Vídeň oslavuje Richarda Strausse výstavou

  1. 1
  2. 2

Vídeňské Theater Museum uspořádalo v roce stého padesátého výročí narození jednoho z nejvýznamnějších (nejen) operních skladatelů dvacátého století výstavu s názvem Trägt die Sprache schon Gesang in sich… Richard Strauss und die Oper. Expozice zabírá většinu nádherného palácového prostoru prvního patra v Palais Lobkowitz, nedaleko Albertiny. Lobkowitzký palác sloužil v letech 1919–1938 jako sídlo velvyslanectví Československé republiky ve Vídni, ale to ostatně není jediná vazba této výstavy k naší zemi.Přestože se Richard Strauss narodil v Mnichově a zemřel v milovaném sídle v bavorském Garmischi, kde vytvořil také svá vrcholná díla, s Vídní ho poutaly četné umělecké vazby. Právě na nich je postavena koncepce výstavy.Za příklad ideální spolupráce libretisty a operního skladatele je dáván příklad právě Richarda Strausse a vídeňského básníka Huga von Hofmannsthal (1874–1929), která dala vzniknout šestici významných operních děl (Elektra, Der Rosenkavalier, Ariadna auf Naxos, Die Frau ohne Schatten, Die ägyptische Helena, Arabella). A nebýt libretistovy smrti pokračovala by nadále. Skvělým studijním materiálem je jejich objemná vzájemná korespondence, která opravdu každého přesvědčí, že opera vzniká skutečně namáhavou cestou.Poslední Straussův libretista je také svou spisovatelskou a teatrologickou činností spjat neodmyslitelně s rakouskou metropolí – Joseph Gregor (1888–1960) napsal pro Strausse tři původní libreta: Friedenstag, Daphne, Die Liebe der Danae. Zde se sluší připomenout, že původní námět libreta k Daphne pocházel ještě z Hoffmansthalova pera z roku 1920. Josef Gregor ovšem neproslul jen jako libretista, ale především jako skvělý organizátor a vizionář muzejní práce, již v roce 1922 založil divadelní sbírku v rámci rakouské národní knihovny a v roce 1929 vytvořil základ pro národní filmový archiv (Archiv für Filmkunde). Mimoto je autorem řady teatrologických textů a publikací i přednášek, mimo jiné i světově uznávané výpravné monografie o ruském divadle a řady textů o kulturních dějinách divadla.Hlavní důraz kurátorek výstavy (Christiane Mühlegger-Henhapel a Alexandra Steiner-Strauss) je položen na scénografickou činnost Alfreda Rollera (1864–1935). Tento významný divadelní výtvarník a malíř se (jako řada jiných „pravých Vídeňáků“) narodil v Brně ve výtvarně nadané rodině. Po brzkém rozpoznání talentu rozvíjel svá studia ve Vídni, se kterou zůstal spjat až do konce svého života. Po studiích na vídeňské univerzitě a akademii výtvarných umění založil roku 1890 výtvarnou skupinu mladých umělců, která se pak roku 1897 sloučila s mnohem slavnější skupinou vídeňských secesních umělců Sezession. Ve Vídni poznal a spřátelil se s celou řadou umělců z nejrůznějších oborů, také s Gustavem Mahlerem, se kterým od roku 1903 realizoval několik wagnerovských a mozartovských titulů v Hofoper (nyní Státní opeře). Jeho výtvarné pojetí, jež bychom dnes charakterizovali jako umírněně moderní a reagující na tehdejší světové trendy scénografie, si záhy získalo širokou oblibu publika i kritiků. Jeho dílo mělo svůj snadno rozpoznatelný rukopis, například časté výrazné vertikální členění scény, například pomocí věží, jak to poprvé použil v kulisách k Donu Giovannimu ve Vídni roku 1906. Roller spolupracoval s předními osobnostmi své doby, často s Maxem Reinhardtem, se kterým se podílel i na výtvarné podobě Salcburského festivalu (kde se také spíše ojediněle ve své tvorbě věnoval i činohře). Svůj čas tak dělil na práci pro Vídeň, Mnichov, Berlín a letní Salcburský festival.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
hanka

Myslím, že je to Pflicht a taky krásný zážitek i pro fanouška, který Strausse moc nezná:)) Po shlédnutí výstavy jej bude chtít poznat. navíc se to dá krásně spojit s návštěvou nějakého divadla či koncertu.
ještě zmíním kuriozitu: ukazují tam kousek Růžového kavalíra ve formě němého filmu :))))