Velký český houslista a skladatel Jan Kubelík (6)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jan Kubelík – válečná sordina a obnovení koncertní dráhy

Píše se rok 1914 a houslista Jan Kubelík odjíždí z úspěšného amerického turné se smlouvou na další zájezd po tomto kontinentu. Kubelíkova celosvětová prestiž dosáhla vrcholu a zdá se, že nic nezabrání v dalším rozletu jeho kariéry. Dějiny však neúprosně zasáhly a na dlouhou dobu odlákaly pozornost hudbymilovné veřejnosti od koncertních pódií.

Den po atentátu v Sarajevě, který rozpoutal vleklou a ničivou válku, se manželům Kubelíkovým narodil v Býchorech syn Rafael, pozdější pokračovatel slávy rodového jména jako světově proslulý dirigent. Tato událost jako by uzavřela první etapu Kubelíkova života, naplněnou úžasnými úspěchy i osobním štěstím. Nedá se říci, že by Jan Kubelík po první světové válce nenavázal na předchozí koncertní činnost a že by ho pronásledovaly pouze strasti. Nicméně jeho život, prozatím prozářený sluncem šťastného osudu, začal postupně rezonovat i určité melancholické ladění, dané novými skutečnostmi.

Jan Kubelík – zralý umělec
Jan Kubelík – zralý umělec

Válečná sordina výrazně utlumila Kubelíkovu koncertní činnost. Ještě v roce 1915 měl Kubelík několik koncertů v Čechách, dokonce zavítal do Budapešti a německých měst. V červnu se v Býchorech narodil další syn Kristián, jehož duševní rozvoj byl však zbrzděn těžkou chorobou. A to ještě nebylo vše z životních ran, které měly brzy následovat.

V koncertním kalendáři z roku 1916 má Kubelík prakticky samá bílá místa, jedinou významnou událostí je soukromá premiéra jeho prvního houslového koncertu v Praze 19. prosince. Kubelík se však věnoval i svým osobním záležitostem. Řešil také další bydliště a po mnoha letech prodal zámek v Býchorech. Tento akt líčila později jeho dcera Anita takto: „Když 16. března při našem odjezdu z Býchor kočárem ke Kolínu mizel zámek z očí, otočil se otec ještě za ním a smutně prohodil, že ten starý bílý dům nám ještě udělá výčitky svědomí…“

Jan Kubelík s dcerou Anitou
Jan Kubelík s dcerou Anitou

Kubelík s rodinou zamířil do nově zakoupeného zámku Orlová na Slovensku, který ho upoutal hlavně kvůli velkému hudebnímu sálu. Zámek s přilehlým panstvím byl také podstatně větší než předchozí objekt v Býchorech. V Orlové však Kubelík dlouho nebydlel. S rodinou se často zdržoval v Piešťanech, koupil několik domů ve Vídni, kam se v průběhu roku, po prodeji Orlové, přestěhoval. Ve Vídni se také narodilo poslední Kubelíkovo dítě, syn Jan Gracián, který žil pouhé dva roky. V roce 1918 vrcholila světová válka. Vídeň byla postižena nedostatkem potravin a Kubelík se po prodeji vídeňských domů opět stěhuje, do sídla ve slovenské Bytčici u Žiliny.

O co méně během války Kubelík hrál, o to více komponoval. Skladbu vystudoval na pražské konzervatoři, nyní se však této činnosti začal věnovat naprosto cílevědomě a s velkým zaujetím. Zmínili jsme již uvedení prvního houslového koncertu v privátním kruhu v Praze, po kterém okamžitě následovala 29. ledna roku 1917 oficiální vídeňská premiéra v sále Musikvereinu s dirigentem Oskarem Nedbalem. V Praze zahrál Kubelík tento koncert o několik dnů později ve Smetanově síni, orchestr Národního divadla tehdy řídil Karel Kovařovic. Záhy však tvoří Kubelík další skladby; oba následující koncerty, druhý a třetí, měly společnou premiéru ve Smetanově síni v Praze až po válce, 14. listopadu 1919 s Václavem Talichem a Českou filharmonií. Na stejném koncertě zazněl opět i houslový koncert první. Kritika z Hudební revue píše, že v Kubelíkových skladbách nachází jistou příbuznost s koncerty Wieniawského, zmiňuje gounodovskou sladkost, vábnost a jakýsi exotismus druhého koncertu D dur, stejně tak ráznou a skvělou brilanci třetího koncertu E dur.

Jan Kubelík a první takty sólového partu jeho Koncertu B dur, č. 4
Jan Kubelík a první takty sólového partu jeho Koncertu B dur, č. 4

Vznik čtvrtého koncertu B dur úzce souvisel s tragickou životní událostí. 14. prosince roku 1919 totiž zemřel v Bytčici ve svých dvou letech synek Jan Gracián a tento den považoval Jan Kubelík za nejbolestnější ze svého života. Smutek, snad i určité vyrovnání Kubelík vtělil do následně komponovaného koncertu B dur. Senzitivní hudba, po počátečním důstojném a bezpečném vykročení, záhy začne odrážet narůstající nervozitu, napjaté očekávání, obavy i konečný úder osudu. Ten je ve zlomovém okamžiku vyjádřen zcela programově v harmonii i přiléhavé nástrojové instrumentaci. Velmi působivá je druhá věta, plná melancholie i závěrečného zklidnění, třetí věta naproti tomu přináší virtuózní lesk. Její zemitý folklorní ráz nepostrádá ani oblíbené orientální prvky. Koncert byl premiérován 7. ledna roku 1923 v Praze ve Smetanově síni s Českou filharmonií za řízení Oskara Nedbala.

Jan Kubelík ve Smetanově síni v roce 1923
Jan Kubelík ve Smetanově síni v roce 1923

Kubelík hrál svůj čtvrtý koncert velmi často po celou další sólovou dráhu, s klavírem na recitálech a také s orchestrem na jednom z jubilejních koncertů ke svým šedesátinám. Od smrti autora upadl koncert do zapomnění společně s ostatními skladbami. K významnému provedení, s Českou filharmonií a dirigentem Václavem Neumannem, za osobní přítomnosti Rafaela Kubelíka, došlo až v devadesátých letech v pražském Rudolfinu.

Po provedení Kubelíkova koncertu v roce 1994 gratuluje na pódiu Rafael Kubelík
Po provedení Kubelíkova koncertu v roce 1994 gratuluje na pódiu Rafael Kubelík
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat