Vedoucí Zemlinského kvarteta Petr Holman: Komorní hudba nás inspiruje

Od roku 2005 kvarteto úzce spolupracuje s Nadací A. Zemlinského ve Vídni. Pravidelně koncertuje v České republice i v zahraničí – vystoupilo například ve Wigmore Hall v Londýně, v Cité de la musique v Paříži, v Library of Congress ve Washingtonu, v Seoul Arts Center v Jižní Koreji nebo opakovaně na Pražském Jaru. Jeho repertoár tvoří více než dvě stě děl předních českých i světových skladatelů a zahrnuje také nové kompozice současných autorů. Vedoucímu souboru Petru Holmanovi jsme položili několik otázek.

Vaše kvarteto má za sebou řadu velkých úspěchů na soutěžích a prezentací na velkých mezinárodních akcích. Mohl byste stručně shrnout, jaké podle vás byly milníky vašeho vzestupu a jaké cesty při studiu skladeb vás k těmto metám vedly?
Naše kvarteto se de facto sešlo na ZUŠ Lounských, Praha 4 v Pražském studentském orchestru. Postupně jsme začali individuálně i společně studovat hudbu na konzervatoři a na AMU a během těchto studií jsme si uvědomili, že komorní hudba je cosi, co nás velmi baví a inspiruje. Věnovali jsme se jí tedy čím dál tím více, začali jsme více hrát na koncertech po České republice (byli jsme tehdy na Listině mladých umělců, to přinášelo velké množství koncertů v Kruzích přátel hudby), a když náš primárius František Souček po konci svých studií na AMU nezačal hledat žádnou pracovní pozici, bylo jasné, že se kvartetu budeme věnovat naplno. Odjeli jsme tak posléze na studia do Basileje k Walteru Levinovi, což bylo velmi důležité v našem profesním vývoji, a tam jsme pak získali další znalosti a zejména kontakty do zahraničí… A tak postupně započala naše profesionální kariéra. Získali jsme také během těchto let několik ocenění na soutěžích, ale asi bych žádné z nich nevypíchl jako přelomové, naši pozici jsme si spíše vybudovali postupnou prací.

Kvartetní zvuk je nejenom souhrou osobností, ale i nástrojů. Můžete seznámit naše čtenáře s nástroji, na které váš soubor hraje?
 Náš primárius František Souček donedávna hrál na italský nástroj bratrů Carcassiů z 18. století, ale přednedávnem dostal nový nástroj objednaný na zakázku u Jana B. Špidlena; tyto nové housle se ukázaly jako krásné ve zvuku i dostatečně silné do kvarteta, zároveň se dobře pojí s ostatními nástroji v kvartetu, a tak nyní kolega Souček hraje na tyto nové „špidlenky“. Sekundista Petr Střížek má krásné francouzské housle z dílny Caressa & Francais, já mám v současné době ze soukromé sbírky zapůjčenou krásnou starou violu z 18. století, která je připisována snad mistru Antonu Jaisovi, ale obyčejně také hrávám na krásnou violu Tomáše Pilaře, a violoncellista Vladimír Fortin hraje na starou italskou kopii nástroje Carla Antonia Testoreho.

