Vítr od Mississippi rozvlnil vídeňský Konzerthaus

První polovina večera patřila Konzertu pro trubku a orchestr (2023) se sólistkou Selinou Ott. Pětivětá skladba vznikla pro Clevelandský orchestr a její premiéru provedl Wynton Marsalis jako sólista sám. Ve Vídni se jednalo o evropskou premiéru díla.

Bylo pro mě fascinující slyšet navýsost maskulinní hudbu v provedení dvou poměrně drobných žen. Konzert je strukturně spíše programní svitou, přirozeně v jazzovém duchu, s technicky velmi náročnými úseky. Jednotlivé věty jsou stylově velmi odlišné a sólistka by je možná mohla interpretovat s větším důrazem na tyto rozdíly. Technicky výborně vybavená Selina Ott je nicméně nadaná hudebnice, přesto mi v jejím projevu chyběl nadhled, zralost a větší interpretační pestrost v rámci jednotlivých vět, aby technické i stylové efekty, jež do koncertu Wynton Marsalis vnesl, vyzněly ve své plné síle a kráse.

Po přestávce se k ORF Radio-Symphonieorchestru přidal Jazz at Lincoln Center Orchestra s uměleckým vedoucím Wyntonem Marsalisem, jež ve své symfonii sám vystoupil jako jeden ze sólistů. V porovnání s šestivětou Symfonií č. 4 „The Jungle“ z roku 2016 (džunglí je zde míněno patrně nejkosmopolitnější město světa – New York) působil – při vší úctě – Koncert pro trubku jako sice velmi zajímavý, ale rozehřívací kus.

Spojení jazzového orchestru s klasickým vneslo do sálu atmosféru 30. let minulého století a svými divokými rytmy a nespoutanou instrumentací během 75 minut způsobilo, že někteří z diváků i členů orchestru se spontánně začali na svých židlích pohupovat a téměř si zpívat do rytmu. Zvlášť první a poslední věta byla skutečná „divočina“, skvěle prožitá a zahraná oběma orchestry.

Na klasiku zvyklý ORF se pod taktovkou Marin Alsop nechal „nakazit“ nepravidelnými rytmy, akcenty, klouzavými dobami a tématy, jež vycházely jedno z druhého z nekonečné invence Wyntona Marsalise, zakořeněné v klasickém jazzu (Wynton Marsalis se narodil v New Orleansu jako druhý ze šesti synů jazzového klavíristy Ellise Marsalise).

Pravda, asi by se našli šťouralové, kteří by tuto hudbu označili za pel-mel, eklektickou, nedostatečně soudobou, atd… Já osobně se straním jakékoli kategorizace, protože jde o hudbu a ne o škatulky. A hudba Wyntona Marsalise hudbou je: svým humorem, nadsázkou zrcadlící se v různých instrumentačních fíglech a vychytávkách, hravostí a představivostí, odvahou zkusit, co lze jazzovým způsobem dostat z klasického orchestru, je to hudba, která má šťávu, je zemitá a především přináší radost a baví jak publikum, tak hudebníky. Autentická „černá“ hudba v tom nejkrásnějším slova smyslu. Není divu, že tento koncert byl beznadějně vyprodán a že hudebníkům se poprávu dostalo dlouhotrvajících standing ovations.

Marin Alsop vnesla do mnohdy strnulého, tradicí svázaného vídeňského ovzduší lehkost, svobodomyslnost, humor, trošku jiný repertoár, ale především stoprocentní profesionalitu, nadšení pro hudbu, muzikálnost a nadhled. Na závěr si ještě dovolím citovat přímo Marin Alsop: „Někdy mám pocit, že ve střední Evropě existuje až jakási posedlost vážností, seriózností. Americká hudba je často humorná způsobem, který může Evropany pohoršovat. Doufám, že se mi podaří skrze interpretaci americké hudby zdejší publikum trochu otevřít. Přece byste nešli na večeři s někým, kdo absolutně nemá smysl pro humor! Humor je velmi důležitý. Podívejte se na Beethovena, Haydna, Mozarta – pro ně je humor klíčový prvek. Asi bychom se neměli brát tak vážně.“

P.S.: Omlouvám se všem čtenářům za poněkud nezvyklý a nemuziologický jazyk v případě této recenze. That´s all that jazz – v případě Wyntona Marsalise – all that great jazz.

Jazz at Lincoln Center Orchestra with Wynton Marsalis
3. dubna 2025, 19:30 hod.
Velký sál, Konzerthaus, Vídeň

Program:
Wynton Marsalis: Concerto for Trumpet and Orchestra (2023)

Přestávka

Wynton Marsalis: Symphony No. 4 “The Jungle” (2019)

Účinkující:
Wynton Marsalis – trubka
Selina Ott – trubka
ORF Radio-Symphonieorchester Wien
Jazz at Lincoln Center Orchestra
Marin Alsop – dirigentka