Velkolepé Vzkříšení: Tomáš Brauner neváhal využít “atomový arzenál”

Mahlerova II. symfonie se vyznačuje obrovským počtem orchestrálních hráčů (třeba jen na bicí bylo zapotřebí šesti lidí), což ve spojení se sborem vytváří “bombastické” zvukové možnosti. Kvůli této náročnosti není obvyklou položkou v abonentních cyklech orchestrů. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK uvedl Mahlerovo Vzkříšení naposledy před deseti lety, kdy těleso slavilo 80. výročí založení. Tentokrát dostal na starost celý obří ansámbl šéfdirigent Tomáš Brauner (asistence Jan Mára), aby bez přestávky provedl půldruhé hodiny dlouhou symfonii Gustava Mahlera.

Do 1. věty Allegro maestoso vstoupil orchestr s mužnou až dravou kuráží, vzápětí však ukázal schopnost mnohotvárných poloh a kontrastů, tvrdé bloky dechů i měkké linie smyčců s něžnými glissandy, dynamické gradace z pianissima do fortissima, kterými se však zpočátku záměrně neplýtvalo. 2. věta Andante moderato začala elegantním citlivě odlehčeným lendlerem, velké cellové téma vyznělo přirozeně a lahodným tónem. V pozvolném tempu se neslo Scherzo (3. věta), kde se střídaly opět tiché, až komorně subtilní pasáže s gigantickou silou celého orchestrálního pléna. Tady se Mahler snažil vyjádřit chaos světa.

Ve 4. větě Urlicht (Prasvětlo) se po pasáži nesené s chorálovou prostotou a vznešeností poprvé dostane ke slovu altistka s písní Růžičko červená z Chlapcova kouzelného rohu. Bella Adamova, koncertní, oratorní a operní sólistka původem z Čečenska, ji zazpívala citlivě, ladně klenula kantilény svým příjemně zabarveným sametovým altem. Nejvíce vzruchu, nápadů a překvapení přinesla 5. věta Im Tempo des Scherzo, kde se uplatnil Pražský filharmonický sbor (sbormistr Lukáš Vasilek), sopránové sólo Olgy Jelínkové, a dokonce druhý orchestr, hrající mimo koncertní síň. Zpočátku slyšíme divoké signály trubek a fanfáry dechů, pak důstojné citace chorálu v podání sboru se sopránem. (Citovaný chorál Friedricha Gottlieba Klopstocka, který Mahler zaslechl na pohřbu Hanse von Bülowa, se stal roznětkou k napsání celé symfonické kantáty Vzkříšení). Tichý sbor zahájil strofou Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas a nad ním se neslo krásné sopránové sólo Olgy Jelínkové, sólistky Národního divadla a dalších evropských operních scén. Bylo to velmi působivé místo. Stejně tak vřelý a naléhavý zpěv Ó srdce mé, věř altistky Adamové, na niž orchestr dokázal téměř neslyšitelně navázat a jen lehce podbarvit její hlas. Jak se ukázalo dále v duu, sametové témbry obou sólistek se dobře snoubily. A obě byly (alespoň z mého místa na balkonu) i s velkým ansámblem velmi dobře slyšitelné.

Překvapení do sálu vnesla souhra s „neviditelným orchestrem“ v zákulisí, který se má podle Mahlerových instrukcí ozývat z co největší dálky. Byl to dokonalý akustický efekt, zvláště když se uvnitř sálu přidala k vnějšímu orchestru flétna se svým sólem nebo dokonale připravený sbor. Jak lze dosílit takovou souhru, ptali se mnozí jistě v duchu. A jak to dělali v minulosti bez moderní zobrazovací techniky? Mnohde jsem po koncertu slyšela obdivné vyjádření – úžasné.

Na konci symfonie či přesněji symfonické kantáty se pochopitelně otevřou stavidla dynamiky a Mahler udeří do posluchače celou ohromující silou velkého tělesa. Na mnoha místech a stále víc. Dvě sady tympánů, velký buben a zvony se sborem umí udělat své. V tu chvíli si člověk řekne, že pro dirigenta musí být skvělý pocit vládnout takovým „atomovým arzenálem“ zvuku. Tomáš Brauner jej neváhal využít. Po celou dobu dlouhé skladby i bez nadužívání fortissima a v dobře volených tempech dirigent udržel tah a pozornost publika (možná v první části bylo takové delší místo v motorickém rytmu, které se trochu táhlo). Symfonie v jeho rukou byla velmi plastická, logická a pestrá stavba, vyjadřující nejniternější úzkosti i triumfy duše. Čas jsme vůbec nevnímali a závěr vyvolal v publiku nadšení. Nejmíň šestkrát se sólisté s dirigentem museli vracet na děkovačku. Byla to opravdu impozantní a hlasitá tečka za koncertní sezónou.

Hodnocení: 85%

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK: Mahler – Vzkříšení
12. června 2024, 19:30 hodin
Obecní dům, Smetanova síň

Program
Gustav Mahler: Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“

Účinkující
Olga Jelínková – soprán
Bella Adamova – alt

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent