Vizuální významovost evropského podvědomí na Tanci Praha

Tranverse Orientation je monumentálně intelektuální vizuální show zpracovávající skrze metaforické obrazy a mytický symbolismus „nemoci“ západoevropské civilizace. Kontext, ve které se celé téměř dvouhodinové dílo nese, staví na odkazech k řecké mytologii, k významným výtvarným dílům a v neposlední řadě i ikonické divadelní tvorbě zpracovávající zásadní okamžiky v životě moderní evropské společnosti. Právě taková „citace“ otevírá celé představení. Panoptikum postav až nápadně připomínající styl karikatur atmosféry meziválečné éry. Afektovanost rytmizace gest oživující vzpomínky na Joosův Zelený stůl dává tušit, kde celý příběh začíná. Ovšem kterým směrem se následně vydává, je více než překvapující.

Nahota jako symbol svobody, stejně jako odevzdanosti, čistoty, stejně jako hříchu. Nahota je v Transverse Orientation všudypřítomná, někdy až nepříjemně osobní, jindy esteticky výtvarná. Zdůrazňuje jak krásu lidského těla, tak i přítomnost animálních pudů v lidské mysli. Alegorické zpodobnění v Minotaurovi je více než výmluvné. Býk jako symbol božství dostává ve svém jevištním zobrazení hned několik rovin, nicméně Ariadnino klubko nití není řešením, ani neudává směr. Bludiště netvoří nekonečný labyrint chodeb, ale snové fresky temně bublajícího podvědomí.

Zeus unášející Európu, obětování Minotaurovi, Botticelliho Zrození Venuše, sisyfovská tíha, zrádné sirény v mořských vlnách, chiméra naděje, podobenství středověkého bestiáře či da Vinciho Vitruviánský muž – to vše se prolíná v jednotlivých obrazech a vytváří atmosféru neurotické tajemnosti přecházející do freudovsky konstatované rezignace. Nekonečnost začíná být drásavě syrová a pocity, které vyvolává, jsou paralelou blikající zářivky. A přitom ji stačí jen opravit. Anebo jít ještě hlouběji pod hladinu, aby na povrchu zůstala jen prázdnota rozlehlosti moře a skalních útesů.

Transverse orientation je skutečně výjimečné dílo, nastavující odraz naší minulosti a hledající čistotu v nezatíženosti možné budoucnosti. V tomto scénickém zpracování lidského podvědomí nenachází tanec jako pohybový projev své opodstatněné místo, a možná i proto jsou vzniklé evokace blíže ďáblu než nebeskému božství. Ovšem fyzičnost elementárního pohybu interpretů v tomto fantasmagorickém opusu je skrze jistou uměleckou stylizaci téměř magickým aktem, který zanechá v lidských smyslech dlouho rezonující estetický výraz, jenž se odvíjí od individuální nálady podvědomě rozvibrované osobním vkusem.

Transverse Orientation
Autor, režisér: Dimitris Papaioannou
Performace: Damiano Ottavio Bigi, Šuka Horn, Jan Möllmer, Breanna O’Mara, Tina Papanikolaou, Łukasz Przytarski, Christos Strinopoulos, Michalis Theophanous
Hudba: Antonio Vivaldi
Scenografie: Tina Tzoka & Loukas Bakas
Zvuk: Coti K.
Kostýmy: Aggelos Mendis
Světelný design: Stephanos Droussiotis
Skulptury & architektonické rekvizity: Nectarios Dionysatos
Mechanika: Dimitris Korres