Kulaté výročí Mezinárodního varhanního festivalu
Jak je již mnoho let zvykem, v první srpnový čtvrtek začal Mezinárodní varhanní festival v bazilice sv. Jakuba v Praze. Letos se tak stalo již po třicáté. Vedle výročí 340 let od narození Johanna Sebastiana Bacha je každý z osmi koncertů věnován některému z umělců, kteří na festivalu vystupovali či ho významně ovlivnili. Zahajovací koncert byl připomínkou francouzské varhanice, pedagožky a mimořádné bachovské interpretky Marie-Claire Alain. Koncert uvedla ředitelka festivalu Irena Chřibková spolu otcem minoritou Oldřichem Prachařem, který spolu s ní festival v roce 1996 založil. Interpretem večera byl jeden ze dvou varhaníků pařížského chrámu sv. Eustacha, ale také držitel licence dopravního pilota, Baptiste-Florian Marle-Ouvrard. Tím se vysvětluje název tohoto koncertu, totiž Pilot i varhaník.
Mezi majestátem a niternou prosbou
Úvodní skladbou koncertu bylo monumentální Preludium a fuga Es dur BWV 552, které v originále tvoří rámec Bachovy sbírky Clavier-Übung III. Marle-Ouvrard se už v prvních tónech preludia představil jako člověk s jasně uchopeným uměleckým názorem a nadto i jako svrchovaný virtuóz. Tematickou rozčleněnost preludia dokázal ve svém vyjádření skvěle vystihnout a neváhal přitom i vhodně pracovat s použitou registrací. Následující fugu pak pojal s nevšedním nadhledem – vytvořil jediný dynamický oblouk přes všechna tři témata této fugy. První téma provedl s delikátní zpěvností, jak odpovídá jeho charakteru. Druhé, pohyblivé téma přednesl virtuózně, aby závěrečná část fugy vyzněla majestátně a slavnostně. Je pravdou, že Bach i vzhledem k nástrojům, jaké měl ve své době k dispozici, mohl jen těžko provádět třeba zmíněnou fugu v jediném crescendu od osmistopých hlasů až téměř k tutti celého nástroje. Na druhou stranu je nástroj ve svatojakubské bazilice svou koncepcí v zásadě romantický, a tudíž poskytuje zvukové možnosti, které interpret využil, a to způsobem nikoliv samoúčelným. I když se může někomu toto pojetí jevit jako nezvyklé, hudební výsledek byl naprosto přesvědčivý, a právě o to jde.
Druhým číslem programu byla improvizace na text žalmu 143: „Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost“. Zde se v plné šíři projevila umělcova invence nejen v práci s hudebními motivy, ale i s vlastním zvukem varhan. Po formální stránce přednesl Marle-Ouvrard přehlednou strukturu, kterou mohl posluchač dobře sledovat. Umělec samozřejmě mistrovsky pracoval s tématy, motivy a jejich rozvojem a proměnami. Vedle toho však jedinečným způsobem využíval zvuk a všemožné barvy nástroje. Z jeho projevu bylo zřetelně cítit, že je zvyklý hrát ve velkém prostoru a jeho akustické zákonitosti umí využít. Zmínit je rovněž třeba jeho cítění harmonické, které nepostrádá šarm hudby umělcovy domoviny a je zkrátka nezaměnitelné. Hudební ztvárnění daného biblického textu bylo jedním slovem pohlcující.
Od bouře tónů k něžnému chvalozpěvu
Final ze Symfonie č. 1 d moll Louise Vierna je efektní a virtuózní. Na koncertech je často uváděn, tak jako v rámci celé Symfonie, coby závěrečná skladba. Zde ho však interpret použil spíše jako optimistický a jásavý předěl mezi závažnějšími a hloubavějšími částmi programu. Na Viernův Final totiž navazovalo Preludium a fuga na jméno Alain od Maurice Duruflého. Duruflé měl k předchozímu autorovi blízký vztah – byl jeho studentem a později také asistentem v pařížském chrámu Notre Dame. Uvedená skladba je technicky náročná a virtuózní, avšak způsobem odlišným od té předchozí. Zejména preludium je až filigránské, a právě tak bylo předneseno. Nakolik netradičně si dokázal poradit s registrací a zvukem u Bacha i své první improvizace, natolik přesně a věrně dokázal posluchačům zprostředkovat zvuk francouzských varhan. Autenticky znělo bouřlivé fortissimo i něžné flétny a sólové barvy, jež dokonale odpovídaly Duruflého křehké poetice.
Závěr programu tvořila opět improvizace, tentokrát však jejím základem byla píseň Nejvyšší a mocný, dobrý Pane. Volba tématu nebyla náhodná – text písně totiž vychází z Chvalozpěvu stvoření sv. Františka z Assisi, který byl zakladatelem minoritského řádu, jenž spravuje svatojakubskou baziliku. Vzhledem k charakteru melodie a s ohledem na již zmiňované výročí zvolil umělec formu partity ve stylu Johanna Sebastian Bacha. Nepřekvapila samozřejmost, s jakou téma v jednotlivých variacích pojednával. V nich využíval imitační formy, ale třeba i klasické trio.
Po bouřlivých ovacích, které právem sklidil, nabídl umělec ještě jeden francouzský bonbónek. Marle-Ouvrard je známý tím, že rád hraje i všemožné transkripce a z této kategorie byl i přídavek. Bylo jím Akvárium, sedmá část slavného Karnevalu zvířat z díla dalšího letošního jubilanta, Camille Saint-Saënse.
Zahájení jubilejního třicátého ročníku Mezinárodního varhanního festivalu opět prokázalo úroveň tohoto každoročního svátku varhan v Praze. Program a jeho provedení naprosto vybočovaly z produkce, se kterou se posluchač varhanních koncertů může běžně setkat. Publiku přinesl nové pohledy na klasický repertoár, autenticky podaný francouzský repertoár a také improvizace, které jsou zážitkem ze své podstaty neopakovatelným. Jen těžko by si milovník varhanní hudby mohl přát lépe strávený večer!
Mezinárodní varhanní festival: Pilot i varhaník
7. srpna 2025, 19:00 hodin
Bazilika sv. Jakuba v Praze
Program
Johann Sebastian Bach: Preludium a fuga Es dur BWV 552
Improvizace na žalm 143,1: „Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost“
Louis Vierne: Final ze Symfonie č. 1 d moll op. 14
Maurice Duruflé: Prélude et Fugue sur le nom d‘Alain op. 7
Improvizace na Chvalozpěv stvoření sv. Františka
Účinkující
Baptiste-Florian Marle-Ouvrard – varhany
