Vasco da Gama v Berlíně. Úspěšný pokus o znovuzrození Meyerbeerovy opery

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Deutsche Oper v Berlíně nabízí vrcholný operní titul specifického francouzského žánru grand (velké) opery devatenáctého století. Inscenátoři se pokusili vzkřísit původní skladatelův záměr za podpory předních světových interpretů v čele s hvězdným tenoristou Robertem Alagnou.

Od scenária (1836) k premiéře (1865) aneb Afričanka, která zůstala v libretu i poté, co se děj přestěhoval z Afriky a Madagaskaru do Indie
Poprvé se myšlenkou na kompozici opery s námětem Vasca da Gamy začal Giacomo Meyerbeer (1791–1864) zabývat již na počátku roku 1837, kdy hledal nové téma po skvělém úspěchu své opery Hugenoti (1836). Meyerbeerova představa byla ze začátku pouze vágní: nová opera se měla odehrávat v exotickém prostředí a ženská hlavní role měla být komponována pro tehdejší hvězdu Pařížské opery Marii-Cornélii Falcon (1812–1897), která jeho i celou Paříž uchvátila interpretací role Valentiny právě v opeře Hugenoti. 24. května 1837 podepsali Meyerbeer a libretista Eugène Scribe smlouvu, podle které měl libretista dodat francouzské libreto do tří měsíců a skladatel měl kompozici určenou pro scénu Pařížské opery dokončit do tří let.

Giacomo Meyerbeer
Giacomo Meyerbeer

Zpočátku Eugène Scribe spolupracoval ještě s dalším libretistou Germainem Delavignem a jejich první verze libreta z roku 1838 existovala pod provizorním titulem Vecchia Africana. Skladatel nebyl s libretem příliš spokojen, a není známo, zda skutečně započal s kompozicí ihned po dodání libreta. Dalším impulsem k pozastavení práce byla indispozice pěvkyně Marie-Cornélie Falcon, která přestala zanedlouho veřejně vystupovat (1838). Podle původního scénosledu v dochovaném scénáři byla osou příběhu nešťastná láska africké královské dcery Gunimy (v konečné verzi libreta Sélica) k portugalskému námořnímu důstojníkovi Fernandovi, jenž po peripetiích nachází novou lásku k dceři vicekrále Estrelle (v libretu Inés). Gunima končí svůj život pod jedovatým manzanillovým stromem. Meyerbeer prosazoval zdůraznění konfliktu mezi náboženstvími, což je ostatně téma všech jeho čtyř velkých oper (Hugenoti, Prorok, Afričanka a v případě Roberta ďábla jde o konflikt mezi vírou a samotným peklem). Pro další neshodu mezi skladatelem a libretistou byla práce několikrát přerušena a odložena. Skladatel se začal věnovat kompozicím oper Ein Feldlager in Schlesien (1844 Berlín, libreto Johann Carl Friedrich Rellstab podle návrhu Augustina Eugèna Scribe) a Prorok o Janu z Leydenu (1849 Paříž), také na Scribovo libreto a s libretistovým scenáriem již z roku 1836.

Na konci roku 1849 nebo počátkem roku 1850 se Meyerbeer seznámil s eposem Luíse de Camõese Os Lusíadas (Lusovci, 1572). Ale libretista Scribe se s látkou Lusovců setkal již dříve, a to při práci na libretu k opeře Gaetana Donizettiho Dom Sebástien, Roi de Portugal (1843), ve které vystupoval jako důležitá postava i spisovatel Luís de Camões. Camões je i hlavním hrdinou opery Friedricha Flotowa Indra (francouzská verze o jednom aktu L′Esclave de Camoëns, Opéra-Comique Paris 1843), která se odehrává ve východní Africe a v Portugalsku roku 1571. Zápletky i prostředí mohly být libretistovi i skladateli novou inspirací. Oba dva také začali studovat soudobou cestopisnou literaturu o Indii. Zájem záhy upřeli na objevitele Vasca da Gamu a začali přepracovávat původní scénář. Podle dopisu z roku 1851 (27. října) připomíná skladatel Scribovi, že „dílo bude postaveno na nových historických a vznešených základech“. Libretista zaslal v průběhu let skladateli několik nových verzí scénáře, které mu skladatel s mnohými opravami a návrhy změn vracel.

Dostupná zveřejněná korespondence jasně vypovídá o úzké Meyerbeerově spolupráci na sujetu a následném libretu. V dopisech skladatel popisuje a obhajuje svou koncepci hlavních postav opery – Vasca, Séliky a Yorika (v konečném libretu Nélusca). Nová verze se měla soustředit na heroickou postavu Vasca a s novou koncepcí byl změněn i titul opery na Vasco da Gama. Původní prostředí děje – Cádiz (první a druhé dějství) se změnilo na Lisabon a prostředí čtvrtého a pátého dějství (u pramenů Nigeru a v africkém vnitrozemí) se změnilo na Indii. Pouze třetí dějství – paluba Vascova korábu – zůstalo nezměněno. Libretista i skladatel usilovně na opeře pracovali až do počátku roku 1853, kdy po jejich schůzce v Berlíně opět došlo k dlouhodobému přerušení projektu. Meyerbeer až do roku 1860, kdy byla spolupráce obnovena, zkomponoval mimo jiné dvě velká hudebně-dramatická díla (L’étoile du nord, Paříž 1854, a Dinorah, Paříž 1859) i několik scénických hudeb a další svoje díla přepracoval. Práci přerušila Scribova smrt 20. února 1861. Do přípravy opery vstoupili další libretisté: Charlotte Birch-Pfeiffer dokončila změny navržené skladatelem a její německé verše do francouzštiny přeložil Julius Duisberg. Partitura byla podle rukopisné vpisky dokončena 29. října 1863. Posledními dramaturgickými zásahy bylo především vypuštění scény trhu s otroky v prvém dějství a eliminace nápoje lásky v milostné scéně mezi Vascem a Sélikou ve čtvrtém dějství.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Meyerbeer: Vasco da Gama (Deutsche Oper Berlin)

[Celkem: 3    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Sarah

Dobrý den,
máte chybu v textu:
Premiéra opery (28. dubna 1965) přesahovala kulturní rámec. Bylo to asi o 100 let dříve…..
Operu jsem viděla v neděli osobně. Dost jsem měla obavy, že se zase prosadí nějaké moderní vize režiséra, ale příjemně mne překvapilo, že se podařilo vytvořit scénicky zajímavou operu. Herecké obsazení bylo skvělé, Roberto Alagna potěšil jako vždy.

Dobré dopoledne, překlep jsme již opravili, děkujeme za upozornění.