Valentin Šindler a jeho bratři

  1. 1
  2. 2

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

Nedaleko od Olomouce leží vesnice Cholina. Obec, která má podle posledních úředních údajů sedm set padesát čtyři obyvatel, si dodnes uchovává leccos z charakteru někdejší hanácké vsi. Nad ní se tyčí věž poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je spjat s mnoha příběhy týkajícími se zázračného uzdravení poutníků. Možná že ta zvláštní atmosféra tohoto místa zapříčinila, že v rodině místního obchodníka a hostinského Františka Šindlera a jeho ženy Kateřiny se v posledních dvou dekádách devatenáctého století narodili tři synové obdaření múzickým talentem, kterému se po celý život věnovali a díky kterému svou rodnou obec uvedli do obecnějšího povědomí.

Tedy ono to s nimi bylo trochu jako s mušketýry. Byli také vlastně čtyři. Jenomže nejstarší bratr, ačkoli prý byl vynikající muzikant na housle, uměl hrát jako málokdo v širokém okolí, se na rozdíl od mladších sourozenců muzicírování věnoval jen ze záliby a dal se na úřednickou dráhu, v níž dosáhl slušného postavení.

Jeho mladší sourozenec Valentin Šindler, od jehož narození uplynulo 30. ledna sto třicet let, si původně zvolil také jiné životní poslání. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu šel do Olomouce studovat bohosloví. Kromě toho ale také pilně studoval zpěv u Josefa Nešvery, a pokud to jen trochu šlo, věnoval se hudbě. Nějak se stalo, že jej slyšel zpívat tehdejší šéf Opery Národního divadla Karel Kovařovic. Mladý budoucí „panáček“ ho zaujal a doporučil mu, ať se věnuje zpívání. Valentin ho uposlechl, a tak se stalo, že v životě místo sutany začal oblékat nejrůznější divadelní kostýmy.Kovařovice upoutal Šindlerův lyrický tenor a schopnost přirozeného hereckého projevu a nabídl mu počátkem roku 1909 hostování v Národním divadle, 16. ledna vystoupil v titulní roli Hoffmannových povídek a poté byl obsazen do postavy Viléma Meistera v Thomasově Mignon, Jeníka ve Dvořákově opeře Šelma sedlák a Ladislava Podhajského ve Dvou vdovách, která mu svým charakterem byla nejbližší. Na jeho výkony se ale objevily kritické názory vytýkající mu slabý hlas a technické nedostatky. Kovařovic mu doporučil další pěvecké školení, které absolvoval ve Vídni u profesora Robinsona a v Berlíně u profesora Emericha.K dalšímu pozvání došlo o rok později, kdy si zazpíval Lenského v Evženu Oněginovi a Alfréda ve Verdiho Traviatě. Hostoval rovněž v operním souboru vinohradského divadla. V roce 1911 vystoupil v roli Ladislava Podhajského na festivalu oper Bedřicha Smetany.Pěvecké školení Šindlerovi pomohlo, hlas zesílil, zlepšilo se jeho frázování, artikulace, přednes a konečně následovalo angažmá. Za dva roky svého členství v Opeře Národního divadla si zazpíval kromě již jmenovaných rolí ještě řadu dalších, jako byl například Jeník v Prodané nevěstě a Vít v Tajemství, Don Ottavio v Mozartově Donu Giovannim, Leopold v Halévyho Židovce. Vystoupil rovněž v postavě Ulricha Eislingera ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských a Lobmeiera v operní novince, díle jeho pozdějšího brněnského šéfa Františka Neumanna, Milkování.

V letech 1914–17 byl Valentin Šindler členem opery v Záhřebu, v roce 1917 si znovu zahostoval v Národním divadle a poté se stal sólistou opery Národního divadla v Brně, kde pobyl patnáct let. Zde zaujal na řadu let místo hlavního představitele tenorových rolí českého i světového repertoáru. Pro jeho schopnost propojení pěveckého a hereckého výrazu si jej oblíbil Leoš Janáček. Pochvalně se vyjádřil o jeho Števovi v Její pastorkyni, kterého Šindler hrál a zpíval mimo jiné při památném představení této opery v srpnu 1919 u příležitosti zahájení provozu brněnského českého divadla v budově Na hradbách (nynější Mahenovo divadlo).

Byl prvním z řady výtečných brněnských představitelů titulní role ve Výletech páně Broučkových a podílel se na prvních uvedeních Janáčkových oper. V opožděné premiéře Šárky vytvořil postavu Lumíra, v Kátě Kabanové Kudrjáše, ve Věci Makropulos velice zaujal svým solicitátorem Vítkem a v posmrtné premiéře Mistrova posledního díla, opery Z mrtvého domu ztvárnil postavu Šapkina.

Ve Smetanových operách přidal k postavám, v nichž se představil už v Praze, Vítka v Daliboru a Šťáhlava v Libuši. Z jeho dalších brněnských rolí v českém repertoáru jmenujme Prince v Rusalce a Jana v prvním uvedení opery Vítězslava Nováka Dědův odkaz. Z rolí světového operního odkazu to pak byli kromě některých postav, které znal už z Prahy, jako byl například Hoffmann nebo Lenskij, titulní hrdina Gounodova Fausta a Markétky, des Grieux v Massenetově Manon, hrabě Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském, don José v Bizetově Carmen Rudolf v Pucciniho Bohémě či Pinkerton v Madame Butterfly. Ztvárnil také řadu rolí v současných operách, jako bylo první uvedení opery Bohuslava Martinů Voják a tanečnice, opera Ernsta Křenka Johny vyhrává (Johny spielt auf), ve Straussově Elektře se představil v roli Aigistha.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na