Mezinárodní festival Petra Dvorského letos vstoupil do svého šestnáctého ročníku a svojí dramaturgií se pokusil téměř o nemožné, propojit zdánlivě nepropojitelné. Hudbu výsostně klasickou s folkem a popem v zrcadle historických objektů, kde se koncerty konají.
Nechám soudy kolem dramaturgie návštěvníkům Dvorského festivalu, avšak pozastavím se nad jedním koncertem – Večerem českých písní.
V úterý 5. srpna 2014 se na renesančním zámku Valeč nedaleko Hrotovic konal druhý festivalový koncert k Roku české hudby. Do posledního místa vyprodaný historický sál přivítal sólistku Janáčkovy opery Národního divadla Brno, přední českou mezzosopranistku Janu Wallingerovou a pianistu Martina Hrocha. Na programu zazněly písně velikánů české hudby Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.
Písním závažným, stejně jako rozverným a lyrickým dominoval plný, sytý tón. Jana Wallingerová zpívala svým sametově zbarveným a přesto svítícím mezzosopránem s bravurou a entusiasmem. Vynikajícím způsobem byly uchopeny písně Leoše Janáčka i Bohuslava Martinů, kde pěvkyně nezapřela silný osobní vztah k folklóru, avšak největší sílu jejího výrazu shledávám v písních Antonína Dvořáka. Přes programovou náročnost a délku koncertu mezzosopranistka dokázala udržet napětí a pozornost publika do posledních tónů.
Za zmínku stojí také výkon Martina Hrocha. Ne vždy se snoubí cit pro doprovod a kvalita interpretace sólových skladeb. Zde k tomuto vzácnému hudebnímu souznění docházelo. Oceňuji především dlouhé vedení frází a barevnost jednotlivých pasáží doprovodu a také se zaujetím přednesené skladby sólové. Ne příliš rozsáhlé vstupy klavíru výborně zapadaly do mozaiky tvořené jednotlivými písňovými cykly.
Hluboké sympatie a obdiv publika získali oba interpreti nejen plným uměleckým nasazením a technickou a výrazovou vyzrálostí. Výraznou přidanou hodnotou se však stalo také úvodní přiznání, že koncert je vlastně předsvatební rozlučkou dvojice, která je nejen párem uměleckým, ale také partnerským. Návštěvníci zámku ve Valči si bouřlivými ovacemi vyžádali tři přídavky.
Nezbývá, než si přát více takových koncertů, na které člověk jen tak nezapomíná a interpretům vše nejlepší do společného života.
I váš text v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
Foto František Hruška
