Víš, myslím si, že to tvoje hraní půjde k šípku

  1. 1
  2. 2
  3. 3

S klavíristou a ředitelem SOČRu Janem Simonem zdaleka nejen o dubnovém koncertu v Rudolfinu, pro který chystá Druhého Brahmse 


Na pódiu Dvořákovy síně jsme vás se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu dlouho nezažili. Omezil jste koncertní aktivity, nebo pouze spolupráci se svým „domovským“ tělesem? 

Omezení koncertní aktivity bylo něco, čeho jsem se při vstupu do služeb Českého rozhlasu chtěl vyvarovat. Byl to idealismus pětatřicátníka a dodnes s úsměvem vzpomínám na svůj rozhovor s Jiřím Bělohlávkem bezprostředně poté, co jsem přijal pozici správního ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu. U společného známého, výtvarníka Jiřího Vovse, jsem začal na toto téma hovořit, Jiří se na mě upřeně podíval a řekl: „Víš, myslím si, že to tvoje hraní půjde k šípku.“ (Citace není doslovná, originální verze byla o něco důraznější a jadrnější.) Samozřejmě, že tento výrok byl pro mou povahu červeným hadrem, na který jsem zareagoval předsevzetím neslevit z intenzity práce u klavíru. Člověk míní, život mění – a je nesporným faktem, že v určitých obdobích bylo velmi těžké dodržet obvyklé penzum cvičení a koncertování, pokud jsem měl splnit své závazky vůči Českému rozhlasu a jeho symfonickému orchestru. Velmi náročné to bylo zejména poté, co jsem spravoval i další aktivity spojené s živým uměním v této instituci. Nicméně události minulého podzimu mne nasměrovaly ke zvýšenému úsilí v koncertní činnosti v souběhu se správou a vedením Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

V hudbě samotné naleznete vše, co si lidská duše žádá. Emoce, racionalitu, vášeň, depresi, touhu, napětí, uvolnění, dřinu i odpočinek. Hudba je fenomén, který vás, pokud si to přejete, provází celý život. Koncerty jsem absolvoval a absolvuji nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí, těch se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu jsem odehrál v posledních letech záměrně méně. Myslím, že z pozice ředitele tělesa je to pochopitelné.

Je to skutečně tak odlišný pocit, když hrajete v doprovodu „svých“ rozhlasových symfoniků a jiných orchestrálních těles?

Ano. Jste na pódiu s kolegy, se kterými často spolupracujete v dimenzích na hony vzdálených hudbě samotné. Svou roli pak hraje i zvýšený pocit zodpovědnosti. Navíc v každodenním orchestrálním provozu vznikají i konfliktní situace, byť se rodí ze společného zájmu na realizaci uměleckých cílů. Z pohledu nezasvěceného pozorovatele se může zdát, že vlastně stojíme na opačných stranách pomyslné barikády. A právě v momentech, kdy se názory polarizují, si musíme říci, že nám jde o společný cíl, že chceme přinést posluchači v koncertním sále nebo u rozhlasového přijímače to nejkrásnější, co umíme. Je těžké zcela vypustit z hlavy „provozní stíny“ v okamžiku, kdy se na pódiu ocitnete nikoli jako ředitel, ale interpret. Mám obrovské štěstí, že Symfonický orchestr Českého rozhlasu tvoří skvělí muzikanti, kterých si nesmírně vážím. Oni jsou těmi, kdo mi svým kumštem pomohou „hodit“ na těch několik chvil provoz za hlavu a soustředit se na prováděné dílo. Při hostování u dalších těles tyto pocity nemáte. Přijedete, nazkoušíte, zahrajete a myslíte na další koncert.

Jak vypadá příprava na nadcházející vystoupení 13. dubna se SOČRem? Pokud vím, Brahmse jste uvedl zhruba před měsícem v Mariánských Lázních, měl i tento koncert přispět k umocnění jistoty ve Dvořákově síni?

Toto dílo má v mém repertoáru mimořádné postavení. Patří na pomyslný vrchol nejen klavírní literatury, ale hudby obecně. Nevnímám je jako klasický virtuosně exhibiční koncert pro klavír a orchestr. Je to obrovská symfonie neustálého dialogu mezi orchestrem a klavírem. Jsou tady momenty, kdy sólový nástroj vytváří pouze barvu k umocnění orchestrálního dění a myšlenek uložených v hudbě samotné. Naposledy jsem koncert prováděl v polovině první dekády tohoto století a po deseti letech jsem se k němu rozhodl navrátit. Koncert B dur neoprášíte za pár dní nebo týdnů – nejen pro jeho technickou náročnost, ale pro hloubku myšlenkového obsahu. Svou roli tady ve velkém hrají soustředění, polemika, meditace. Po té desetileté pauze jsem si ho zahrál vedle Mariánských Lázní ještě v Žilině a Košicích. Samozřejmě každé provedení díla upevňuje jistotu interpreta, na druhé straně by bylo degradující definovat taková provedení jako případné předpremiéry. Nezaslouží si to Brahms, nezaslouží si to publikum. A věřte, že všechny orchestry, se kterými jsem si tento koncert v posledním měsíci zahrál, ho uvedly s obrovskou chutí.

Padesát minut intenzivního hraní… Kdy jste se vlastně odhodlal Druhého Brahmse nastudovat?

Dlouhá historie. S tímto dílem jsem se poprvé setkal na počátku osmdesátých let v rámci Pražského jara. Tuším, že to byl polský klavírista Piotr Paleczny, který ho provedl ve Smetanově síni. Tehdy mi skladba připadala ukrutně dlouhá a těžká. Žádný jiný zásadní dojem ve mně nezanechala. V roce 1985 jsem pak byl na soutěži ve Španělsku a v obchodě s gramodeskami jsem si koupil nahrávku s Krystianem Zimermanem. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a já byl omámen dílem samotným i jeho provedením. Ovšem ještě větší zásah představovalo zjištění, že toto vrcholné dílo nahrál Zimerman ve svých osmadvaceti letech. Mně bylo devatenáct a necítil jsem se na takový úkol připraven. Nicméně jsem v sobě uzavřel závazek, že do svých osmadvaceti let se díla zhostím. A stalo se, měsíc před svými dvacátými osmými narozeninami jsem koncert poprvé provedl na veřejnosti. Dnes nevím, jak dobře, nebo špatně, ale provedl.Která pojetí vás dosud zaujala?

Dodnes vede Zimerman. On tedy u mne vede společně se Svjatoslavem Richterem ve vícero dílech mnoha autorů. A byl jsem rád, že jsem se ve svém názoru mohl utvrdit i na loňském ročníku Dvořákovy Prahy, kde Zimerman provedl Brahmsův První koncert. Byl úžasný.

Jaký bude váš Brahms?

Určitě jiný než v roce 1994. Jak? Čím? To si netroufám predikovat.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Jiří Vokoun

Kompletní klavírní Martinů….už se na cd těším.Martinů si to vskutku zaslouží….