Nejpůsobivější hudební akce sezóny?
Večer zahájili krátkou zdravicí ředitel Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK Daniel Sobotka a výkonná ředitelka Českého výboru pro UNICEF Pavla Gomba. Příprava koncertu i jeho vlastní průběh snesou po všech stránkách ta nejnáročnější kritéria. Pro posluchače byl připraven obsahově hutný i formulačně výstižný programový leták, ve kterém byl zařazen v originálních jazycích i českém překladu kompletní textVánoční kantáty Arthura Honeggera. Interpretační úroveň večera dosahovala nejvyšších met. Sledovaný koncert lze zařadit mezi nejpůsobivější hudební akce sezóny.
Karol Kurpiński ve vysokém tempu i pevné souhře
V úvodu zazněla předehra k opeře Hrad Czorsztyn od polského skladatele Karola Kurpińského (1785–1857), současníka našeho Jana Václava Huga Voříška. Oproti Voříškovi, Kurpiński tolik nepřejímá beethovenské kompoziční strategie, jeho hudba je však již prodchnuta polskou lidovou melodikou. Tím se Karol Kurpiński dotýká raného romantismu. Byl už za svého života velmi ceněnou osobností polské kultury a dodnes je jeho role v polské historii nezpochybnitelná. Jak plyne ze zběžné rešerše, opera Hrad Czorsztyn se v současnosti s oblibou provádí na mnoha polských operních scénách, často mezi hradními zdmi. Oživuje zde totiž svět duchů, komického strachu sluhů rytířů i téma znovu objevené lásky. Je-li její hudební náplň stejně tak pregnantní jako provedená předehra, jistě by stálo za zvážení její inscenaci navštívit. Předehra ve formě klasického sonátového allegra byla provedena pod vedením Łukasze Borowicze ve vysokém tempu i pevné souhře. Ve vedlejším tématu a jeho obměnách se pak zaskvěla sóla hobojisty Jurije Likina a hráčky na lesní roh Zuzany Rzounkové.
Brilantní souhra a technické mistrovství
Z Mozartova díla zazněla Koncertantní symfonie pro housle, violu a orchestr Es dur, KV 364. Sólových nástrojů se chopili renomovaní interpreti Roman Patočka a Máté Szücs. Předvedli nejen brilantní souhru a technické mistrovství, ale oživili poetiku Mozartových děl typu concerta grossa, tedy koncertantních skladeb, kde vystupuje současně více sólistů. Osobně jsem jejich horoucím vyznavačem, neboť do komunikace sólistů vložil Mozart ještě rozměr jejich hlubokého vzájemného porozumění. Jde nejenom o to, že si jednotlivé nástroje ustupují z cesty, když jeden hraje sólově a druhý doprovází, ale promlouvají současně o něčem hluboce lidském. Popisovaný aspekt byl přítomen v celém díle, ve své plné kráse se však mohl zjevit ve volné větě Andante v jímavé c moll. V přenášení motivů mezi nástroji, mezi jejich otázkami a odpověďmi se Roman Patočka a Máté Szücs představili jako sdělovatelé nejhlubšího humanismu. Zdařilé provedení zásadně podpořil disciplinovaný výkon orchestru vedeného přehledným konceptem dirigenta Łukasze Borowicze. Bouřlivé ovace obecenstva nebraly konce, a tak sólisté přidali ještě transkripci skladby Georga Friedricha Händela Passacaglia g moll pro housle a violu od Johana Halvorsena.
