Varšavská filharmonie nadchla Prahu Lutoslawským

Velmi pěkný program Varšavské filharmonie s dirigentem Antoni Witem (25. května Obecní dům) začal Dvořákovou symfonickou básní Zlatý kolovrat jako poklonou domácímu publiku. Poté se představil mladý polský vítěz Chopinovy soutěže z roku 2005 Rafal Blechacz, který přednesl Beethovenův 4. klavírní koncert G dur. Sedmadvacetiletý klavírista na pódiu působí velmi křehkým chlapeckým dojmem, mladším než ve skutečnosti je.Čtvrtým Beethovenem pokračoval v řadě dvou předchozích klavírních koncertů (prvním a třetím), které jsme před pár dny mohli slyšet v podání norského pianisty Andsnese. Ale jaký rozdíl to byl v interpretaci! Téměř jako by se jednalo o dva různé skladatele. Blechacz je z klavírní školy východního typu – velká pedalizace, hlasitý kovově průrazný zvuk, důraz na virtuozitu a sebeprezentaci. Ale nemohu říct, že by polský pianista hrál svévolným a romanticky rozmáchlým přednesem, což je další z rysů (v případě staršího repertoáru se dá říci i nešvarů) východní školy. Blechacz zahrál Beethovena korektně, virtuózně, skvěle bez jediné chybičky a vyrovnaně v předepsaných tempech. (Škoda, že uprostřed dlouhé kadence někomu v sále úporně vyzváněl mobil – znáte to: ještě s gradací, jak se vytahuje z kabelky či z kapsy.) Velký orchestr doprovázel klavíristu citlivě, sametovým tónem a s velkou elegancí. Pokud bych si ale měla vybrat, Andsnesův komorní a prostší Beethoven v “lidských rozměrech” mi byl bližší a připadal mně i zajímavější.To hlavní ale přišlo po přestávce: Lutoslawského koncert pro orchestr z roku 1954. Je to skladba, která vznikla přímo pro tento orchestr, těžce zasažený druhou světovou válkou (jeho sídlo zmizelo po bombardování a dvě třetiny jeho členů ve válce zahynuly). Na šéfdirigentovi i hráčích bylo znát, že toto dílo berou velmi osobně. Pokud se mi úvodní Dvořák zdál zahraný nemastně neslaně, málo plasticky, zde užil Antoni Wit veškerý potenciál velkého orchestru a rozpoutal doslova orgie pestrých barev a rytmů. Orchestr také změnil koncertního mistra, respektive mistryni – Ewa Marzcyk se nyní ujala vedení prvních houslí.Vstupní Intrada útočí na posluchače divokými rytmy podobnými Stravinského Svěcení (nebo Bartókovi) a končí mírnou přírodní selankou s pasteveckými zvonečky a ptačím štěbetáním. Druhá část Capriccio notturno e Arioso přináší výrazné téma sólové trubky, v závěru melodický motiv zajímavě modifikuje do bicích. Nápady Lutoslawského co do instrumentace se zdají nevyčerpatelné, s každým taktem přicházejí nové a nečekané možnosti. Závěrečná Passacaglia, Toccata e Corale začíná téměř neslyšitelným cantem firmem v kontrabasech, je to temné téma v pianissimu a v nejspodnějších polohách, které vnímáme spíše “podprahově”, pak se k němu přidá klavír a dále proud sílí a přelévá se do smyčců, které téma hrají již v celých akordech jako varhany. Opravdu překvapení a zážitek v každém taktu. Orchestr pod vedením zkušeného a energického Antoni Wita provedl skladbu mistrovsky, pozornost budila bezchybná a zvukově kompaktní sekce žesťů. Po doznění koncertu se v sále strhly nadšené ovace – a právem, bylo to vyvrcholení večera a orchestr musel ještě dvakrát přidávat.

Pražské jaro 2012
Varšavská filharmonie
Dirigent: Antoni Wit
Rafał Blechacz (klavír)
25. května 2012 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Antonín Dvořák: Zlatý kolovrat, op. 108
Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 4 G dur, op. 58
Witold Lutosławski: Koncert pro orchestr

www.festival.cz

Foto Pražské jaro – Ivan Malý

Hodnocení

Vaše hodnocení - Varšavská filharmonie - A.Wit - R.Blechacz (Praha 25.5.2012)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Peto

Dobrý deň, na včerajšom koncerte som bol prítomný a potom, čo som nečinne prizeral Vašej recenzii Sukovho Zrání pod vedením p. Bělohlávka, nedalo mi dnes zostař nečinný. S recenziou Zlatého kolovratu a Koncertu pre orchester súhlasím a vnímal som to podobne, no nesúhlasím s popisom hry Rafala Blechacza.Jeho hru by som vôbec nepopísal ako “z klavírní školy východního typu – velká pedalizace, hlasitý kovově průrazný zvuk, důraz na virtuozitu a sebeprezentaci”. Skôr naopak, jeho prejav mi prišiel veľmi kultivovaný, skromný a jeho tón bol krsne mäkký, trochu suchší, ale rozhodne nie kovový, ani prierazný. V porovnaní s Leif Ove Andsnesom… Číst vice »

Gregor Samsa

na koncertě jsem bohužel nebyl, ale blechaczovu hru i sebe(ne)prezentaci znám velmi dobře, a ta charakteristika z recenze na ni opravdu nesedí ani trochu – také vnímám tohoto pianistu jako velmi skromného a nenápadného, který, jak píšete, vyniká velmi kultivovaným, spíše intelektuálním projevem…

miron

Byl jsem na obou koncertech a oba byly krásné, ačkoli se v mnohém lišily. Jiný sál, jiná velikost orchestru, jiný způsob jeho řízení, jiní interpreti. Podstatné ale je, že všichni byli skvělí. A tak záleží spíš na osobních preferencích a okamžitém rozpoložení posluchače, které z provedení Beethovenova klavírního koncertu na něj víc působí. Mne osobně víc oslovil koncert v Rudolfinu, připadal mi niternější, komplexněji odrážející osobnost interpreta, ale rozhodně nemám odvahu tvrdit, že lepší.