Variace na Nebezpečné známosti: Román, činohra, film, opera a balet

Balet Národního divadla v Praze má na repertoáru již pět let úspěšné a krásné představení Valmont (premiéra ve Stavovském divadle 26. června 2014; nejbližší reprízy 12., 23. a 24. října, 4. a 5. listopadu 2019). Tereza Podařilová získala za roli markýzy ve Valmontovi Cenu Thálie 2014. Balet choreografa a režiséra Libora Vaculíka vychází ze slavného románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti. Jiná baletní adaptace tohoto díla se pod původním názvem hraje od 7. března 2019 také v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě; představitelka markýzy de Merteuil Shino Sakurado byla nominována na Cenu Thálie 2019. Připomeňme si „druhý“ život Laclosova románu, který se dočkal řady adaptací filmových, televizních, divadelních, operních i baletních.

Románové Nebezpečné známosti
Epistolární román neboli román v dopisech byl populární zejména v 18. století, kdy také vznikly dva asi nejslavnější a dodnes čtené romány psané touto formou: Goethovo Utrpení mladého Werthera (1774/1787), které bylo velkým dobovým bestsellerem, a Nebezpečné známosti (Les liaisons dangereuses, 1782), jejichž autorem je francouzský spisovatel a generál Pierre Ambroise François Choderlos de Laclos (1741–1803). Ve své době tento román způsobil skandál otevřeným líčením a kritikou mravů a vztahů v nejvyšších společenských kruzích; připomeňme, že do Francouzské revoluce zbývalo od prvního vydání románu pouhých sedm let. Román obsahuje 175 dopisů, v nichž jsou vylíčeny intriky dvou libertinských šlechticů, markýzy de Merteuil a vikomta de Valmont, kteří si rádi zahrávají s city i touhami druhých. Jejich obětí se stane nevinná mladičká Cecílie de Volanges a její vrstevník rytíř de Danceny, který je do dívky zamilovaný, stejně jako ctnostná a zbožná, svému manželovi zpočátku neochvějně věrná paní de Tourvel; obě je svede Valmont. Chladnokrevná hra dvou bývalých milenců – tedy markýzy a Valmonta – se však nakonec obrátí i proti nim: vikomt je zabit v souboji s Dancenym a markýza, zavržená společností po odhalení všech událostí, je zohyzděna neštovicemi (jako božím trestem), v prohraném dědickém sporu je zbavena majetku a s ukradenými klenoty prchá do neznáma. Umírá i ve své věrnosti a víře naprosto zlomená paní de Tourvel, zatímco Cecílie uteče do kláštera a Danceny odchází na Maltu, aby zapomněl… (V různých adaptacích může být závěr rozdílný; například v pražském baletu Valmont čeká Cecílie vikomtovo dítě.)

Tak skandální dílo, jež se díky tzv. vydavatelské fikci navíc tvářilo, že vychází ze skutečnosti, si nemohlo nezískat velkou popularitu. Literární kritika však kvality díla uznala až mnohem později, ve své době a ještě dlouho poté byl román dokonce považován za erotický a vydáván s eroticky laděnými ilustracemi. V češtině jsme se románu dočkali až v první třetině 20. století. První výbor Karla Šafáře (Nebezpečné poměry) z roku 1914 byl dokonce ještě policejně zabaven; o rok později vyšel další výbor Kamila Grunda (Nebezpečná přátelství). První úplný český překlad S. K. Neumanna vyšel až v letech 1928–29 již pod názvem Nebezpečné známosti. O čtyřicet let později (1968) vyšel v Odeonu nový překlad Dagmar Steinové, který byl pak vydán ještě několikrát. Nový překlad od Alana Beguivina, který chce moderním jazykem přiblížit toto mistrovské dílo nové generaci čtenářů, vyšel v roce 2013. Novou vlnu popularity zažívá román od osmdesátých let 20. století také díky řadě úspěšných, více či méně zdařilých adaptací. Zastavme se nejprve u divadla.

Variace činoherní
V roce 1981 napsal německý dramatik Heiner Müller hru Kvartet (česky knižně Prostor, 1998), v níž si ale vystačil pouze s postavami markýzy a vikomta. První věrnou divadelní adaptací je tak až hra anglického dramatika a scenáristy Christophera Hamptona z roku 1985, která se u nás hraje pod názvem Nebezpečné vztahy. V londýnské premiéře ztvárnil vikomta Alan Rickman, který si ve hře zahrál v roce 1987 i na newyorské Broadwayi. Její českou premiéru uvedlo 24. listopadu 1988 pražské Národní divadlo na Nové scéně v režii Ladislava Smočka, který je spolu se svou ženou Vladimírou také autorem překladu hry (knižně u nás zatím bohužel nevyšla). Markýzu tehdy hrála Jana Hlaváčová a vikomta František Němec; inscenace dosáhla 92 repríz (derniéra byla 18. ledna 1992). Od té doby se u nás Hamptonova hra uvádí poměrně často; velmi úspěšná byla například inscenace v Činoherním klubu v Praze opět ve Smočkově režii, s Ivanou Chýlkovou a Ondřejem Sokolem v hlavních rolích (2006–2011). Dále se Hamptonova zdařilá dramatizace hrála například v Pardubicích (1996), v Českých Budějovicích (2007), v Ostravě (2008), ve Zlíně (2009), v Hradci Králové (2010), v Mladé Boleslavi (2011) či v Mostu (2017). Nejnověji má Hamptonovy Nebezpečné vztahy na repertoáru Městské divadlo Brno (premiéry 6. a 7. dubna 2019); text hry vyšel v programové brožuře k této inscenaci režiséra Mikoláše Tyce. Od ledna 2019 uvádí hru i Západočeské divadlo Cheb.

