Večer plný napětí, spirituality a zvukového bohatství. Janáčkova filharmonie Ostrava potvrdila, že odvaha v repertoáru se vyplácí

Janáčkova filharmonie Ostrava stále čeká na novou koncertní síň a posluchače zve do bývalého kina Vesmír, jehož sál pro 480 lidí s mnohamilionovými náklady akusticky zrekonstruovala a svůj dočasný azyl nazvala Provizoriem. Přes prostorové i akustické překážky vyzněl zahajovací koncert výborně.

Daniel Raiskin, absolvent Leningradské konzervatoře, žijící od devadesátých let na Západě, nastupující šéfdirigent JFO (donedávna šéfdirigent Slovenské filharmonie), je rovněž uměleckým ředitelem Winnipeg Symphony Orchestra a hlavním hostujícím dirigentem Bělehradské filharmonie. Soudě podle zahajovacího koncertu zvolila JFO dobře. Raiskin je typ dirigenta, který nepředvádí expresivní gesta na stupínku, o to víc se soustředí na výstavbu díla, vyznění emocí a blízkou komunikaci s orchestrem. Bylo znát, že členové orchestru hráli s chutí a odevzdávali svým partům a představám dirigenta maximum.

Volba dvou skladatelů, Arvo Pärta a Dmitrije Šostakoviče, nebyla náhodná. V den konání koncertu 11. září slavil Arvo Pärt devadesátiny, padesát let od smrti Dmitrije Šostakoviče připomínají orchestry po celý letošní rok. Program ostravského koncertu nebyl dlouhý, necelou půlhodinu trvala Pärtova Stabat mater, zhruba čtyřicet minut zněla Šostakovičova Symfonie č. 6 h moll, op. 54, o to však to byl intenzivnější zážitek. Dramaturgii večera lze chápat i jako obraz dnešního Ruska, které si v ničem nezadá se stalinským terorem, jemuž byl vystaven Šostakovič, ani s pronásledováním avantgardisty Pärta, jehož duchovní díla silně rezonovala v sovětských (estonských) posluchačích, avšak vládnoucí moc je nedovolila provádět. Nevím, jak ostatní návštěvníci, ale já jsem žlutomodré stužky na dirigentově saku vnímala jako tichý, ale zřetelný postoj k současné ruské agresivitě.

Stabat Mater složil Pärt v roce 1985 na objednávku Nadace Albana Berga u příležitosti 100. výročí narození skladatele jako dvě tria pro soprán, kontratenor (nebo alt), tenor, housle, violu a violoncello. Kompozice měla premiéru na Berg-Berio-Fest ve vídeňském Konzerthausu 30. října 1985 v podání Hilliard Ensemble a smyčcového tria ve složení Gidon Kremer (housle), Nobuko Imai (viola) a David Geringas (violoncello). V Ostravě jsme vyslechli verzi pro smíšený sbor a smyčcový orchestr, která poprvé zazněla v roce 2008 ve vídeňském Musikvereinu v podání Tonkünstler-Orchester Niederösterreich a Kristjana Järviho.

V Ostravě se provedení vedle JFO chopil třicetičlenný Varšavský filharmonický sbor, výtečně připravený sbormistrem Bartoszem Michałowským. Z pódia se nesly něžné souzvuky a prolínání jednotlivých hlasů ve zdánlivě prosté pärtovské lince občas narušené kontrastními disonancemi a doznívající v akordech orchestru. Tento zvukový efekt pramení ze skladatelova postupu tintinnabuli, které dotváří hloubku vyznění skladby. Sbor zpíval překrásně, ztišení do pianissim bylo až dojemné, pauzy předepsané skladatelem vyvolávaly zážitek kontemplace. Po závěrečném Amen držel dirigent dlouho zdvižené ruce, aby nenarušil duchovní doznění skladby, avšak i po jejich spuštění ticho v sále přetrvávalo.

Třívětou Symfonii č. 6 h moll, op. 54 napsal Dmitrij Šostakovič v roce 1939 a povodil v ní sovětský režim za nos, když předem oznamoval, že bude oslavou velikosti V. I. Lenina. Tato symfonie nikoho nepřipomíná – a pokud něco oslavuje, je to svobodná umělecká tvorba, díky níž může autor vyjádřit své pocity. Svou délkou dvaceti minut je první věta Largo nejzávažnější, až hmatatelně vyjadřující atmosféru strachu, působí až tragicky, bezvýchodně. Daniel Raiskin vedl orchestr právě k tomuto vyjádření, které hráči spolehlivě naplnili.

Zvukově opulentní první věta vyzněla v malém sále hlučněji a zvukově méně strukturovaně, jen trochu pomohlo více než metrové rozšíření pódia směrem do hlediště. To však nebylo překážkou silnému zážitku z této věty. Orchestr hrál skvěle, dechové skupiny se překonávaly, hráči a hráčky na anglický roh, pikolu, flétnu, klarinet… zaslouží absolutorium. Uznání se týká všech skupin, až trýznivě vyzněly chvějivé tóny viol a violoncell. Do druhé věty Allegro dokázali hráči vtělit jak typický skladatelův škleb (obrana před strachem?), tak vzdor a odhodlání. Závěrečné Presto vyznělo uvolněně až tanečně, orchestr pod vedením dirigenta rozehrál veškerou barevnost, v níž se odráželo sólo koncertního mistra Pavla Doležala.

Jako přídavek zazněl Šostakovičův Waltz z Jazzové suity č. 2, zahraný s chutí, uvolněně, v němž se blýskly smyčcové skupiny i dechy, aplaus si vysloužila sólistka na trombon.

Zahajovací koncert 72. sezony Janáčkovy filharmonie Ostrava
10. září 2025, 19:00 hodin
Kino Vesmír, Ostrava

Program:
Arvo Pärt: Stabat mater
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 6 h moll, op. 54

Účinkující:
Varšavský filharmonický sbor
Janáčkova filharmonie Ostrava
Bartosz Michałowski – umělecký ředitel a sbormistr
Daniel Raiskin – dirigent