Vladimír Darjanin: Proč jsem odešel z Dvořákovy Prahy

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Byla to zdaleka nejen v muzikantských kruzích letos na jaře hodně nečekaná novina, když se rozkřikla zpráva, že Vladimír Darjanin, hlavní tvář Dvořákovy Prahy, křeslo intendanta tohoto festivalu před jeho šestým ročníkem opouští. On, otec zakladatel, sotvaže tohle své milované dítě pracně vypiplal v respektovanou a uznávanou hudební událost. Dost nepochopitelné.O důvodech Darjaninova odchodu z Dvořákovy Prahy se záhy pochopitelně začalo živě spekulovat. Věrohodné vysvětlení však dosud nikdy nezaznělo. Vladimír Darjanin totiž mlčel a s novináři o tom mluvit odmítal. K rozhovoru svolil až před pár dny. Ačkoli v jeho kanceláři vše bylo zdánlivě při starém, zasedačka hned vedle byla vystěhovaná a vůbec všude okolo vládl neobvyklý klid. Adresa festivalu byla v tu dobu už  jinde.   

Dvořákova Praha bez Vladimíra Darjanina. Proč? Bylo to docela velké překvapení…

Já jsem typ člověka, který rád něco vybuduje na zelené louce a pošle to do světa, zjednodušeně řečeno. Poslední rok už mi to nedělalo takovou radost jako prvních pět let.

Důvody?

Nebyl jsem jediným akcionářem. Ti ostatní do toho předtím nevstupovali, pak do toho vstupovat začali. Najednou jsem pochopil, že se to celé pohne trošku jinam. A tak jsem navrhl, že bych rád odešel a tím pádem prodal svůj podíl. Jednoho dne jsme to zrealizovali a já jdu dál…

To rozhodnutí jste zvažoval dlouho?

Ani ne, tak půl roku.

A hrály v tom zvažování roli výhradně jen vaše důvody? Nebo vás někdo k onomu odchodu nabádal, doporučoval vám ho, či dokonce vás k němu nutil?

Dvořákova Praha si našla svoje místo na trhu, za krátkou dobu existence se stala respektovanou institucí. Je potřeba pracovat dál, sám dobře víte, že pět let neznamená z hlediska festivalu nic.

No právě…

Znal jste doktora Ecksteina?

Velmi dobře.

Já také. Můžu říct, že to byl můj přítel a že mě hodně naučil. Byl tajemníkem Pražského jara od druhého až do dvaadvacátého ročníku. Říkal, že prvních deset let bylo Pražské jaro na zrušení každý rok. Takže to, že my jsme dostali velmi rychle naši vizi na nějakou úroveň a dokázali s tím dále pracovat, se samozřejmě stalo díky nezbytné souhře tří složek:  nápadů, jejich zpracování a také peněz – to jest pana Karla Komárka, který do tohoto projektu dal peněz hodně a chce v tom pokračovat. Za to mu patří velká poklona.Když mluvíte o panu Komárkovi, jak to vaše rozhodnutí přijal? Přemlouval vás?

On je pragmatický člověk. Určitě můžu říct, že jsme zůstali v přátelském vztahu.

Promiňte, že to řeknu otevřeně: mně to, co říkáte, zní tak trochu až nedůvěryhodně, protože vím, že Dvořákovu Prahu máte nebo jste měl hodně rád. Že jste k ní určitě měl a máte doposud citový velký vztah. Čili se mi nechce věřit, že vám jenom těch pět roků stačilo… Zvlášť když ten poslední, pátý ročník byl finančně ne moc příznivý, což se odrazilo i trochu na jeho programu. Na tom se se mnou asi shodnete i vy. Čili by člověk spíš čekal, že se budete snažit onu pomyslnou laťku dál zvedat…

Život se točí v kruhu a není vyloučeno, že se k tomu za nějakou dobu můžu vrátit…

Můžeme se ještě trochu zastavit u důvodů, proč jste se rozhodl Dvořákovu Prahu opustit? Neříkejte, že to bylo jenom to, že po pěti letech vás věci přestaly bavit. Určitě tam těch faktorů bylo víc…

Já bych tam nehledal žádnou… jak to nazvat…  žádnou negaci. Přece je normální, že se lidi na něčem domluví jako já s panem Komárkem před sedmi lety. A potom to partneři mohou za sedm let přehodnotit a říct si: vybudovali jsme pěkný festival, který ale potřebuje ty a ty atributy. Pan Komárek si teď najal pana Vrabce, a jestli se toho do budoucna budou držet nebo ne, je v zásadě jedno. Pro mě je důležité, aby Dvořákova Praha nějakým způsobem žila. A co bude za pět let, to je skutečně otevřené…

Rozumím. Mě ale zajímají trochu víc ony důvody… Co všechno ve vašem uvažování sehrálo roli? Proč jste se rozhodl z toho vlaku vystoupit?

Jednak jsem průběžně dostával jiné zajímavé pracovní nabídky. Další důležitá skutečnost je, že jsem se dlouhodobě chtěl více věnovat rodině.  Překonal jsem rodinnou krizi – asi je málo známé, že naše mladší dcera není úplně zdráva a potřebuje velkou péči, a nakonec jsem také chtěl být svým vlastním pánem.

Ale to jste byl…

Ne úplně. Je tady několik nových témat, na kterých bych teď chtěl pracovat. Například se budu zajímat o místo ředitele plzeňského divadla a možná se budu chtít zase po letech více věnovat opeře.

Chyběla vám snad?

Moc ne, protože jsem to jakoby prázdné místo zaplnil těmi všemi úžasnými orchestry, koncerty špičkových interpretů… Ale protože jsem musel jezdit po světě, tam jsem sem tam šel na operu – v Berlíně, v Paříži nebo v Londýně. Vždycky jsem chtěl mít přehled jak profesní, tak inscenační. Za poslední dva měsíce jsem viděl asi deset operních inscenací nejenom v Čechách a pochopil jsem, že opera je pro mě důležitá. Třeba se mi hodně líbila Myslivečkova Olimpiade, a to po všech stránkách. – Přece je úžasné se po nějaké době zastavit a říct si: teď mám půl roku, rok čas a budu přemýšlet o tom, co budu dělat dál. Já jsem to podobně už jednou udělal, když jsem skončil jako generální komisař na Světové výstavě Expo 2005 v Japonsku.Dvořákova Praha – v jakých si teď myslíte, že je rukou? Do jaké míry jste se vy podílel na tom rozhodnutí, že bude svěřena Marku Vrabcovi?

Já ho vlastně neznám. Mluvil jsem s ním jenom párkrát na zdvořilostní úrovni. Mě trochu překvapil rozhovor, který jste s ním udělal vy. Dostal do ruky klenot, který nevymyslel, a letošní ročník festivalu ani nepřipravil. Trocha pokory a úcty by mu neuškodila. Z našeho původního záměru tam toho moc nezůstalo, především pokud jde o zahraniční orchestry… (Pozn. red.: zmíněný rozhovor s Markem Vrabcem najdete zde).

Počkejte, v letošním ročníku Dvořákovy Prahy zůstalo podle slov nového vedení festivalu 80 procent původního programu…

Dejme tomu…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na