Zabýváte se interpretací kvartetních děl Alexandra Zemlinského. Která stránka jeho kvartetního díla je pro vás obzvláště nosná?
Na kvartetech Alexandera Zemlinského je krásně vidět průběh jeho skladatelské dráhy. První kvartet je krásné čtyřvěté romantické dílo, které dokáže směle konkurovat velkým romantickým skladatelům a které hrajeme často a s velkou chutí. Druhý pozdně romantický kvartet z roku 1915 již výrazným způsobem experimentuje s formou (jedná se o jednověté čtyřicetiminutové dílo) a harmonií (již zde nacházíme mnohé příklady harmonie, která již určitě nepatří do období romantismu). Toto dílo, které se dá porovnávat s druhým kvartetem Josefa Suka nebo s prvním kvartetem Arnolda Schönberga, osobně považuji za vrchol jeho komorní tvorby (tento kvartet právě budeme hrát na našem koncertě 26. listopadu v rámci Dnů Bohuslava Martinů). Třetí a čtvrtý kvartet jsou stylově podobné. Řadí se svým charakterem ke skladbám autorů Druhé vídeňské školy, se kterými Zemlinsky vyrůstal a se kterými byl profesně i osobně velmi propojen (Zemlinsky byl jediným učitelem Arnolda Schönberga, který si nakonec vzal za ženu Zemlinského sestru Mathildu) –Zemlinského díla však nebyla příliš novátorská či extrémní, a tak jeho jméno v seznamu autorů Druhé vídeňské školy povětšinou (podle mě neprávem) nenalezneme.

Váš zájem o interpretaci Alexandra Zemlinského podporuje specializovaná instituce ve Vídni zabývající se jeho dílem. Můžete čtenářům přiblížit, jak probíhá vaše spolupráce s touto organizací?
Když jsme v roce 2005 měnili název našeho kvarteta na Zemlinského kvarteto, chtěli jsme tuto věc mít podloženou oficiálním způsobem, a tak jsme kontaktovali právě Nadaci Alexandera Zemlinského sídlící ve Vídni. Té jsme dodali žádost spolu s nejrůznějšími podklady a také doporučeními a Nadace nám poté jméno souboru oficiálně propůjčila. Od té doby jsme více v kontaktu, občas spolupracujeme na koncertech nebo jiných akcích, informujeme je o naší činnosti a tak podobně.

Na programu vašeho koncertu v rámci Dnů Bohuslava Martinů se objevily dva jeho kvartety. V čem vidíte krásu kvartetní tvorby tohoto skladatele, popřípadě vazby na českou hudbu?
Jelikož Martinů strávil podstatnou část života mimo Čechy, nasával podněty ke své tvorbě od mnoha zahraničních (posléze velmi významných) skladatelů či umělců; přitom si ale zachoval svou českou zpěvnost a zapamatoval si velmi dobře vliv českého a moravského folklóru. Tím podle mého soudu velmi podstatným způsobem rozšířil paletu svých výrazových prostředků, která poté hrála velkou roli u mnoha dalších (nejen) českých autorů, kteří studovali jeho dílo a navazovali na ně. Toto vše je vidět i v jeho kvartetní tvorbě – konkrétně například u třetího smyčcového kvartetu, který též budeme hrát 26. listopadu, se jedná o vliv francouzské hudební společnosti pulzující tehdy zejména impresionismem, ale i neoklasicismem.

Vidíte v české hudbě druhé poloviny 20. století velká kvartetní díla?
Jako první mě okamžitě napadl první smyčcový kvartet Vladimíra Sommera (1955). Jedná se o dílo, které sice ještě není tak moderní, ale je zcela excelentní a naprosto životné. Jeho barvy, zpěvnost či energie se vymykají ostatním dílům té doby – musím říci, že tento kvartet pro mě osobně v mnohém znamená velký úvod do světa moderní hudby druhé poloviny 20. století. Je ale potřeba zmínit další autory, kteří pro smyčcové kvarteto složili velmi důležitou hudbu – například Luboš Fišer, Zdeněk Lukáš, Viktor Kalabis a mnozí další.

Co plánuje vaše kvarteto v nejbližší době?
V neděli 10. listopadu oslavíme třicáté výročí našeho souboru velkým slavnostním koncertem ve Vinohradském divadle (vstupenky jsou stále k dispozici!), pak nás čeká koncert ve slavné Wigmore Hall v Londýně a posléze následuje několik dalších koncertů v Česku včetně letošního závěrečného koncertu naší série koncertů 4plus – srdečně vás všechny zveme 11. prosince do Městské knihovny na krásný koncert, cimbálovou muziku a číši vína!