Villazón na Verdim dost šetřil

Mexický tenorista Rolando Villazón si Prahu oblíbil, navštěvuje ji v rámci svých evropských turné pravidelně a na to letošní – turné ke 200. výročí narození  Verdiho – si s sebou vzal i český orchestr ČNSO. Ve vyprodané Smetanově síni Obecního domu se 8. května objevilo i dost VIP hostů, mezi jinými třeba Karel Gott, Sára Saudková, Pavel Šporcl nebo Miroslav Kalousek, častý návštěvník hudebních událostí.

O+

Pokud někdo od programu očekával hvězdné podání Verdiho nejznámějších árií, mohl být zklamán. Villazónův výběr obsahoval mimo jiné árie z méně známých oper, jako skladatelova prvotina Oberto, conte di San Bonifacio nebo Korzár, dále tři písně s orchestrem v aranžmá Luciana Beria, celkem zazpíval osm vstupů a tři přídavky. Nic proti tomu, postavit večer na neoposlouchaných číslech může být osvěžující. Ale zde jakoby dramaturgii diktovala spíše přílišná opatrnost, snaha nejít do rizika s těžkými brilantními kusy. Villazón zpíval pohodlné kantilény bez velkých skoků a vítězných výšek, všechny v mírném tempu, na jistotu. Taková dramaturgie bez kontrastů se po čase stává nezajímavou, i kdyby tenorista do svého vystoupení zapojil sebevíce bavičství a komediálního talentu, jak to Villazón umí. Koncert zkrátka tentokrát postrádal jiskru, fascinující mistrovství a punc mimořádnosti.Budiž spravedlivě řečeno, že ani Český národní symfonický orchestr s Gerasimem Voronkovem, ruským dirigentem žijícím v Barceloně, nenastavili laťku příliš vysoko. Problémy bylo znát již v úvodní předehře z Nabucca, nesourodé a nesladěné žestě zněly jak na venkovském pohřbu. Do následující kavatiny Oronta z opery Lombarďané (La mia letizia infondere) vstoupil Villazón rázně, s chutí a energií, dlouhé tóny v závěru podržel vždy o nějakou tu vteřinu déle, než čekáte, že ještě vydrží. Bylo to hezké a napínavé. Předehra k Loupežníkům s velkým romantickým cellovým sólem (Martin Havelík) byla zahrána solidně, bez závad, i když mohla být ještě dojemnější a vřelejší.

Hezkou práci s dechem a odstupňovanou dynamikou v citových vlnách předvedl Villazón v následující árii Corrada z opery Korzár (Eccomi prigioniero!). Mimochodem hudba této málo hrané opery má velkou sílu, barevnost a osudovou krásu.

Píseň Il mistero (Tajemství) z druhé řady Verdiho Šesti romancí odhalila v dramatické lince různě znějící rejstříky Villazónova tenoru – oproti jasnému a spíše užšímu témbru výšek se jeho hlas ve středních polohách láme do temné a ne vždy průrazné barvy. Stejně se tyto rozdíly projevily i v jinak hezky procítěné árii Rodolfa z opery Luisa Millerová (Quando le sere al placido), jakoby ty dva odlišné témbry ani nepatřily jednomu zpěvákovi.Do druhé půle večera dramaticky vstoupil orchestr Preludiem k Otellovi, Villazón zpíval árii Riccarda z Verdiho prvotiny Oberto (Ciel, che feci!… Ciel pietoso), svůj „dlouhý nekonečný dech“ opět nasadil v árii Macduffa z opery Macbeth (O figli, o miei!… Ah, la paterna mano). Ochestru se zdařila baletní hudba ze 3. dějství Macbetha, od prvních sytých a jistých tónů, přes valčíkové rytmy do energicky  akcelerujícího závěru. Takových momentů kdyby bylo více! Na závěr zpíval Villazón dvě písně z první řady šesti romancí (Deh, pietoso, o Addolorata a L´esule) v geniální svěží orchestraci Luciana Beria z roku 1991. Jako přídavek zazněla píseň Non t’accostar all’urna, a nebyl by to Villazón, aby si s publikem na závěr nezažertoval. K další písni Il Poveretto si přibral loutku kašpárka, kterou dostal jako jeden z četných dárků od publika, a sehrál s ním dokonalý loutkářský duet. I k poslednímu přídavku – Brindisi – si přinesl rekvizitu: sklenici plnou piva, kterou v závěru árie vypil na ex. A kdekdo mu v horkém dusném sále v tu chvíli záviděl!

Hodnocení autorky recenze: 75 % 

Rolando Villazón – Verdi
Rolando Villazón (tenor)
Dirigent: Guerassim Voronkov
Český národní symfonický orchestr
8. května 2013 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
– Předehra k opeře Nabucco
– La mia letizia infondere
kavatina Oronta z 2. dějství opery Lombarďané na první křižácké výpravě
– Předehra k opeře Loupežníci
sólo na violoncello: Martin Havelík
– Eccomi prigioniero!
árie Corrada ze 3. dějství opery Korzár
– Il mistero
– Předehra k opeře Luisa Miller
– Quando le sere al placido
árie Rodolfa z 2. dějství opery Luisa Miller
= přestávka = 
– Preludium k opeře Otello
– Ciel, che feci!… Ciel pietoso
árie Riccarda z 2. dějství opery Oberto
– Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth, 1. část
– O figli, o figli miei – Ah, la paterna mano
árie Macduffa ze 4. dějství opery Macbeth
– Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth, 2. část
– Deh, pietoso, o addolorata
– L’esule

přídavky: 
Non t’accostar all’urna
Il Poveretto
Brindisi

foto Petr Dyrc