Vítěz skladatelské soutěže A. Dvořáka David John Roche: „Prostě chci psát hudbu!“

Vyhrál jsi IADCC! Konečně! Kolikrát už ses vlastně účastnil této soutěže?
Ano, konečně! Byl to můj třetí pokus: v roce 2017 jsem získal třetí cenu, v roce 2018 druhou a tento rok se mi konečně podařilo zvítězit. Hurá!

Co tě přimělo se do Prahy vrátit a znovu soutěžit?
Mělo to hned několik důvodů. Za prvé, je vážně skvělé zasvětit celý týden skládání – každý den si sednout a jenom psát hudbu –, na to při běžném provozu nemám moc času! Za druhé, líbí se mi to soutěžení. Je skvělé se dostat do prostředí tolika hudebníků; opravdu mám pocit, že mi to pomohlo se zdokonalit v mém řemesle. Taky je dobré zjistit, co člověk dokáže udělat za týden. No a nakonec – opravdu jsem chtěl vyhrát! Minulé dva roky jsem se stále zlepšoval, tak jsem do toho teď naposledy chtěl pořádně šlápnout!

Takže příští rok se už neplánuješ vrátit?
Plánuji si přijet poslechnout svou vítěznou orchestrální skladbu, která se bude provádět. Moc se těším, až ji uslyším!

Myslíš si, že je možné posoudit, kdo je lepší skladatel? A reflektují to vůbec výsledky takovýchto soutěží?
Myslím si, že obecně v akademických kruzích se v hodnocení skladeb etabloval víceméně jednotný způsob. Nicméně připouštím, že se jedná o složitou záležitost. Je však potřeba říct, že hodnocení jednotlivých skladeb není to stejné jako vynesení celkového soudu nad všemi kompozicemi, které skladatel kdy stvořil – IADCC hodnotí soutěžní skladby, ne všechny skladby, co soutěžící kdy napsal. Ale kromě toho mají jistě také svá vlastní kritéria hodnocení. Umím si představit, že proces jejich hodnocení se hodně blíží tomu, jak většina z nás posuzuje hudební dílo, jenom je oficiálnější. Jedná se o strhující dílo? Je dobře zinstrumentováno? Je proveditelné? Má hudební logiku? Naznačují obsažené chyby zásadní nepochopení hudební řeči, nebo se jedná pouze o chyby z nepozornosti? Tímto způsobem vlastně přemýšlíme všichni, když píšeme hudbu, akorát v tomto případě jsou tyto úvahy využity spíše k hodnocení, než ke skládání hudby.

Co považuješ za hlavní účel takovýchto skladatelských soutěží?
Myslím, že IADCC sleduje své vlastní cíle, týkající se zachování odkazu Antonína Dvořáka; tyto záměry jsou velice šlechetné a stojí za to je podporovat v jejich základní podstatě. A z osobního hlediska, získání cen za orchestrální tvorbu mi pomohlo při hledání orchestrů, které by hrály moji hudbu, vylepšilo můj profesionální profil a taktéž pomohlo při žádosti o příspěvky pro komponování. Samotné finanční odměny za má umístění v IADCC se ukázaly být jako nesmírně nápomocné – například letošní cena mi pomůže v cestě do São Paula, abych zde mohl ve spolupráci s Brazilským národním orchestrem pracovat na novém orchestrálním díle. IADCC byla pro můj profesionální hudební život velice prospěšnou a podporující organizací a za to jsem jí velice vděčný.

Když se teď více zaměříme na tvůj život jakožto skladatele, můžeš nám sdělit něco víc o sobě? Kde jsi studoval kompozici? A jak vypadala tvoje studia?
Studoval jsem na univerzitách v Cardiffu, Oxfordu a Cambridge, kde jsem v únoru právě dokončil doktorát. Přestože tedy teď už oficiálně nestuduji, stejně ještě mám ve Velké Británii dva učitele. Myslím si totiž, že je velice důležité na sobě stále pracovat! Jinak obsah mých studií byl velice široký a různorodý: obrovskou část studia kompozice vlastně zahrnuje učení se, jak se věci dělají. Za tím účelem jsem strávil šílené množství času poslechem, analýzou a čtením o hudbě. Vlastně až po nástupu na doktorandské studium jsem opravdu začal psát hudbu a nerozptyloval se ničím jiným.

Zní to jako obrovské množství odvedené práce. Ale studia jsou už za tebou. Čím se tedy zabýváš teď?
Od března 2018 se živím jako skladatel, respektive dvě třetiny mého příjmu plynou z komponování, zbývající třetina z učení a redigování hudby. Občas je to těžké… ale také z toho může být spousta zábavy. Třeba teď to vypadá, že by se mi příští rok mohly provést čtyři orchestrální skladby, což je něco, po čem jsem toužil téměř už od dětství. Tak jsem neskutečně nadšený!

Skvělé! Ale co mi z toho vyplývá, pouhým komponováním se zřejmě neuživíš. Jak těžké je vlastně se ve Velké Británii uživit jako skladatel?
Živit se komponováním je extrémně těžké. Ve Velké Británii má většina skladatelů ještě druhou práci, která jim umožní si finančně vydržovat život muzikanta. Já tomu teď třeba dávám opravdu, co to dá, a jako skladatel pracuji plné čtyři dny v týdnu… a to nepočítám hudbu, kterou skládám ve svém volném čase!

Přečtěte si takéMezinárodní soutěž Antonína Dvořáka: unikátní koncept skladatelského klání

A vnímáš tedy skládání spíš jako práci, nebo jako koníček?
Obojí. Některé projekty jsou pro mě zakázkami, jiné plním ze své vlastní vůle. Pro kariérní růst je ale samozřejmě nejlepší, když se tyhle dvě oblasti (tj. práce a koníček) potkají, tak opravdu doufám, že se mi toho příští rok podaří dosáhnout!

A máš nějaké konkrétní kariérní cíle, plány?
Prostě chci psát hudbu! Tak dělám, co můžu, abych se mohl udržet na pracovním postu profesionálního skladatele.

Tak to ti držím palce! A než se rozloučíme, mám na tebe poslední složitou otázku: mohl bys nějak definovat svou hudbu, způsob kompoziční práce? Máš třeba nějaké skladatelské nebo stylové vzory?
Myslím si, že hudba, kterou právě teď píšu, zní trochu jako Andriessenovo dílo De Snelheid, druhá věta Brittenových Four Sea Interludes a The Welcome Arrival of Rain od Judith Weir. Hodně se snažím psát hudbu bez přemýšlení nad tím, od koho nebo z čeho zrovna beru inspiraci; prostě volně píšu a snažím se, aby všechno bylo tím nejlepším, čeho jsem schopen. Svou vlastní kompoziční řeč jsem hledal několik let a je tedy pro mě velice důležité se jí držet.

Děkuji za rozhovor, Davide, a těším se příští rok na premiéře tvé vítězné skladby!