj obdiv. Bohužel doposud jsme neměli tu čest poznat se osobně. Doufám však, že se seznámíme co nejdříve, abychom jednoho dne navázali spolupráci ať už v Pardubicích nebo kdekoliv jinde. Společný projekt s ním by mi učinil víc než velikánskou radost.

Spolupracoval jste se ve své kariéře s nějakými českými sólisty?
Měl jsem tu čest pracovat s mnoha českými sólisty, v nedávné době to byl například můj kamarád Jan Simon, se kterým jsme ve Francii spolupracovali na Dvořákově skvělém Klavírním koncertu.

U nás máme přísloví “Co Čech, to muzikant”, které znamená, že český lid má mimořádný talent na hudbu. Po vašich četných zkušenostech – co na to říkáte?
Poté, co jsem se pracovně setkal s mnoha Čechy, musím dát tomuto přísloví absolutně za pravdu.

Nechci být pesimistická, ale kromě Arama Chačaturjana a jeho Šavlového tance nám v Česku není arménská hudba moc známa. Představíte nám na svých koncertech více arménských skladatelů?
Netřeba se utápět v pesimismu, alespoň máme společně stále co objevovat. Arménská hudba, skladatelé, pěvci i instrumentální sólisté – to je veliký prostor k objevování jak pro muzikanty, tak i pro neobeznámené publikum. Cítím se být ambasadorem Arménie a její kultury, hrdý na to, že vám mohu v blízké budoucnosti pomoci odkrývat její bohatství.

Kterého světově proslulého hudebníka byste rád přizval ke spolupráci s KFPar?
Zatím vám bohužel nemohu poskytnout žádná konkrétní jména, protože program na sezónu 2025/26 je teprve v přípravách. Budu vás o všem rád informovat, až nastane správný čas. Můžu vám s radostí prozradit, že budoucnost pro nás chystá milá překvapení a úžasná setkání.

Které důležité a zajímavé projekty vás čekají v následujícím roce?
Všechny koncerty a projekty jsou pro mě důležité a je velmi riskantní některé zmínit a jiné opomenout. Těším se na vydání CD u Sony Music a turné po Japonsku s kompletními sonátami pro housle a klavír od Beethovena s houslistkou Teiko Maehashi. Pak bych rád zmínil soutěž Královny Alžběty v květnu 2025, Mozartovu operu Cosi fan Tutte v několika provedeních po celé Belgii, turné po Itálii a koncerty v Hong Kongu.

Budeme vás moci vidět v této sezóně v Pardubicích, Praze nebo jinde v naší republice?
Moje příští vystoupení je naplánováno na březen 2025 v Pardubicích s Beethovenovským programem, který mám moc rád.
Děkuji vám za rozhovor.