Vojtěch Babka o programovém směřování stanice ČRo Vltava

Jedním z renomovaných autorů Opery PLUS je pan Vojtěch Babka, který se nedávno stal nejen členem Odborné operní poroty Herecké asociace pro Ceny Thálie, ale i hudebním a operním redaktorem na stanici Český rozhlas – Vltava, kde dostal na redakční starost kompletní prezentaci opery na Vltavě a také koncertní řadu z nabídky Evropské vysílací unie. O jeho práci jsme si povídali v následujícím krátkém rozhovoru:

Jaké možnosti má v současné době operní divák v programové nabídce vaší stanice?

Aktuality ze světa opery pravidelně mapujeme v rámci Mozaiky každý všední den. Pozornost věnujeme jak dění doma, tak v cizině, a v pondělí po ránu máme speciální operní rubriku. Samotná prezentace opery se ale u nás na Vltavě soustřeďuje především na sobotu; to je už jakýsi nepsaný rozhlasový zákon, a podíváte-li se do nabídky našich kolegů v zahraničí, málokteré rádio v sobotu operu ve své nabídce nemá. Pevně věřím, že tuhle tradici nikdo nezruší a nebude ji chtít reformovat… Aktuálně tedy kompletní operní díla vysíláme v sobotu od 20:00 hodin a předchází jim hodina operní publicistiky v cyklu Reflexe: Opera! Na tu ovšem někdy nedojde, protože s rozměrnějšími operami začínáme už v 19:00 hodin.

 

To je tedy aktuální situace, ve které operní nabídku na Vltavě přebíráte do své redakční gesce. Když se na ni podíváte jako posluchač a jako operní divák, připadá vám dostatečná?

Sobotní prostor pro operu a rozhovory o ní je skutečně velkorysý. Operní večery na Vltavě mají široké a stálé publikum. A erudované! Neustále se o tom přesvědčuji při svých návštěvách divadel, kdy se ke mně přátelé a známí hlásí se svými postřehy o tom či onom odvysílaném díle, lidé nám telefonují, přicházejí dopisy či e-maily. Z těchto reakcí ale také vím, že našemu rozsáhlému posluchačskému kádru velmi schází pořad, ve kterém by s komentářem a s určitým dramaturgickým záměrem zněly nahrávky árií, scén či výstupů z oper.

 

Takový pořad ale na vaší stanici dlouhá léta byl a měl pravidelný vysílací čas…

A měl i vysokou sledovanost! Jmenoval se Krásné hlasy a běžel vždy v neděli hodinu po poledni. Ale při změně vysílacího schématu před dvěma lety se na něj v nabídce nenašlo místo. Já osobně takovou relaci postrádám také, a jelikož vím o poptávce mezi posluchači, chtěl bych se zasadit o její obnovení. Aktuálně o tom s vedením stanice debatujeme a prozatím můžeme slíbit, že o prázdninách se pořady cyklu Krásné hlasy párkrát objeví v sobotním čase namísto Operních reflexí od 19:00 hodin.

 

Když jste přijal nabídku vašeho vedení ujmout se prezentace opery na Vltavě, měl jste již vyprofilovanou představu a jasnou vizi?

Přiznám se vám, že takovou mám už dlouho, vlastně od doby, kdy jsem se operní publicistikou začal soustavněji zabývat. Za dobu svého působení v Českém rozhlase jsem poznal, jak hojné zdroje máme přímo zde, v historické budově na Vinohradské 12. Náš archiv skýtá zdánlivě nekonečné množství operních nahrávek, pořízených během mnoha desetiletí, a ve vysílání se v kompletní podobě objevují velmi zřídka. Prostě tiše spočívají v naší fonotéce a čekají na svůj den. Ani vám nedokážu vylíčit radost z takových objevů… Řada snímků už je i digitálně ošetřena a vyčištěna. Zde tedy vidím opravdu velkolepé množnosti. Jen namátkou, v nejbližší době plánuji uvést raritní nahrávky Smetanových Dvou vdov (ta se například naposled vysílala před osmnácti lety) či Braniborů v Čechách, oper Karlštejn a Zvíkovský rarášek Vítězslava Nováka, představím opery Jeroným pražský od Ivo Jiráska nebo Kryštof Kolumbus od Daria Milhauda.

