Večer premiérových kontrastů aneb z truchlivé Kantáty o Mozartově smrti do veselé taškařice Holoprtské posvícení

Dvě zdánlivě neslučitelné skladby byly do společného programu zařazeny na základě řady styčných momentů: obě byly dochovány v archivu Pražské konzervatoře, u obou došlo ke ztrátě orchestrálního partu, takže je dodnes k dispozici pouze klavírní výtah, a obě jsou svým způsobem provázány s osobou a hudbou W. A. Mozarta.

V případě Kantáty o Mozartově smrti je přímá reminiscence na slavného skladatele obsažena již v názvu. Tato smuteční skladba pochází z roku 1798 a byla zkomponována Janem Josefem Röslerem (1771–1812), mladým kapelníkem Stavovského divadla, které bylo jako pamětník Mozartových úspěchů pravděpodobně také místem její premiéry. Jak je již z názvu patrné, Rösler ji složil u příležitosti Mozartova úmrtí a dedikoval ji jako projev vděčnosti Františku Xaveru Duškovi, Mozartovu blízkému příteli.

Kantáta, která byla včera při své novodobé premiéře provedená ve scénické podobě, přiblížila setkání čtyř múz a jejich truchlení nad Mozartovou smrtí. Dominantní roli zde hrála bolest múzy hrdinských ód Polyhymnie (Veronika Kaiserová), zahalené do černého závoje, kterou sdílela s múzou komedie a pastorální poezie Thálií (Markéta Israel Večeřová). Společně s dalšími dvěma příchozími múzami (Hana Solanská, Dorota Grossová) pak našly útěchu z bolestné ztráty „orfeovského pěvce“ ve vybudování skladatelova mramorového pomníku, který bude jeho léčivou hudbu navždy připomínat. Röslerův kompoziční styl, odrážející blízkost k Mozartově tvorbě, dal vyniknout kvalitám hlasu všech interpretek v čele s Veronikou Kaiserovou a Markétou Israel Večeřovou a zvuková intimita doprovodných nástrojů – kladívkový klavír brilantně ovládla Petra Matějová a pozitiv Martin Smutný – jim dala prostor dominantně vyklenout těžké koloraturní pasáže do celého prostoru sálu svaté Kláry ve Vlastivědném muzeu.

Druhá část programu pak vnesla do pochmurné atmosféry odlehčený ráz a závažná skladba byla po přestávce vystřídána novodobou premiérou české zpěvohry, jež s hlavním tématem večera souvisela především citací Mozartovy Klavírní sonáty c moll IV 457 v durové tónině. Holoprtské posvícení, jak byla česká zpěvohra nazvána, zkomponoval skladatel, překladatel, herec a dramaturg ochotnického divadla a zapálený vlastenec Jan Branžovský (1790–?), jenž většinu svého života působil v Třebechovicích pod Orebem. Včerejší premiérová podoba zpěvohry vznikla na základě rekonstrukce, čerpající nejen ze zpěvohry na český překlad hry E. Schikanedera Die Lyranten oder das lustige Elend (po r. 1805) a orchestrální předehry Rytíř Odalinský aneb Nevinná pomsta vraždy, ale také z dějových indicií obsažených ve zpěvních číslech, přičemž veršované dialogy doplnil Marek Říhák. Divákům tak přiblížila děj tří mladíků a tří dívek, které prostřednictvím jednoduchých léček a taškařic vytvořily tři šťastné páry, aby konečně mohlo vypuknout to nejlepší posvícení, které mají pouze v Holoprtech.

Zrekonstruovaná zpěvohra předvedla lidovou zábavu, která se snažila vytvořit prostor pro uplatnění co největší počet ochotníků. Z tohoto důvodu vystupovalo v daném kuse vedle sboru také 10 hlavních postav: Kuba (Matyáš Jirka), Franta (Martin Geržičák – asistent režie), Liduška (Kamila Škrachová), Rychtář/Šenkýř (Petr Závodník), Dorant (Arnau Petřivalský), Redvuta (Veronika Adamová), Minka (Anežka Procházková), Ponocný (Miroslav Fojtík), Trubač (Nil Petřivalský). Zpěvohru nastudoval pod pěveckým vedením Jany Synkové olomoucký sbor Bel canto, který za doprovodu Petry Matějové na fortepiano a Martina Smutného na pozitiv předvedl skvělý autentický výkon, jenž posluchače nejen pobavil, ale přiblížil jim také rozšafnou atmosféru, která mohla v takovém ochotnickém divadle na počátku 19. století panovat.

Kantáta o Mozartově smrti / Holoprtské posvícení
Neděle 2. června 2024, 19:00 hodin
Vlastivědné muzeum v Olomouci

Jan Josef Rösler: Kantáta o Mozartově smrti
Účinkující:
Markéta Israel Večeřová – Thalia
Veronika Kaiserová – Polyhymnia
Hana Solanská – III. Múza
Dorota Grossová – IV. Múza
Petra Matějová – kladívkový klavír
Martin Smutný – pozitiv

Jan Bražovský: Holoprtské posvícení
Účinkující:
Matyáš Jirka – Kuba
Martin Geržičák – Franta, asistent režie
Kamila Škrachová – Liduška
Petr Závodník – Rychtář/Šenkýř
Arnau Petřivalský – Dorant
Veronika Adamová – Redvuta
Anežka Procházková – Minka
Miroslav Fojtík – Ponocný
Nil Petřivalský – Trubač
Petra Matějová – fortepiano
Martin Smutný – pozitiv
Ensemble Damian, Tomáš Hanzlík
sbor Bel canto
sbormistryně Jana Synková