Perfektně připravené sbory ve Vánoční kantátě přinášely účinné akustické efekty
Pro transparentní sdělení dojmu z provedení Vánoční kantáty Arthura Honeggera, jež vyplnila druhou polovinu večera, využiji momentku z výtahu Obecního domu. Zde se po skončení koncertu sešlo několik spolucestujících. Zaznělo zde: „Připadalo mi to krátké, ale krásné.“ Na vrub tohoto sdělení dodávám, že Honeggerova kantáta je dlouhá třicet minut. Jde o třicet minut soudobé, místy docela disonující hudby, kde se sice objevují známé koledy, ale často jen jako hlasy ve složité spleti polyfonické konstrukce. Napadlo mě bezděky, jakou má výpovědní hodnotu fakt, že se lidé baví ve výtahu o soudobé kantátě. Nesmíme ale zapomenout na jednu, v této chvíli důležitější hudební souvislost, totiž na obecně tektonický aspekt Honeggerovy tvorby. Nahlédneme-li do jakéhokoliv jeho díla, symfonií, oratorií, oper či komorní hudby, vždy pracuje s hudebním časem (to znamená s časem vnímaným prostřednictvím hudebního prožitku) tím způsobem, že posluchače bez zaváhání provede hudebním procesem a zapříčiní tím, že vnímání času fyzikálního se zdá jako nepodstatné. Arthur Honegger (1892–1955), švýcarský národní skladatel, patří mezi největší osobnosti světové kultury nejenom svými humanistickými díly, jako je například Johanka z Arku na hranici, ale také proto, že dal posluchači svých skladeb zapomenout na běžnou časovou dimenzi jeho žití.
Vánoční kantáta je Honeggerovou labutí písní. Odvíjí se od Žalmu č. 130 (Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine), ve střední části, vykreslující Kristovo narození, využívá melodií vánočních písní z Francie a Německa, aby po prvních dvou slavnostních verších Žalmu č. 117 (Chvalte Pána) celé dílo sestoupilo opět do hlubin, do sféry nízkých tónů basových nástrojů a varhan, ze kterých na začátku povstalo. Na konci tedy nezní oslavné fanfáry. I to je informace o době, v níž žijeme a současně apel UNICEF.
Všichni účinkující uvedení v perexu tohoto článku se rovnocennou měrou zasloužili o hudební vyznění Honeggerova díla a jeho obsahový rámec. Temný úvod skladby se silou výrazu přednesly jak Kühnův smíšený sbor, tak chlapecký sbor Pueri gaudentes či Dětský pěvecký sbor Radost Praha. Honeggerova hudba Vánoční kantáty je postavena na prostorových přezníváních hlasů v polyfonních souvislostech. I když ve spleti hlasů s vánočními koledami vyznívala nejvíce Tichá noc, O du fröhliche a v závěru dominující Es ist ein Reis entsprungen (známe také pod názvem Es ist ein Ros entsprungen), nebylo možné pominout fakt, že perfektně připravené sbory ve svých vstupech přinášely účinné akustické efekty. Pomohlo k tomu i umístění dětských sborů na postranním balkóně Smetanovy síně. Naléhavá sdělení pronášel ve svých sólech též barytonista Lukáš Bařák. Jeho hlas byl hutný, při podávání textu srozumitelný.
Honeggerova Vánoční kantáta realizovaná pod taktovkou Łukasze Borowicze vyvolala velké ovace. Stala se důležitou součástí předvánoční Prahy, neboť nepřinesla laciné předvánoční tretky, ale obohatila posluchače o skutečnou poezii adventu.
Vánoční kantáta pro UNICEF
10. prosince 2025, 19:30 hodin
Obecní dům, Smetanova síň
Program
Karol Kurpiński: předehra k opeře Hrad Czorsztyn
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertantní symfonie pro housle, violu a orchestr Es dur KV 364
Arthur Honegger: Vánoční kantáta pro baryton, smíšený sbor, dětský sbor, varhany a orchestr
Účinkující
Roman Patočka – housle
Máté Szücs – viola
Lukáš Bařák – baryton
Daniela Valtová Kosinová – varhany
Pueri gaudentes
Jan Kyjovský – sbormistr
Dětský pěvecký sbor Radost Praha
Jan Pirner – sbormistr
Kühnův smíšený sbor
Marek Vorlíček – sbormistr
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Łukasz Borowicz – dirigent
