Verdiho janovské drama v Olomouci

Olomoucké publikum se v pátek 16. a v sobotu 17. prosince dočkalo premiér Verdiho Simona Boccanegry, posledního operního titulu světového repertoáru v této sezoně. I když Simon zdaleka nepatří mezi divácky nejoblíbenější díla, na olomoucké jeviště se vrátil po dvanácti letech. A vrátil se zcela jistě úspěšně.Inscenace Michaela Taranta věrné diváky Moravského divadla ničím nepřekvapí. Dým chrlený po celou dobu představení, oheň a neustálý pohyb na jevišti rozptylují pozornost. Nezůstanete ani na pochybách ohledně osudu malé Amelie – Marie, protože se opakovaně objevuje na scéně včetně zmiňované opatrovnice Giovanny. Režisér své oblíbené efekty opakuje již poněkolikáté. Co bych ale na druhou stranu ráda vyzdvihla, je velice jednoduchá vzdušná funkční scéna Dany Hávové, která jen s minimem drobných obměn a také díky zajímavé práci se světlem (Bohuslav Kraus) skvěle celou inscenaci rámuje. V tomto směru plně platí, že méně je někdy více.Páteční premiérový večer byl dalším velkým úspěchem předního olomouckého barytonisty Jakuba Kettnera, který v titulní roli doslova zazářil. Skvěle mu sekundoval Jiří Přibyl jako Fiesco. Nebojím se tvrdit, že výkony obou těchto sólistů snesou srovnání s takovými, které jsem slyšela ve Vídni. Barevně zajímavé hlasy, technicky skvěle zvládnuté, s vynikajícím výrazem i hereckým výkonem.Roli Amélie – Marie v pátek ztvárnila Lea Vítková, také ona uspěla herecky i pěvecky. Byť podle mého názoru je tato role na hraně možností jejího hlasu, zvládla ji velmi dobře, včetně velkých ansámblových scén.Role Gabriela patřila v pátek Jakubu Rouskovi. Ten těžil z podstaty svého vysoko posazeného hlasu; byl tak slyšitelný pouze ve vyšší poloze, střední je neznělá a tudíž ve velkých ansámblových scénách zcela zaniká.Hostující Filip Tůma se na olomoucké scéně doslova zabydlel, mohu konstatovat, že Paolo v jeho podání byl jeho dalším úspěšným počinem, pěvecky i herecky. Hostující Peter Soós v roli Pietra mě nezaujal, téměř jej nebylo slyšet. Velké uznání patří jako vždy skvěle připravenému sboru (sbormistr Lubomíra Hellová), který je i v malém počtu schopen zvládnout pěvecky nejen pěvecky náročné velké ansámbly, ale jeho mužská část i fyzicky náročné bojové scény. K velkému úspěchu inscenace přispěl v nastudování šéfa souboru opery a operety Miloslava Oswalda orchestr. Byl vedený s citem, nepřekrýval jednotlivé hlasy, závěrečné ovace premiérového publika patřily i jemu.Sobotní premiéra byla pro představitele Simona Vladislava Zápražného cestou ve směru času hlavního hrdiny, tedy do věku zralosti. A byla to cesta více než zdařilá. Pěvecky i herecky skvělý a vyrovnaný výkon si i po letech „oblastní služby“ zaslouží obdiv a uznání. Fiesco znovu jako den před tím v suverénním podání Jiřího Přibyla zaslouží pochvalu dvojnásobnou, protože po generálkovém týdnu a premiéře nebyla na jeho výkonu znatelná jakákoliv hlasová únava a tak byl společně s Vladislavem Zápražným opět ozdobou večera. Role Amélie – Marie patřila v sobotu alternující Magdě Málkové. Po počáteční intonační nejistotě se její pěvecký výkon ustálil a je pak jen na vkusu posluchače, zda se její poněkud průrazné výšky posluchači líbí nebo ne. Mně osobně bývají spíše nepříjemné. Gabriela, jejího milého zpíval v sobotu Petr Martínek, v jeho podání byl vroucně milujícím druhem nejen herecky, ale také pěveckým výrazem. Ač je tato role podle mého na hranici možností jeho spíše lyrického tenoru a Martínek navíc rozhodně nevládně tak průraznými výškami jako jeho alternant, přece jen technicky dobře zvládnutému výkonu patří také moje uznání. Petr Martínek přitom zcela jistě těžil z té skutečnosti, že se ke Gabrielovi, stejně tak jako Vladislav Zápražný k Boccanegrovi, po minulém olomouckém nastudování této opery vrátil. Příjemným překvapením večera byl mladý hostující Michael Kubečka v roli Paola. Myslím, že jeho hlasové předpoklady směřují k interpretaci velkých rolí světového barytonového repertoáru a že se proto vzhledem k jeho věku – bude-li ve své kariéře postupovat obezřetně – máme na co těšit. V řadě sólových výkonů v sobotu rozhodně nezanikl ani Pietro v podání Vladimíra Třebického.

Závěrem je třeba konstatovat, že díky poslední premiéře tohoto kalendářního roku získalo Moravské divadlo další titul, který určitě stojí za shlédnutí. Z pohledu olomouckého divadla je pak pozitivem této inscenace jistě i skutečnost, že se v jeho rozpočtu ušetřilo, protože výprava byla převzata z libereckého Divadla F. X. Šaldy. Věřme, že to není předzvěstí škrtů v dotacích a hrozby likvidace olomouckého operního souboru, tak jak se to stalo v nedalekém Brně.

Giuseppe Verdi:
Simon Boccanegra
Hudební nastudování: Miloslav Oswald
Dirigent: Miloslav Oswald (alt.Tomáš Hanák )
Režie: Michael Tarant
Scéna a kostýmy: Dana Hávová j.h.
Světla: Bohuslav Kraus
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Pohybová spolupráce: Karel Basák j.h.
Orchestr a sbor Moravského divadla
Premiéra 16.prosince 2011 Moravské divadlo Olomouc
Druhá premiéra 17.prosince 2011

Simon Boccanegra – Jakub Kettner / Vladislav Zápražný
Paolo Albiani – Filip Tůma / Michael Kubečka
Amelia Grimaldi (Maria Boccanegra) – Lea Vítková / Magda Málková
Jacopo Fiesco – Jiří Přibyl (alt. David Szendiuch)
Gabriele Adorno – Jakub Rousek / Petr Martínek
Pietro – Peter Soós  / Vladimír Třebický
Kapitán – Ondřej Doležal / Antonín Valenta
Ameliina služka – Vendula Hlubková / Lucie Janderková
Lorenzino / Petrarca / Kněz – Jiří Suchý z Tábora / Jaroslav Krejčí (alt. Ivan Dejmal)

www.moravskedivadlo.cz