Večer kontrastů a hudbou tepajícího dialogu: Janáčkova filharmonie mezi současností a tradicí

Janáčkova filharmonie Ostrava připravila 19. března 2026 posluchačům večer, který spojil současnou českou tvorbu s vrcholným klasicistním repertoárem i hudbou 20. století. Pod taktovkou Lawrence Fostera zazněla v české premiéře skladba Lignis Martina Klusáka, následoval Beethovenův Klavírní koncert č. 3 c moll v podání Lukáše Vondráčka a program uzavřela Symfonie č. 4 „Adagio“ Krzysztofa Pendereckého. Koncert, konaný v intimním prostoru bývalého kina Vesmír, nabídl mimořádně soustředěnou atmosféru, v níž vynikly nejen kontrasty mezi jednotlivými díly, ale především dechberoucí plasticita výrazu.

Blanka Hrubá
5 minut čtení
Beethovenův Třetí klavírní koncert,19. března 2026, Koncertní sál Vesmír, Ostrava – Lawrence Foster (foto Petr Hrubeš)

Klusákova hudba zde oscilovala mezi programností a abstrakcí

Úvodní skladba Lignis, která vznikla v roce 2025 na objednávku Janáčkovy filharmonie Ostrava, zazněla za osobní přítomnosti autora, skladatele Martina Klusáka, který se ve své tvorbě pohybuje na pomezí hudby, sound designu a intermediálního umění. Kompozice inspirovaná „příběhem stromu“ se v podání komorního orchestru rozvíjela jako organický proces – z jemných zvukových impulsů, které se postupně vrstvily a vytvářely komplexní hudební strukturu, originálně mapující cestu od „nejjemnějších kontur koruny dubu až k jeho kořenům“. Klusákova hudba zde oscilovala mezi programností a abstrakcí a otevřela večer jako prostor zrodu zvuku a jeho postupného formování.

Beethovenův Třetí klavírní koncert,19. března 2026,
Koncertní sál Vesmír, Ostrava – Lukáš Vondráček (foto Petr Hrubeš)
Beethovenův Třetí klavírní koncert,19. března 2026,
Koncertní sál Vesmír, Ostrava – Lukáš Vondráček (foto Petr Hrubeš)

Klavír zprostředkovatelem hluboce niterného výrazu

Těžiště večera představoval Klavírní koncert č. 3 c moll, op. 37 Ludwiga van Beethovena, dílo z autorova krizového období, které svou symfonickou koncepcí a dramatickým nábojem patří k zásadním skladbám klavírního repertoáru. Sólistou večera byl Lukáš Vondráček, jeden z nejvýraznějších klavíristů současnosti. Již v první větě Allegro con brio dokázal Vondráček vytvořit prostor, v němž klavír nepůsobil přes technickou náročnost partu jako nástroj virtuozity, ale byl zprostředkovatelem hluboce niterného výrazu. Vondráčkova hra, charakteristická mimořádnou průzračností a pokorou, nabídla široké spektrum zvukových odstínů od pevně modelovaných frází až po dechberoucí pianissima, která v sále vyvolávala hluboké, téměř hmatatelné ticho. Sólista citlivě navazoval na orchestr a jeho barevnou hmotu přetvářel v plastickou klavírní linii, která se neustále proměňovala a vracela zpět do orchestrálního prostoru. Jeho komunikace s orchestrem působila jako promyšlený dialog, v němž se hudební myšlenky předávaly, rozvíjely a znovu proměňovaly.

Lawrence Foster, americký dirigent s rumunskými kořeny, vedl Janáčkovu filharmonii Ostrava s brilantní jistotou, citem pro detail i stylovou vyvážeností. V Beethovenově koncertu dokázal vytvořit z orchestru rovnocenného partnera pro klavír, zatímco v obou soudobých skladbách večera – Klusákově i Pendereckého – přesvědčivě vystihl jejich odlišný charakter i výrazový jazyk. Jeho interpretace nepůsobila efektně, ale promyšleně, s důrazem na vnitřní logiku hudebního vývoje.

Beethovenův Třetí klavírní koncert,19. března 2026,
Koncertní sál Vesmír, Ostrava – Lukáš Vondráček (foto Petr Hrubeš)
Beethovenův Třetí klavírní koncert,19. března 2026,
Koncertní sál Vesmír, Ostrava – Lukáš Vondráček (foto Petr Hrubeš)

Lawrence Foster Pendereckého stylu rozumí

Závěr večera patřil Symfonii č. 4 „Adagio“ Krzysztofa Pendereckého z roku 1989, dílu, které náleží k pozdní fázi skladatelovy tvorby, v níž se vrací k tradici a zároveň si zachovává osobitý zvukový jazyk. Symfonie, komponovaná jako plynulý celek s neostře vymezenými částmi, se v interpretaci orchestru proměnila v barevně bohatý proud, v němž se jednotlivé nástrojové skupiny střídaly a prolínaly v neustálém pohybu. Vztah dirigenta Lawrence Fostera k Pendereckému, s nímž jej pojilo osobní přátelství, byl v této interpretaci patrný v hlubokém porozumění stylu i výrazu díla.

Pomyslné pojítko všech tří skladeb večera můžeme spatřit ve způsobu práce s hudební plochou, v každé však nabývala odlišné podoby. Zatímco v Klusákově Lignis se plocha rodila z jednotlivých zvukových impulzů směřujících k postupné synchronizaci, v Beethovenově koncertu byla od počátku harmonicky soudržným celkem, jehož vývoj určoval tok melodie, přelévající se mezi sólovým klavírem a orchestrem, a v Pendereckého symfonii se proměnila v emocionálně nabitý proud, který se přeléval mezi jednotlivými nástroji a jejich skupinami.

Koncert tak nabídl nejen setkání tří rozdílných hudebních světů, ale především hluboký posluchačský zážitek, v němž s hudba stala prostorem sdílení a excelentního mnohovrstevného dialogu, který se neustále proměňoval a propojoval všechny přítomné v jediný zvukem tepající organismus.

Beethovenův Třetí klavírní koncert,19. března 2026,
Koncertní sál Vesmír, Ostrava – Lukáš Vondráček a Janáčkova filharmonie Ostrava (foto Petr Hrubeš)
Beethovenův Třetí klavírní koncert,19. března 2026,
Koncertní sál Vesmír, Ostrava – Lukáš Vondráček a Janáčkova filharmonie Ostrava (foto Petr Hrubeš)

Beethovenův Třetí klavírní koncert
19. března 2026, 19:00 hodin
Koncertní sál Vesmír, Ostrava

Program
Martin Klusák: Lignis
Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 3 c moll op. 37
Krzysztof Penderecki Symfonie č. 4 „Adagio“

Účinkující
Lukáš Vondráček – klavír

Janáčkova filharmonie Ostrava
Lawrence Foster – dirigent

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře