Velmi dobře temperovaný klavír Jana Jiraského

Besední dům v Brně patřil 21. dubna klavírnímu recitálu pianisty Jana Jiraského, jenž na jediném večeru v Besedním domě souborně provedl všech dvacet čtyři preludií a fug prvního dílu Bachova Dobře temperovaného klavíru. Prémiový koncert brněnského Spolku přátel hudby mimo jiné upozornil na skutečnost, že Jiraský je v současnosti pravděpodobně jediným českým klavíristou, který má komplet Temperovaného klavíru v kmenovém repertoáru.Pamětníci jistě v této souvislosti vzpomenou na kreace cembalistky Zuzany Růžičkové či později Jaroslava Tůmy na klavichordu.

Bachův Dobře temperovaný klavír je dvoudílný. První část pochází z období skladatelova působení v Köthenu, z roku 1722, druhá vznikla až o dvaadvacet let později v Lipsku. Kapelnické místo ve službách hudbymilovného anhaltského knížete v Köthenu umožnilo Bachovi soustředit se zejména na instrumentální hudbu. V köthenském období vznikly mimo jiné Anglické suity, Partity, skladby pro sólové housle a sólové violoncello, Braniborské koncerty. Bach zde rovněž uskutečnil myšlenku kompozice preludií a fug ve všech čtyřiadvaceti prakticky realizovatelných tóninách.

V Dobře temperovaném klavíru hrál svou roli i pedagogický záměr, experiment a odvážná snaha o uplatnění často velmi originálních kompozičních nápadů. Neméně důležitým impulzem byl objev takzvaného temperovaného ladění, jež řešilo problém nedokonalosti intonace klávesových nástrojů v tóninách s více předznamenáním. Staré středotónové ladění vyhovovalo nejpoužívanějším tóninám, s jeho nedokonalostmi skladatelé dokonce počítali. Nové temperované ladění, prosazované Andreasem Werckmeisterem, čisté intervaly o kóma stlačovalo – bylo kompromisem, o jehož míru se vedly vášnivé spory. Je známo, že legendární stavitel varhan Gottfried Silbermann Werckmeisterovo temperované ladění nepřijal. Silbermann byl však zároveň výrobcem nových kladívkových klavírů a problém temperace vzdálenějších tónin tedy musel řešit. Johann Sebastian Bach na vývoji nového nástroje se Silbermannem spolupracoval (dochovaly se plakáty z lipských akademií, na nichž Bach předváděl jeho klavíry, i Bachovy písemné posudky kvality nových nástrojů).

Rozhodně však nelze vyvozovat, že Bach byl zásadním zastáncem úplné temperace. Novým dílem chtěl však upozornit na ony nové metody úpravy ladění, jež daleko posouvají hranice uplatnění klávesových nástrojů ve všech tóninách. Jaké byly Bachovy představy o míře temperovaného ladění, je sporné. Dokonce se objevil „záhadologický“ názor, že kudrlinková ozdoba kolem textu titulní strany manuskriptu Temperovaného klavíru je ve skutečnosti zašifrovaným Mistrovým návodem k vlastnímu temperovanému ladění. V díle samotném badatelé nalézají symboly a důkazy teorie afektu, které měla barokní doba v takové oblibě a které byly následujícími generacemi zapomenuty. Bohaté diskuze budí dodnes otázky, jakému nástroji je dílo vlastně určeno: cembalu, novému klavíru, volnému klavichordu? A co vlastně bylo označováno klavírem – nebyla to jen vlastně klaviatura jako taková?

Jan Jiraský přistoupil k Bachovi promyšleně, s detailní znalostí díla i dobové interpretační praxe. Byl rovněž autorem programního textu, ve kterém velmi výstižně charakterizoval jednotlivé části cyklu a vlastně tím podával méně zkušeným posluchačům pomocnou ruku k pochopení dvouhodinového monumentu. Svoji písemnou představu pak beze zbytku realizoval na pódiu.Jiraského Bach byl především bohatě různorodý. Netýkalo se to zdaleka jen charakteristického odlišování tónin či částí cyklu, ale především způsobu sólistovy životem pulzující hry, tu znějící clavecinisticky, tu varhanně či klavírně, v jednu chvíli bohatě ornamentální a vzápětí až asketicky strohé. Jiraský je především výrazně poetický typ a tento rys jeho hudebnosti tu a tam přece jen převládl. Jeho provedení Temperovaného klavíru však bylo po všech stránkách inspirativní a obohacující. Při všech uplatněných aspektech dobové interpretace byl Jiraského Bach ryze současný a jako takový přítomné posluchače velmi silně oslovil. Povznášející zážitek, jenž nadlouho uvízne v paměti.