Jiná dramatizace se pod názvem Valmont hrála v Národním divadle Brno na scéně Reduty v letech 2011–2015; režisér představení a autor dramatizace Daniel Špinar se soustředil pouze na trojúhelník postav Valmonta, markýzy a paní de Tourvel. Další původní česká dramatizace měla v březnu 2018 premiéru v Moravském divadle Olomouc pod názvem Nebezpečné známosti; jejím autorem je David Šiktanc, který inscenaci i režíroval.

Variace filmové a televizní
První filmovou adaptaci Nebezpečných známostí natočil v roce 1959 ve Francii režisér Roger Vadim s Gérardem Philipem a Jeanne Moreau; děj ale přesunul do padesátých let 20. století do prostředí francouzské buržoazie. K námětu se Vadim vrátil znovu v roce 1976, kdy natočil další volnou adaptaci pod názvem Věrná žena (Une femme fidèle); děj tentokrát přesunul do roku 1870 a do jedné z hlavních rolí obsadil hvězdu erotických filmů Sylvii Kristelovou.

Na konci osmdesátých let vznikly téměř současně dvě nejznámější filmové verze Laclosova díla. Zdařilejší a věrnější je americká adaptace Hamptonovy hry (sám Christopher Hampton napsal scénář a získal za něj Oscara), kterou režíroval Stephen Frears. Obsazení je hvězdné: Glenn Close jako markýza (nominace na Oscara), John Malkovich jako vikomt, Michelle Pfeiffer jako paní de Tourvel (nominace na Oscara), Uma Thurman jako Cecílie a Keanu Reeves jako Danceny. Frearsův film z roku 1988 byl oceněn ještě Oscary za kostýmy a výpravu a nominován také za nejlepší film a hudbu. Z filmu čiší dusná atmosféra i chladnokrevnost intrik, které se protagonistům vymknou z rukou a směřují k tragédii. Vynikající jsou i herecké výkony; závěr, kdy si Glenn Close v roli markýzy před zrcadlem stírá z tváře bílé líčení, jako by odkládala masku a odkryla svoji pravou zlomenou tvář, je vskutku působivý a nezapomenutelný.

Skoro současně vznikal i britsko-francouzský Valmont režiséra Miloše Formana, uvedený v roce 1989. Se slavným scenáristou Jeanem-Claudem Carrièrem však museli oba tvůrci přijít s něčím jiným, než Frears a Hampton. A tak se od románu poněkud odchýlili ani ne tak v ději, jako spíše v atmosféře: z jejich Valmonta dýchá frivolnost a lehkost, intriky markýzy (Annette Bening) a Valmonta (Colin Firth) jsou více hravé a lehkovážné, až zábavné, i když i ony nakonec vedou k tragédii. Film s kamerou Miroslava Ondříčka a nádhernými kostýmy Theodora Pištěka (francouzský César a nominace na Oscara) je ve srovnání s Frearsem přece jen povrchnější a snad až příliš „rokokově“ malebný; ve své době to byl také komerční propadák. Vzhledem k Miloši Formanovi je však film oblíbený zvláště u českých diváků.

V roce 1999 vznikla v USA volná adaptace Velmi nebezpečné známosti (Cruel Intentions) režiséra Rogera Kumblea; děj byl přenesen do současného New Yorku mezi „zlatou mládež“ z vyšších vrstev. Dvě velice slabá pokračování z let 2000 a 2004 už s původním románem nemají nic společného. V roce 2003 vznikl jihokorejský film Untold Scandal (režie E J-yong), který děj přenesl do Koreje 18. století. A konečně v roce 2012 vznikla čínská adaptace Dangerous Liaisons (režie Hur Jin-ho), v níž je děj přenesen do Číny třicátých let 20. století.

Pozadu nezůstala ani televize. V roce 1980 vznikl francouzský televizní film režiséra Clauda Barmy. A ve stejném roce vznikla v bratislavském studiu tehdejší Československé televize velmi zdařilá inscenace Nebezpečné známosti podle scénáře Alexe Koenigsmarka v režii Miloslava Luthera; hlavní role vytvořili Juraj Kukura (vikomt), Emília Vášáryová (markýza), Jana Nagyová (Cecílie) a Soňa Valentová (paní de Tourvel). Občas ji reprízovala i Česká televize. V roce 2003 byla ve Francii natočena třídílná minisérie režisérky Josée Dayan. Děj byl přenesen do šedesátých let minulého století. Hlavní role vytvořili Catherine Deneuve, Rupert Everett a Nastassja Kinski. V roce 2016 vznikla televizní minisérie podle románu v Brazílii (děj je přemístěn do dvacátých let 20. století) a v roce 2018 další minisérie v Jižní Koreji (děj se odehrává kolem roku 2010).

Variace operní a baletní
Autorem první operní adaptace je americký skladatel Conrad Susa (1935–2013). Jeho opera The Dangerous Liaisons na anglický text měla premiéru v roce 1994 v Sanfranciské opeře, a to s hvězdným obsazením hlavních rolí: Frederica von Stade (markýza), Thomas Hampson (vikomt), Renée Fleming (paní de Tourvel). Dirigentem byl Donald Runnicles. Druhou operu složil brzy poté belgický skladatel Piet Swerts (nar. 1960); světová premiéra se konala v roce 1996 v Gentu za řízení Patricka Davina; postavu vikomta vytvořil François Le Roux. Operní verzi Müllerovy hry Kvartet, inspirované Laclosem, připravil pro milánskou La Scalu italský skladatel Luca Francesconi (nar. 1956); premiéra byla v roce 2011.

Námětu si povšimli i baletní umělci, mezi nimiž získal obzvláště na popularitě. David Nixon uvedl balet podle Laclosova románu v roce 1990 v Berlíně s Vivaldiho hudbou, v přepracované verzi pak v roce 1996 v Ohio Theatre. V roce 2003 objednal Anglický národní balet u choreografa Michaela Cordera a skladatele Juliana Philipse celovečerní balet podle Laclose, projekt byl ale nakonec zrušen a hotové dílo od té doby čeká na své uvedení; Philips adaptoval svoji hudbu z tohoto baletu do komorní orchestrální skladby Divertissement (2004). Další baletní verzi uvedl v roce 2008 Alberta Ballet v kanadském Calgary.

V květnu 2011 měl v Národním divadle Brno (na scéně Janáčkova divadla) premiéru balet Nebezpečné známosti; choreografii vytvořil Krzysztof Pastor na původní hudbu lotyšského skladatele Arturse Maskatse. Oba jsou též autory libreta a Pastor brněnské představení i režíroval. Stejný tým pak tento balet uvedl i letos v březnu v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Ostravská představitelka markýzy de Merteuil Shino Sakurado byla nominována na Cenu Thálie 2019. Pastorův a Maskatsův balet byl původně ve světové premiéře uveden v roce 2006 Lotyšským národním baletem v Rize a poté v roce 2010 ve Velkém divadle v polské Poznani. Pastor přiznává, že jej inspiroval především Frearsův film z roku 1988.

V listopadu 2011 byl v Divadle F. X. Šaldy v Liberci uveden původní český balet Nebezpečné známosti, za nímž stojí jako autor libreta, choreograf a režisér Jiří Pokorný. Ten si jako hudební doprovod vybral skladby Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho, Josepha Haydna a Antona Brucknera. Liberecký balet měl derniéru v dubnu 2013.

Balet Valmont ve Stavovském divadle v Praze měl premiéru na konci června 2014. Choreografie a režie jsou dílem Libora Vaculíka, který také vybral skladby z díla Franze Schuberta a soudobého lotyšského skladatele Pēterise Vaskse. Libreto napsal se Zdeňkem Prokešem. Komorní inscenace sklidila velký úspěch u diváků i kritiky; povedla se po všech stránkách – od výběru hudby, přes choreografii a režii, kostýmy a působivou scénu až po výkony tanečníků baletu Národního divadla. A vyniká také srozumitelností komplikovaného děje, k čemuž si občas vypomůže čtením úryvků z románu (herci činohry ND ze záznamu). Tereza Podařilová získala za roli markýzy de Merteuil ve Valmontovi Cenu Thálie 2014. Valmont se hrál ve Stavovském divadle již padesátkrát. Vaculíkův a Prokešův Valmont byl v roce 2017 uveden také na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, a to v nastudování baletu Jihočeského divadla České Budějovice a opět ve Vaculíkově režii a choreografii.

Australský Queensland Ballet v Brisbane uvedl letos novou baletní produkci Nebezpečných známostí v choreografii britského umělce Liama Scarletta, který si zvolil hudební doprovod z děl Camilla Saint-Saënse.

Jak je vidět, látka je to stále přitažlivá a Nebezpečné známosti možná ještě neřekly své poslední slovo. Zejména však stojí za to vrátit se k původnímu skvělému románu a vychutnat si jeho mistrovskou epistolární formu.