Villazón na Verdim dost šetřil

Mexický tenorista Rolando Villazón si Prahu oblíbil, navštěvuje ji v rámci svých evropských turné pravidelně a na to letošní – turné ke 200. výročí narození  Verdiho – si s sebou vzal i český orchestr ČNSO. Ve vyprodané Smetanově síni Obecního domu se 8. května objevilo i dost VIP hostů, mezi jinými třeba Karel Gott, Sára Saudková, Pavel Šporcl nebo Miroslav Kalousek, častý návštěvník hudebních událostí.

Pokud někdo od programu očekával hvězdné podání Verdiho nejznámějších árií, mohl být zklamán. Villazónův výběr obsahoval mimo jiné árie z méně známých oper, jako skladatelova prvotina Oberto, conte di San Bonifacio nebo Korzár, dále tři písně s orchestrem v aranžmá Luciana Beria, celkem zazpíval osm vstupů a tři přídavky. Nic proti tomu, postavit večer na neoposlouchaných číslech může být osvěžující. Ale zde jakoby dramaturgii diktovala spíše přílišná opatrnost, snaha nejít do rizika s těžkými brilantními kusy. Villazón zpíval pohodlné kantilény bez velkých skoků a vítězných výšek, všechny v mírném tempu, na jistotu. Taková dramaturgie bez kontrastů se po čase stává nezajímavou, i kdyby tenorista do svého vystoupení zapojil sebevíce bavičství a komediálního talentu, jak to Villazón umí. Koncert zkrátka tentokrát postrádal jiskru, fascinující mistrovství a punc mimořádnosti.Budiž spravedlivě řečeno, že ani Český národní symfonický orchestr s Gerasimem Voronkovem, ruským dirigentem žijícím v Barceloně, nenastavili laťku příliš vysoko. Problémy bylo znát již v úvodní předehře z Nabucca, nesourodé a nesladěné žestě zněly jak na venkovském pohřbu. Do následující kavatiny Oronta z opery Lombarďané (La mia letizia infondere) vstoupil Villazón rázně, s chutí a energií, dlouhé tóny v závěru podržel vždy o nějakou tu vteřinu déle, než čekáte, že ještě vydrží. Bylo to hezké a napínavé. Předehra k Loupežníkům s velkým romantickým cellovým sólem (Martin Havelík) byla zahrána solidně, bez závad, i když mohla být ještě dojemnější a vřelejší.

Hezkou práci s dechem a odstupňovanou dynamikou v citových vlnách předvedl Villazón v následující árii Corrada z opery Korzár (Eccomi prigioniero!). Mimochodem hudba této málo hrané opery má velkou sílu, barevnost a osudovou krásu.

Píseň Il mistero (Tajemství) z druhé řady Verdiho Šesti romancí odhalila v dramatické lince různě znějící rejstříky Villazónova tenoru – oproti jasnému a spíše užšímu témbru výšek se jeho hlas ve středních polohách láme do temné a ne vždy průrazné barvy. Stejně se tyto rozdíly projevily i v jinak hezky procítěné árii Rodolfa z opery Luisa Millerová (Quando le sere al placido), jakoby ty dva odlišné témbry ani nepatřily jednomu zpěvákovi.Do druhé půle večera dramaticky vstoupil orchestr Preludiem k Otellovi, Villazón zpíval árii Riccarda z Verdiho prvotiny Oberto (Ciel, che feci!… Ciel pietoso), svůj „dlouhý nekonečný dech“ opět nasadil v árii Macduffa z opery Macbeth (O figli, o miei!… Ah, la paterna mano). Ochestru se zdařila baletní hudba ze 3. dějství Macbetha, od prvních sytých a jistých tónů, přes valčíkové rytmy do energicky  akcelerujícího závěru. Takových momentů kdyby bylo více! Na závěr zpíval Villazón dvě písně z první řady šesti romancí (Deh, pietoso, o Addolorata a L´esule) v geniální svěží orchestraci Luciana Beria z roku 1991. Jako přídavek zazněla píseň Non t’accostar all’urna, a nebyl by to Villazón, aby si s publikem na závěr nezažertoval. K další písni Il Poveretto si přibral loutku kašpárka, kterou dostal jako jeden z četných dárků od publika, a sehrál s ním dokonalý loutkářský duet. I k poslednímu přídavku – Brindisi – si přinesl rekvizitu: sklenici plnou piva, kterou v závěru árie vypil na ex. A kdekdo mu v horkém dusném sále v tu chvíli záviděl!

Hodnocení autorky recenze: 75 % 

Rolando Villazón – Verdi
Rolando Villazón (tenor)
Dirigent: Guerassim Voronkov
Český národní symfonický orchestr
8. května 2013 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
– Předehra k opeře Nabucco
– La mia letizia infondere
kavatina Oronta z 2. dějství opery Lombarďané na první křižácké výpravě
– Předehra k opeře Loupežníci
sólo na violoncello: Martin Havelík
– Eccomi prigioniero!
árie Corrada ze 3. dějství opery Korzár
– Il mistero
– Předehra k opeře Luisa Miller
– Quando le sere al placido
árie Rodolfa z 2. dějství opery Luisa Miller
= přestávka = 
– Preludium k opeře Otello
– Ciel, che feci!… Ciel pietoso
árie Riccarda z 2. dějství opery Oberto
– Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth, 1. část
– O figli, o figli miei – Ah, la paterna mano
árie Macduffa ze 4. dějství opery Macbeth
– Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth, 2. část
– Deh, pietoso, o addolorata
– L’esule

přídavky: 
Non t’accostar all’urna
Il Poveretto
Brindisi

foto Petr Dyrc