Kasai Dancing Company byla založena v polovině dvacátého století a sdružuje tanečníky a tanečnice od dětského věku až po dospělé interprety. S Českou republikou ji pojí spolupráce právě s pražskou Taneční konzervatoří. Roku 2009 byl ve Stavovském divadle uveden pohádkový balet na motivy Hanse Christiana Andersena Děvčátko se sirkami jako první produkce japonské choreografie a režie u nás, o několik let později profesorka Ivanka Kubicová pro japonské uskupení vytvořila choreografii Carmina Burana.
Srpnový večer se skládal ze tří částí a jeho dramaturgická skladba byla přinejmenším diskutabilní. Úvodní Taneční variace 2017 v podání japonských tanečníků připomínaly místní amatérské přehlídky scénického tance. Jednotlivé výstupy po čase splývaly a vyznačovaly se až pozoruhodně nemuzikální, bezradnou choreografickou stránkou, která se spíše blížila vyprázdněnému gymnastickému cvičení plnému póz a kompozičních obrazů, v němž tanečnice všeho věku předváděly více své fyzické dovednosti (do úmoru opakované sednutí do provazu, či poza à la seconde ve výšce hlavy), než že by zprostředkovávaly hlubší umělecký zážitek.
Střed večera vyplnilo pět tanečníků Bohemia Baletu, kteří se na úvod předvedli v pas de deux z romantické Slavnosti květin v Genzanu Augusta Bournonvilla, s jehož technikou drobných, brilantních allegrových pasáží se lépe popasovala Pavlína Kopecká, byť Kristian Pokorný bojoval rovněž statečně, a v Basilově variaci ze třetího jednání baletu Don Quijote v podání Františka Vlčka. Poté navázali čtyřmi současnými choreografiemi, z nichž zřejmě nejvíce zarezonovalo dílo Paula Julia In the rain again s hudbou Maxe Richtera, v němž se zejména Ayano Nagamori vydala ze všech fyzických i psychických sil.
Závěr patřil opět japonskému Tanečnímu institutu Kasai, tentokrát v Tanci v ozvěnách. Soubor choreografií odkazoval k tradici japonského tance, lidové kultury a zvyků, což se odráželo jak v hudebním doprovodu, tak v kostýmech a rekvizitách, s nimiž bylo tančeno (nad jevištěm například viselo pět masek typických pro postavy divadla Nó). Zde konečně na diváka dýchl duch a atmosféra daleké asijské kultury, hudba a tanec spolu plynuly v harmonickém tempu podobně jako tradiční prvky se současnou stylizací a i prožitek tanečníků získával na autenticitě.
Vzestupnou tendenci večera nelze popřít, k plnému divadelnímu zážitku ale mělo představení daleko a výsledná směs tanečních choreografií působila poněkud bizarně. Pomineme-li nepříliš povedené Taneční variace, které měly zřejmě za cíl předvést Kasai Dancing Company i v jiném repertoáru, než jaký poskytuje tradiční japonská kultura, otázku vyvolává i zařazení dvou klasických baletních čísel, která v celkové koncepci představení působila skoro nepatřičně. V úvodu večera ředitel Taneční konzervatoře pan Jaroslav Slavický zdůraznil, že spolupráce s japonským souborem je z řad dlouhodobých a umělecky i lidsky přínosných. Doufejme, že naskytne-li se v budoucnu další příležitost ke společnému představení, vzejde na světlo vyváženější výsledek.
Hodnocení autorky recenze: 50 %
Kasai Dancing Company & Bohemia Balet
Baletní galavečer
18. srpna 2017 Divadlo Brodway Praha
Taneční variace 2017
Produkce a choreografie: Haruka Kasai
Hudební režie: Tamaki Oketani, Masato Hirokawa
Kasai Dancing Company
Slavnost květin v Genzanu
Choreografie: August Bournonville
Hudba: Paul Heldstedt
Tančí – Pavlína Kopecká, Kristian Pokorný
Don Quijote – variace
Choreografie: Marius Petipa
Hudba: Ludwig Minkus
Tančí – František Vlček
In the rain again
Choreografie: Paul Julius
Hudba: Max Richter
Tančí – Ayano Nagamori, Aleš Hanzlík
A tribute to pain
Choreografie: František Vlček
Hudba: Johny Cash
Tančí – František Vlček
Poslední tanec
Choreografie: David Lampart
Hudba: Petr Hapka
Tančí – Ayano Nagamori
Nelaskavé duety
Choreografie: Bérangère Andreo
Tančí – Pavlína Kopecká, Aleš Hanzlík, Kristian Pokorný, František Vlček
Tance v ozvěnách
Produkce a choreografie: Haruka Kasai
Hudební režie: Tamaki Oketani, Masato Hirokawa
Kasai Dancing Company
