Vídeň: Stejné schéma stokrát jinak. Proč ne?

Roku 1810 dostal Gioachino Rossini první operní zakázku. Sám vyprávěl, že když mu bylo třináct, slíbil mu jakýsi benátský markýz, že až se se svým nadáním dostane tak daleko, že bude schopen psát opery, nějakou si u něj objedná. Tomuto markýzovi prý vděčil Rossini za svou první „scrittura“ pro Teatro San Mosè, kde se „dávaly krátké komické opery pro čtyři nebo pět osob, bez sboru a bez proměn dekorací, které se daly rychle nastudovat a nevyžadovaly velké náklady. Člověk se mohl brzy dočkat uvedení a získat nějaké zkušenosti.“

Tak vznikla jednoaktovka La cambiale di matriomonio (Manželství na směnku) na libreto Gaetana Rossiho podle komedie Camilla Federiciho. Rossi psal libreta (vážného, komického i smíšeného oboru) přes půl století a ve svých nejplodnějších letech jich „vyráběl“ průměrně pět až šest ročně, nejvíce pro Simona Mayra, Giuseppa Farinelliho a Giovanniho Pacciniho, ale byl také libretistou například Donizettiho Lindy di Chamounix nebo Meyerbeerových Křižáků v Egyptě a některá jeho libreta byla zhudebněna vícekrát. Byl to zkušený divadelník, věděl, co zabírá a tak se mu podařilo ze zdařilé komedie Federiciho z roku 1791 vytvořit povedené libreto, v němž je použito od dob commedie dell’arte už nesčíslněkrát zpracované téma. Otec jediné dcery si chce finančně polepšit a dceru provdat za bohatého nápadníka, ta však miluje jiného, trochu se to všechno zamotá – a pochopitelně nakonec dobře dopadne. Zde je peněz lačný tatínek Tobia Mill bohatý obchodník, který chce rozjet obchod se zámořím, jeho americký obchodní partner chce využít evropských styků a dát si zprostředkovat nevěstu, evropský tatík vidí šanci a usmyslí si, že taková dobře „prodaná nevěsta“ by mohla být jeho vlastní dcera (Karel Sabina nemusel jít pro nápad daleko, i on čerpal v zásadě z osvědčené zápletky, na jejímž konci „věrná láska vítězí“). Američan přijíždí osobně, nešťastný párek zamilovaných (Fanny a Edoardo) má podporu ve dvojici sluhů (pochopitelně dalšího párku) a tak společně Američanovi sdělí, že směnka, kterou od Milla koupil, je zatížená hypotékou. Američan se dovtípí, o jakou „hypotéku“ jde, převede směnku na Edoarda a navíc jej učiní svým univerzálním dědicem. Tobia Mill musí kapitulovat a milencům požehnat.

Inscenace byla letošní první produkcí vídeňské Komorní opery (Kammeroper) pod novou patronací (premiéra 21. října, psáno z první reprízy 24.10.). Když byl loňského roku Komorní opeře odebrán státní příspěvek a zůstala závislá pouze na dotaci města Vídně, hrozil jí zánik. Záchranné lano hodil ředitel Divadla Na Vídeňce Roland Geyer, který přijal Komorní operu (jako spolek Vídeňská Komorní opera, jehož se stal prezidentem) pod křídla stagionového Divadla Na Vídeňce. Je příznačné, že se objevili takoví, kteří mu vyčetli „mocnářské“ sklony, Geyer však si z podobných mínění málo dělá. Mohl se stát intendantem festivalu v Bregenzi, nakonec však odstoupil, neboť za podmínek, které se mu tam nabízely (a s nimiž bojoval a bojuje i dosavadení intendant Davie Pountney), nebyl ochoten pracovat. V Divadle Na Vídeňce je spokojen, uvádí značný podíl soudobých děl (která chybí ve Státní opeře), drží laťku vysoko, a nyní ji nasadil i Komorní opeře.

(Jen na doplnění mimo vlastní téma: Komorní opera hraje v divadle, zabudovaném do areálu, kde je dnes hotel Post. Tento objekt, bývalý hotel Rabl, koupili roku 1910 vídeňští Češi a sídlily v něm české spolky, které v divadelním sále uváděly česká představení. Název Český dům nesl objekt do roku 1942, Akademický spolek české menšiny v něm sídlí dodnes.) V letošní sezóně uvede Komorní opera pět premiér. Po Rossinim bude následovat opera Hanse-Jürgena von Boseho na objednávku Divadla Na Vídeňce Obcování se strašidly na texty Franze Kafky, komorní úpravu Pucciniho Bohémy, dvě církevní paraboly Benjamina Brittena Řeka kolih a Marnotratný syn a Händelovu operu seria Orlando. Kromě toho se v recitalech představí mladí členové ansámblu Komorní opery, kteří navíc vystupují i v produkcích Divadla Na Vídeňce.

První premiéra, Rossiniho Manželství na směnku, mělo švih, přineslo vkusné pobavení, vtipné režijní nápady (Jacopo Spirei) i velmi dobré výkony. Skvělý byl Edoardo v podání Andrewa Owena, tenoristy lehkého, dobře ovládaného hlasu s hereckou jiskrou, úspěšně mu sekundoval v roli Američana Slooka Anstralan Ben Connor, výtečné byly obě ženské představitelky, Anna Maria Sarra jako Fanny a Gaia Petrone jako hospodyně Clarina, jejímž partnerem byl Oleg Loza, člen Mladého souboru Divadla Na Vídeňce (Junges Ensemble des Theaters an der Wien), líhně talentů a dalšího „vynálezu“ Rolanda Geyera. Lozův letargický projev v roli Millova pokladníka Nortona tvořil dobrý protiklad k jeho neurotickému zaměstnavateli (Igor Bakan). Scéna a kostýmy (Nicolaus Webern) posunuly operu do dvacátých let minulého století, do doby, kdy se Evropa chytala amerických vzorů: Fanny vypadala jako Mary Pickfordová a Rossiniho rytmy, ragtime své doby, si vedly v přenesení o století velmi úspěšně. Opona je reklamou na výrobky firmy Mill’s, po jejím vytažení vidíme různé velikosti krabic Mill’s, krabice se sesypou a objeví se zaoceánský parník, z nějž vystoupí americký host, a nakonec mávají Fanny a Edoardo z parníku s transparentem „Just married“.

Manželství na směnku byla druhá Rossiniho opera (první vůbec, opera seria Demetrio a Polibio však byla uvedena až po ní), ale už v ní najdeme vše, čím se skladatel proslavil: v předehře krásné hornové sólo nad pizzicatem rozložených akordů (se záludnými, čtyřikrát opakovanými a bez kazu zahranými pasážemi!), svižné recitativy a rychlé změny temp, vtipnou charakteristiku postav s ironickým nadhledem – i typické stretty, které se sice v ansámblech poněkud „sypaly“, ale dirigent Konstantin Chudovsky otěže nepustil a na příjemně prožitém večeru to nic nezměnilo.

Hodnocení autorky recenze: 90 %

Gioachino Rossini:
La cambiale di matrimonio
Dirigent: Konstantin Chudovsky
Režie: Jacopo Spirei
Scéna a kostýmy: Nikolaus Webern
Wiener KammerOrchester
Produkce Wiener Kammeroper
Premiéra 21.října 2012 Theater an der Wien Vídeň

Tobia Mill – Igor Bakan
Fanny – Anna Maria Sarra
Edorado Milfort – Andrew Owens
Slook – Ben Connor
Clarina – Gaia Petrone
Norton – Oleg Loza

www.theater-wien.at

Foto: Barbara Zeininger