Jan Dušek (23. května 1942 – 1. prosince 2025) vystudoval scénografii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění jako jeden z posledních žáků Františka Tröstera (absolvoval v roce 1967). Od roku 1977 na DAMU působil jako pedagog, v roce 1994 byl jmenován profesorem a v letech 1992 až 2021 vedl katedru scénografie. Významnou roli sehrál v roce 1990 jako první porevoluční děkan Divadelní fakulty Akademie múzických umění, kdy byl ke kandidatuře na tuto funkci vyzván samotnými studenty a podílel se na přechodu školy k demokratickému fungování. Pedagogické činnosti se mimo jiné věnoval i na University of Tennessee at Chattanooga, Nottingham Trent University a Royal Central School of Speech and Drama v Londýně. Na svého učitele Františka Tröstera často vzpomínal jako na zásadní osobnost, která ho naučila brát práci velmi vážně, ale sebe sama ne. Inspirací mu byl také scénograf František Zelenka a jeho divadlo v limitovaných podmínkách terezínského ghetta.
Během své téměř šedesátileté praxe spolupracoval na tisícovce divadelních inscenací a navrhl přes pět set scénických výprav. Působil v Divadle Na zábradlí, Národním divadle moravskoslezském, Divadle Petra Bezruče v Ostravě, Národním divadle i na dalších českých, slovenských, polských, italských, německých, maďarských, estonských a amerických scénách.
Navrhoval mimo jiné výpravy k operám Lovci perel Georgese Bizeta, Dítě a kouzla Maurice Ravela, Turandot a Madame Butterfly Giacoma Pucciniho, Oráč a smrt Emila Viklického, Julietta Bohuslava Martinů či Lucia di Lammermoor Gaetana Donizettiho. Byl výtvarníkem významných choreografií Pavla Šmoka, Luboše Ogouna, Libora Vaculíka a Petra Zusky. Podílel se také na činoherních inscenacích, kupříkladu Hamlet, Bratři Karamazovi, Maratón, Astrolog, Oresteie a Hlučná samota režiséra Evalda Schorma. Spolupracoval i s pantomimickou skupinou Ladislava Fialky.
Hojně se účastnil výstav. Získal řadu ocenění včetně 1. ceny na Trienále v srbském městě Novi Sad v roce 1974 a Ceny Alfréda Radoka za výpravu k Othellovi v Městském divadle Brno v roce 1997. O jeho tvorbě vzniklo několik diplomových a disertačních prací.
