Vaše kariéra je charakteristická dvěma rolemi – jste uznávaným klavíristou a skladatelem. Která z těchto rolí je vám bližší?
Tyto dvě role mě provázejí od mého dětství. Jako pětiletý kluk jsem začal hrát na klavír a hned jsem začal i komponovat. Mí učitelé mě vždy podporovali – například tím, že jsem na hodinách klavíru mohl improvizovat. Studoval jsem oba obory, klavír i kompozici. Moje kariéra odstartovala před třiceti lety tím, že jsem vyhrál několik soutěží. Od té doby jsem se vždy snažil na program zařazovat své vlastní kusy, minimálně pokud jde o recitály, postupem času i s orchestry a komorními uskupeními. Mnoho hudebníků mi řeklo, že moji hudbu hrají rádi, a tak se stalo, že komponuji stále více nikoliv pro sebe, ale pro své přátele. To je také důvodem, proč repertoár mých vlastních skladeb čítá přes stovku děl.
Slyšela jsem, že rozhodujícím momentem ve vaší skladatelské dráze byl workshop s Davidem Levinem a Aribertem Reimannem. Co se tehdy vlastně stalo?
Aribert Reimann, uznávaný skladatel, který bohužel loni zemřel, a klavírista David Levin přijeli na hudební workshop pro studenty do turecké Ankary. Když mě slyšeli hrát mou vlastní hudbu, doporučili mě ke stipendiím a díky nim jsem mohl studovat v Německu. To je celý příběh.
Vedle klasické hudby hrajete také jazz a tureckou lidovou hudbu. Jak tyto žánry ovlivňují vaše komponování?
Soudobý skladatel by měl znát a zkoušet všechno, co je v hudbě možné. Etnická hudba, jazz, všechny progresivní formy jazzu… Co se týče turecké lidové hudby, rád z ní čerpám, neboť Turecko má neskutečně bohaté nehmotné kulturní dědictví. Ta hudba je strašně zvláštní, například pro Evropany. Zahrnuje mnoho nepravidelností, zejména po rytmické stránce. Používá pětiosminové, sedmiosminové nebo třeba třináctiosminové takty a podobné prvky, které jsou pro západní Evropu cizí. Našly by se podobnosti s balkánskou hudbou nebo s hudbou Blízkého východu. Dalším typickým prvkem turecké hudby jsou tradiční melodické postupy zvané makamy. Každý makam je něco jako speciální stupnice, systém intervalů a pravidel pro melodii, která z nich vychází. I já tyhle folklórní prvky ve své hudbě používám. Naleznete je v každé mé skladbě. Turecká kultura je v mé DNA a já se snažím svou hudbou vyprávět příběhy a sdělovat své vlastní pocity a prožitky. Bez turecké hudby by to nebylo autentické, nebyl bych to já.
Kritika o vás napsala, že vaše hudba překonává hranice technických možností klavíru. Souhlasíte? Kde se nacházejí hranice pro vás?
Jakožto klavírista komponuji hlavně pro klavír, to je jasné. Cítím jako svoji povinnost posouvat dovednosti v oboru klavíru. Možná jste slyšeli moji kompozici Černá Země, ve které například používám techniku tlumení strun klavíru v levé ruce, která vytváří iluzi zvuku etnických nástrojů. To je myslím jeden z posunů hranic, kterého se mi podařilo dosáhnout.
Zanedlouho přijedete do Prahy a budete hrát s Pražskými symfoniky a Ivorem Boltonem.
Ano, velmi se těším na tuto skvělou příležitost. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK už moji tvorbu zná. Provedl například ve světové premiéře v Budapešti můj Koncert pro dvě trubky a orchestr. Spolupráce pokračuje a z toho mám upřímnou radost – je pro mě poctou pokračovat s FOK jako klavírista i skladatel.
Tentokrát uvedete v české premiéře svůj Klavírní koncert Matka Země. Jak název napovídá, jde o environmentální téma.
Ano, tento kus měl světovou premiéru letos na jaře v Ósace v rámci EXPO 2025. Tematizuje, jak už jste zmínila, ekologické problémy a hrozící klimatickou krizi, která představuje velké nebezpečí pro naši planetu. Lidé potřebují varování před klimatickými změnami. Nejlepší možnost, jak upozornit na tyto problémy, nabízí samozřejmě umění.
Tento koncert se mimo jiné vyznačuje tím, že sestává z neobvyklých sedmi vět. Prozradíte, co nám jednotlivé věty říkají?
Jak uslyšíte na koncertě, jednotlivé věty jsou věnovány různým přírodním katastrofám. Jsou mezi nimi zemětřesení, požáry a odlesňování, dvě věty jsou věnovány vodnímu živlu, Řece a Moři. Obsáhl jsem snad všechny přírodní katastrofy, které si dokážu představit. Podle instrumentace poznáte, jestli jde o les nebo řeku.
Zahrnul jste do tohoto díla také citaci jiného svého díla, o kterém už zde byla řeč, Černé Země. Proč? Co nám Černá Země v tomto kontextu říká?
Černá Země je charakteristická skladba, ve které jsem použil mnoho prvků z turecké národní hudby. Nicméně je napsaná pro západní hudební nástroje. Je zde však zcela jiný kontext. Tahle skladba je inspirovaná známou tureckou písní od slepého autora Aşıka Veysela. Černá Země reflektuje jeho svět – svět slepých. Bolest a ztráta, kterou cítí, je však jako téma přeneseně přítomno i v koncertu Matka Země, přestože se jedná o jiné důvody.
S Pražskými symfoniky jste mimochodem uvedl v české premiéře také Klavírní koncert Voda, který vychází taktéž z environmentální problematiky. Můžete porovnat tento koncert s koncertem Matka Země?
Je zde určitá souvislost a jsou zde podobnosti, zejména ve větách, které se přímo věnují vodním katastrofám. Nicméně já bych řekl, že koncert Matka Země je daleko dramatičtější.
Spolupracoval jste už s dirigentem Ivorem Boltonem, který tento koncert bude řídit?
Ano a rád. Známe se s Maestrem Boltonem velmi dobře, naše spolupráce trvá deset let. Byl Generálním hudebním ředitelem Mozartea v Salcburku. Provedl premiéru mé Třetí symfonie.
Čeho může dosáhnout hudba na poli ochrany klimatu? Jakou má moc? Může přimět lidstvo ke změně chování?
Věřím, že hudba je schopná všeho! Hudebníci by vždy měli vyjadřovat nějaké vyšší myšlenky. Proč hudba existuje? Přináší lidem potěchu v životě. A co potřebujeme pro to, abychom se byli schopni z něčeho těšit? Potřebujeme mír, vzájemnou lásku a klid – žádné katastrofy. Hudba může upozornit na důležité problémy, kromě toho, že může být nositelem poselství, může se objevit na politických akcích. Určitě jste si všimli, že všechna špatná politická rozhodnutí jsou reflektována umělci včetně hudebníků! Propojit hudbu se společenskými problémy, a naopak společenské problémy s hudbou považuji za nesmírně důležité.
Děkuji za rozhovor.
