Viliam Dočolomanský: Farma v jeskyni je chybou v systému

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Respektovaný soubor Farma v jeskyni, který jen stěží můžeme zařadit do žánrové škatulky, letos slaví dvacet let své existence. V roce 2002 soubor založil Viliam Dočolomanský, který je dodnes jeho klíčovou osobností. Farmě v jeskyni se za dvě dekády podařilo vytvořit naprosto charakteristický výrazový rukopis, emancipovat se na scéně současného umění a získat česká i mezinárodní ocenění.

Viliam Dočolomanský (foto archiv respondenta)

Když jste Farmu v jeskyni v roce 2002 zakládal, jaký to měl být soubor? A je takový?
Byl jsem tehdy po škole a říkal jsem si, že mi nestačí být jen nespokojený.  Nelíbilo se mi, jak vzniká to, co se nazývá divadlo na činoherních scénách a pochopil jsem, že s tím nemohu být nespokojený a zároveň nic neudělat pro to, abych to sám dělal jinak. Rozhodl jsem se celkem náhodně posbírat skupinku lidí, odjet s nimi do Andalusie a vytvořit nezávislý projekt. Abych sám před sebou obstál. Z nezávislého projektu se pak vyvinul soubor. Tendence pracovat se skupinou lidí kontinuálně jsem měl už na škole, takže k souboru jsem směřoval, ale až v tento moment se to stalo. Nebylo to ale úplně plánované ve smyslu tak a teď jdu založit soubor, který bude takový a takový. A jestli má podobu, jakou jsem si představoval? Asi bych nečekal, kam až se ta práce rozvine. Farma se za těch dvacet let velmi proměnila.  

Jaký je poměr vaší umělecké a manažerské práce ve vedení souboru?
Realita je taková, že se nacházíme v malé zemi. Velké množství práce, nebo více než bychom chtěli, zabere vykrývání manažersko-produkčních kapacit, které tu prostě chybí. Není tu zázemí, ani produkční, ani finanční. Média nepomůžou, protože současná kultura je moc nezajímá, v moderním performingu se neorientují a v této poměrně rozšířené kulturní xenofobii se pak nerozlišuje zrno od plev.  Všechny nás to vhání do systému, ve kterém musíme dělat několik funkcí v souboru najednou, včetně nutné produkčně-manažerské práce, která často nad tou uměleckou převažuje.  Když se na to podívám za celý rok, asi by poměr nevypadal dobře. Umělecké práci se věnuji velmi intenzivně, takže tu manažerskou pak musím dělat v časech, ve kterých bych raději odpočíval. 

Po umělecké stránce působíte velmi nekompromisně, jako manažer ale kompromisy dělat musíte. Jak vám to jde?
Je samozřejmé, že hodně jednání je o dohodě, o hledání toho, co nás spojuje a o hledání jisté pozitivity, kterou si člověk vypěstoval, aby jen nemusel bezradně krčit rameny.  Chce to pionýrského ducha, jehož součástí jsou i kompromisy. Zároveň je to i o neustálém prorážení zajetých způsobů, jak si myslíme, že by se u nás věci měly dělat. 

Farma v jeskyni často realizuje projekty, které připravuje více jak rok, to není v českém prostředí běžné, takže jste v prorážení úspěšný?
I my jsme v grantovém kolečku, bez něho v Česku v nezávislé kultuře nepřežije nikdo. Profesionální nezávislý subjekt u nás nemá stálou subvenci a musí každý rok bojovat o grant. Smysl a podstata jeho činnosti však nemá být v tom, že kopíruje mainstreamové divadelní postupy, procesy, program nebo výraz na scéně.  Má jít svou autentickou cestou a tím inspirovat další subjekty i veřejnost. 
Často jsou to právě nezávislé projekty, které mohou prorazit za hranicemi našeho rybníka. A ty jsou závislé na lidech s rozhodovacími pravomocemi, kteří si pragmatiku a proces vzniku autorského díla představují často zkresleně.
Měli bychom se rozhodnout, jestli chceme kulturu, která utíká od reality, nebo jestli chceme kulturu, která nás k realitě přivádí a která každého z nás činí do jisté míry zodpovědné za to, v jaké společnosti budeme žít a jaký postoj k tomu zaujmeme… Je čím dál tím větší tlak, aby byla kultura odpočinková, aby nevyžadovala aktivní účast, aby se věci změnily. A to je alarmující.
Tohle všechno se od samého začátku naší činnosti pokoušíme vysvětlovat podporovatelům a spřízněným institucím, bez jejichž podpory bychom nemohli fungovat. 

Farma v jeskyni, Odtržení (foto Miroslav Chaloupka)

A setkáváte se s pochopením?
Snad v něčem ano. Ale obvykle jsem slyšel, že si něco zkoumám, že se k tomu zavřu na zkušebně a dělám si to jako pro sebe. Že to nedělám normálně. A to mi přijde mimo a nefér.  Vybírám si témata, která společnost ještě nechce vidět, ale která budou mít široký společenský dopad na nás na všechny. Tato témata pro mě vůbec nejsou snadná nebo pohodlná, ani jako pro umělce, ani jako pro člověka. 
Vždy mi šlo o silný emotivní zážitek na scéně, který zasáhne, poznamená. To je ale jen jedna část naší práce. Ta druhá je vytvářet veřejnou diskuzi otevíráním témat a narušování obvyklých způsobů myšlení. Je to jako sněhová koule – neustále se to nabaluje. Od expertů a od lidí, se kterými děláme rozhovory, se tak téma dostává k různým částem společnosti, kde se o něm dozvídají a začínají se aktivně angažovat. 
Rozvíjí se tak povědomí, že nejsme jen bezmocní voliči, kteří jednou za čas jdou a vhodí lístek do urny… ale že se některými věcmi můžeme zabývat aktivně a zároveň si za to vzít spoluzodpovědnost. A proto bychom už kulturu nemuseli vnímat jen jako něco, co zkonzumujeme, nebo něco, co je „zbytné“. Není. Je to hodnotový kompas, potřebujeme ho. Obzvlášť v dnešní době. 

Nejnovější projekt Commander pracuje s velmi závažným tématem radikalizace dětí na internetu. Daří se vám dostat se s ním za hranice obvyklé divácké bubliny Farmy v jeskyni? 
O to se snažíme. Dostat se z jakýchkoliv bublin, do kterých se člověk sám, ze zvyku, uzavírá. Je to i o prorážení vlastní ignorace. A myslím, že se to daří. 
I díky podpoře soukromého partnera, což je v tomto případě Nadace PPF, která podpořila Commandera obzvlášť s důrazem na zaměření na dílny a workshopy pro děti, které jsou také součástí projektu. Téma se tak dostává úplně přímo k žákům druhého stupně základních škol, pro které naše členka Markéta Hrehorová ve spolupráci s experty vytvořila a pilotovala tři typy workshopů. A jde to i k učitelům, kteří by možná na takové představení nešli. Přesně jak jsem to popisoval, nabaluje se to. U někoho to začne a jde to dál. 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments