Viktor Malcev – ze země pod Pamírem až do Zlaté kapličky. 100 let od narození

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Dnes uplynulo 100 let od narození výrazného baletního tanečníka a pedagoga Viktora Malceva.
Sedm krasavic – 23. 9. 1959 Viktor Malcev jako Vezír (zdroj Archiv Národního divadla)

Viktor Malcev se narodil 3. listopadu 1920 v městě Konibodom situovaném v severním Tádžikistánu ve střední Asii, zemědělské oblasti vyhlášené pěstováním bavlny, hedvábí a ovoce. V důsledku vnitropolitických bojů uvnitř v té době již bývalého carského Ruska a následného vítězství bolševiků bylo velké množství obyvatel nuceno hledat exil mimo svoji rodnou zemi. Jedním z mála států, které v té době exulantům nabídly pomoc, byla tehdy ještě poměrně mladá Československá republika. Toho využila pro nový začátek i mladá a poněkud nesourodá rodina. Jeho matka byla Ruska, otec českým, respektive rakousko-uherským zajatcem z doby 1. světové války. Do Prahy Viktor přicestoval s oběma rodiči v roce 1922. Otec si matku nikdy nevzal. Po čase se vztahy uvnitř rodiny staly neudržitelnými pro opakované domácí násilí a matka se rozhodla i s malým chlapcem společnou domácnost opustit. Pro ženu samoživitelku nebylo v té době jednoduché zabezpečit rodinu, proto pro syna využila možnosti bezplatného studia dětí ruských emigrantů na gymnáziu v Moravské Třebové. Viktor Malcev se sem nejprve dostal do mateřské školky, která při internátním gymnáziu existovala a kde poté studoval až do roku 1932. Po absolvování žižkovské měšťanky pokračoval na strojní škole, kterou však již studoval dálkově jako učeň ruské strojní a zámečnické dílny v Krakovské ulici (viz. Divadelní revue 15, 2004).

Bachčisarajská fontána – 5. 11. 1954 Viktor Malcev jako Girej (zdroj Archiv národního divadla)

K baletu se dostal skrze své zaujetí moderním tancem, zejména láskou ke stepu. S tancem se seznámil již jako dítě a v průběhu let získával taneční vzdělání u předních osobností naší tehdejší taneční scény. Tančit začal ve škole Heleny Štěpánkové, od roku 1933 pokračoval u Jelizavety Nikolské. Určitou dobu pak měl prý obě školy navštěvovat současně. Studoval také step ve škole Rudolfa Macharovského, jehož zdokonalování se věnoval i u Harjse Plucise v době svého krátkého angažmá ve Vídeňské státní opeře (1944). Na Malcevovu klasickou techniku měl vliv také Ivo Váňa Psota v době jeho brněnského angažmá. V roce 1957 absolvoval stáž na Moskevské choreografické škole u Michaila Markoviče Gaboviče.

Počátky taneční dráhy a první období působení v Národním divadle
Zpočátku, v letech 1938–40 tančil ve Švandově divadle v Praze pod vedením baletního mistra a choreografa Rudolfa Macharovského, v roce 1940 ještě krátce působil také v Tylově divadle v Nuslích. Následně odcestoval společně se skupinou tehdejší primabaleríny a baletní mistryně Národního divadla Jelizavety Nikolské na rakouské turné. Možná i díky tomu byl v roce 1941 Nikolskou přijat do souboru Národního divadla.

Vladimír Vašut jej charakterizoval takto: Viktor Malcev „na sebe upozornil atleticky stavěnou postavou…, smyslem pro partnerskou spolupráci, elegantním pohybovým projevem.“

První role, ve které se na prknech Národního divadla objevil, byla kankánový tanečník na derniéře baletu Peer Gynt konané dne 19. 9. 1941. Z nově nastudovaných děl zahájil své působení zde drobnou rolí Klokanky na premiéře Nedbalova baletu Andersen (1941). V průběhu dalších repríz současně nastudoval ještě postavu římského tanečníka, aby později tyto postavy přenechal svým kolegům a sám se plně věnoval rozvíjení cínového vojáčka.

Postupně začal repertoár jeho rolí nabývat na bohatosti a v roce 1943 dosáhl na post sólisty. Tančil v roli šikovatele ve Wickensově baletu Mlýn na ženy (1943) a námořníka v Blacherově Jižní slavnosti (1942). Ve stejný den měl premiéru i balet Dva valčíky, v němž se představil v řadě valčíkových postav. První větší rolí, kterou mu Jelizaveta Nikolská svěřila, byla hlavní postava Joana ze Zarrisy, později pak Zaujatého Mura v Egkově stejnojmenném baletu (1942).

Labutí jezero – 11. 2. 1955, Irena Keplerová, Viktor Malcev, Naděžda Sobotková (zdroj Archiv Národního divadla)

O rok později se představil v roli Apollona v Beethovenově Prométheovi (1943). Poslední jeho rolí v Národním divadle pak byl Chudý Harlekýn v baletu Riccarda Driga Harlekýnovy milióny. V poslední srpnový den roku 1944 došlo k uzavření divadel a Viktor Malcev odešel do Vídeňské Státní opery. Po krátkém vídeňském intermezzu byl údajně totálně nasazen. Do Národního divadla se vrátil krátce po osvobození v květnu 1945, ale příliš dlouho zde nezůstal. Již na začátku sezony 1945/46 přijal nabídku Emila Františka Buriana na brněnské angažmá v baletním sboru „starého“, též Mahenova divadla. Moravská metropole se tak Malcevovi na dalších několik let (do roku 1952) stala druhým domovem.

Odchod na brněnskou scénu
Za dobu svého brněnského angažmá postupně dozrál jako danseur noble a zařadil se mezi přední protagonisty baletního souboru, který v krátkém čase pod vedením baletním mistra, tanečníka a choreografa Ivo Váni Psoty dosáhl vynikající technické úrovně. I díky němu se Brno začalo stávat baletní metropolí a soubor mohl směle konkurovat nebo technicky předstihnout svého pražského rivala.

Prvně se Viktor Malcev brněnskému publiku představil jako šohaj v baletní inscenaci Josefa Judla Siuta Rustica. O rok později postupně ztvárnil několik rolí (postava Jeana de Brienn, Španěle, nebo Uherského krále Ondřeje) v baletu Raymonda. Ve stejné době také dostal prostor se vyjádřit v baletu Z pohádky do pohádky, kde krom postavy šohaje se představil také jako Faun, nebo princ z neznámých krajů. Umělecky velmi hodnotným se pro něj stal rok 1947. Na jeho začátku to byla dvojrole Václava selského hocha a Věnceslava potulného rytířePrincezně Hyacintě, po níž následovala červnová premiéra Coppelie s postavou Jinocha, která pro něj znamenala výraznější interpretační posun.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments