Vlámský Huelgas Ensemble potvrdil, že dokonalost existuje
Letošní devětadvacátý ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae probíhá od 30. května do 10. července. Většina pořádaných koncertů se koná na jižní Moravě, koncert věhlasného souboru Huelgas Ensemble proběhl jako jediný v Praze. Uměleckým vedoucím ansámblu i jeho zakladatelem je belgický dirigent a muzikolog Paul van Nevel. Vokální soubor založil již před více než padesáti lety, v roce 1971. Tou dobou studoval hudební kodex Las Huelgas a svůj soubor se rozhodl pojmenoval podle něj.
Se souborem Huelgas Ensemble se specializují výhradně na středověkou a renesanční polyfonii. Do Prahy přijeli vystoupit k 30. výročí zahájení diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Vlámskem. V publiku tak seděla i řada diplomatů a celá atmosféra večera působila o něco honosněji, než je v kostele sv. Šimona a Judy běžné. Po koncertě se navíc konala recepce, jejíž součástí byl i bohatý raut.
Pódium zůstalo toho večera prázdné – koncert se odehrával v samém středu kostela. Publikum bylo rozesazeno do dvou polovin, liché řady sedadel se nacházely vlevo od zpěváků, sudé řady vpravo. Soubor sice čítal dvanáct zpěváků, kteří se všichni pyšnili zvučnými hlasy, avšak ve většině skladeb nezpívali všichni, a tak bylo dobře, že posluchači ve dvacáté druhé řadě neseděli až na opačném konci síně od pódia, jak bývá zvykem.
V každé skladbě vystupovalo nejen jiné množství zpěváků, ale soubor zároveň měnil i svoji formaci. Koncertní program byl zaměřen na středověkou a renesanční franko-vlámskou polyfonii. První skladbou večera byl Locutus est Dominus: motet à 9 od francouzského renesančního skladatele Jeana l’Héritiera. V motetu na začátek vystoupili všichni zpěváci. Dirigent Paul van Nevel ladičkou drnknul o notový pult udal tak komorní tón a. Poté s ladičkou v ruce velmi koncentrovaně oddirigoval složitou polyfonickou skladbu, ve které každý hlas měl vlastní melodickou linku. Mohutný zpěv dostál vážnosti názvu motetu: „Pán promluvil“.
Následovala radostná píseň Petit cueur franc: chanson à 8 od Jeana Larchiera. V krátkém textu, který promlouvá o „malém statečném srdci“, si zpěváci hráli s akustikou prostoru v jiném sestavení. Muži stáli v semknutém kroužku spolu s dirigentem, ženy stály mimo kruh, v pozadí, jejich hlasy se tak nesly zastřeněji, jako by se jejich zpěvy nesly z dálky.
Třetím představeným autorem byl Cipriano de Rore a jeho Calami sonum ferentes: humanistisch motet à 4. Tesklivý motet plný chromatických melodických postupů odzpívaly čtyři mužské hlasy, které se postupně jeden po druhém přidávaly. Zpěváci tentokrát nestáli v kruhu, nýbrž seděli kolem dirigenta na židlích. To bylo pro nízko posazený motet i vizuálně symbolické.
V podobné náladě následovala virelai Ma douce amour: virelai à 3, kterou zkomponoval francouzský skladatel a pravděpodobně i astrolog Johannes Symonis Hasprois. Kruh kolem dirigenta se opět proměnil. Zpěváci se zvedli ze židlí, rozšířili svůj kruh o další mužské i ženské hlasy. Zatímco mužské hlasy vyplňovaly prostor dlouhými táhlými tóny, ženské hlasy ve vysokých polohách zpívaly v rychlejších rytmech.
Po truchlivé disonantní virelai následovala Lamentatio in coena Domini, primo lectio à 4 od Antoine de Févina. Formace zpěváků se změnila a rozrostla o další zpěváky. Na mohutný zpěv v uzavřeném kruhu zpěváků reagovala i ladička – uprostřed skladby, kdy zpěváci drželi dlouhý akord, se ladička rozvibrovala a rozezpívala. Lamentace využívala ze všech skladeb asi největší výškovou škálu hlasů, basy zpívaly v extrémních hloubkách, soprány v nesmírných výškách. Ukázalo se zde také, jak skvěle jsou zpěváci sladění v artikulacích, dokonale končili spolu nejen na otevřených samohláskách, ale i na slovech končících tvrdými souhláskami.
Poté zazněla píseň Qui ne regrettoit le gentil Févin: chanson à 4 op de dood van Févin od Jeana Moutona. Krátká pětihlasá píseň vyzněla po mohutné virelai komorněji. Hlasy se navíc přidávaly postupně, a tak se posluchačům zpěváci představili ještě o něco více jako sólisté, především barytonista Hidde Kleikamp, který svým sytým hlasem sólově otevíral hned několik skladeb večera.
Následovala Mais qui pourrait être celui?: Burlesque à 4 & 6 od známějšího vlámského skladatele Orlanda di Lassa. Zde se kruh rozrostl opět o všechny další zpěváky, po komornější skladbě tak zněly spíš jako sborové uskupení. Hravá burleska, která promlouvá o ptáčkovi, vyzněla zvukomalebně, hlasy tu a tam připomínaly ptačí zpěv.
V téměř úplné kruhové sestavě zůstali zpěváci až do konce. Předposledním představeným skladatelem byl Giaches de Wert a jeho Vox in Rama: motet à 5. V motetu byly dominantní ženské hlasy, v sopránových výšinách andělsky zpívaly tři hlasy, především výrazně byla slyšet Nadia Lavoyer, jejíž andělsky rovný tón ani na těch nejvyšších notách nezněl sevřeně, zpívala s nebývalou lehkostí.
Koncert uzavřela píseň Clauda Le Jeuna Cigne je suis de candeur: chanson à 3 & 5. Píseň byla vybrána na závěr hezky poeticky – snoubila se v ní lehkost s tíhou smrti. Sněhobílá labuť v textu písně promlouvá o sobě a o své smrti. Ačkoliv spousta předchozích skladeb končila na dlouhých otevřených vokálech, poslední píseň skončila náhle a krátce.
Koncert proběhl bez přestávky, dohromady trval pouhou hodinu. Posluchači se sice snažili vytleskat přídavek, ale bez úspěchu. Krátké trvání koncertu však bylo příjemné. Je o tolik lepší z koncertu odcházet svěží a těšit se na příští koncert!
Concentus Moraviae: Huelgas Ensemble – Franko-vlámská polyfonie mezi lety 1400–1600
25. června 2024, 19:00 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha
Program
Jean l’Héritier: Locutus est Dominus: motet à 9
Jean Larchier: Petit cueur franc: chanson à 8
Cipriano de Rore: Calami sonum ferentes: humanistisch motet à 4
Johannes Symonis Hasprois: Ma douce amour: virelai à 3
Antoine de Févin: Lamentatio in coena Domini, primo lectio à 4
Jean Mouton: Qui ne regrettoit le gentil Févin: chanson à 4 op de dood van Févin
Orlando di Lasso: Mais qui pourrait être celui?: Burlesque à 4 & 6
Giaches de Wert: Vox in Rama: motet à 5
Claude Le Jeune: Cigne je suis de candeur: chanson à 3 & 5
Účinkující
Huelgas Ensemble:
Nadia Lavoyer, Malwine Nicolaus, Hannah Ely, Tessa Roos – cantus
Paul Bentley-Angell, Loïc Paulin, Ozan Karagöz, Daniel Thomson, Tom Phillips – tenor
Hidde Kleikamp, Frederik Sjollema – baryton
Tim Scott Whiteley – bas
Paul van Nevel – umělecký vedoucí
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