 

Prezentace těchto snímků ale jistě nebude jedinou linií operní nabídky na vaší stanici…

Jistěže ne, chtěl bych však, aby byla jeho pevnou součástí… Také bych rád rozšířil tým autorů a poskládal ho podle sfér jejich zájmu. To je ostatně i představa nového vedení stanice. Každého prostě baví něco jiného. A osobní zaujetí a zkušenosti jsou za mikrofonem okamžitě poznat! Mám to štěstí mít kolem sebe vzdělané, zkušené a zapálené kolegy, s nimiž spřádáme plány na tematické cykly. Velmi mne láká přivést před mikrofon – vedle osvědčených kritiků – mladé výkonné umělce a poskytnout prostor pro jejich názory. Ty se totiž s viděním současné operní kritiky dost rozcházejí. Ale abyste rozuměli, rozhodně se nechystá žádná revoluce… Nadále budeme – jak se to dosud děje – pravidelně vysílat záznamy představení či přímé přenosy z předních evropských i světových scén, jak je vybíráme z nabídky Evropské vysílací unie. Letos v létě se můžeme těšit třeba na Weillův Vzestup a pád města Mahagony z festivalu v Aix-en-Provence, Stravinského Život prostopášníka s dirigentkou Barbarou Hannigan nebo na operu Oedipe George Enesca ze Salcburku.

V Českém rozhlase působíte od roku 2003, jistě máte nějaké sny, k jejichž uskutečnění by vám pozice operního redaktora mohla pomoci…

S jedním se vám svěřím a jen doufám, že bude zajímavý především pro naše posluchače; za tu dobu jsem zažil jen pár přímých operních přenosů z domácích divadel, z těch mimopražských pak skoro vůbec. Osobně považuji za jedno ze základních písmen rozhlasové abecedy přinášet posluchačům kontakt s živým uměním, s lidmi, kteří ho vytvářejí, možnosti sdílení jeho prožitků v přítomném čase. Moc rád bych zavedl vltavské publikum na operu do Liberce, Plzně, Českých Budějovic, Opavy. Vím o řadě inscenací, které by si zasloužily vystoupit z regionálního rámce a dostat širší publicitu. Vím o řadě výtečných zpěváků či dirigentů, kteří poctivě slouží svému domovskému divadlu, a vzdálenější publikum je nemá šanci slyšet. V tom spatřuji jedno z poslání rozhlasu; a věřím, že to není jen o penězích, nýbrž i o lidech, kteří se za věc postaví. Držte nám, prosím, palce… Mimochodem, věděli jste, že Československý rozhlas byl první rozhlasovou stanicí v Evropě, která odvysílala operní představení v přímém přenosu, a že to bylo už necelé dva roky po jeho založení, v roce 1925?

 

Vizitka:

Vojtěch Babka

Vystudoval Pražskou konzervatoř a obdiv k rozhlasovému řemeslu ho přivedl ke konkurzu na místo hlasatele; předtím byl lektorem jazyků, pracoval v inženýringu dopravních staveb a věnoval se talentované mládeži. Do hlasatelny poprvé usedl v roce 2003 a brzy si přibral i autorskou a moderátorskou činnost, pořady o hudbě a hudebnících či přímé přenosy z divadel a koncertních síní po celé republice. Tíhne k zapomenutým operám a jejich autorům, umění houslařů, dialogu poezie a hudby, k autentické intepretaci či pokladům na starých gramodeskách. Od roku 2007 pravidelně připravoval a živě vysílal Operní magazín, v němž soustavně mapoval především mimopražské scény. Dva roky vedl vltavské Oddělení moderátorů.

Jako speaker a dabér spolupracuje s Českou televizí a společností Evolution Films, několik let moderoval seriál o mobilních komunikacích na soukromé Public TV. Podílel se na zvukových časopisech Beránek a Polyfémos a na výrobě spotů pro komerční stanice.

Od roku 2018 je členem Odborné operní poroty Herecké asociace pro Ceny Thálie. Spolupracuje se stanicí Český rozhlas – D dur, s Operou Plus a Harmonií, kde publikuje především rozhovory s umělci z ranku klasické hudby, opery a muzikálu. Je zván jako operní dramaturg do Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde se nejnověji podílel na operách Francesca da Rimini a Lakomý rytíř. Jako editor spolupracuje s vydavatelstvím Radioservis. Pro Společnost Bohuslava Martinů připravuje naučné besedy.

Na Vltavě zastává funkci hudebního redaktora. Má na starostí řadu Reflexe: Opera!, Operní večery a páteční Koncertní sezónu Evropské vysílací unie. S chutí objevuje nové lidi a krajiny. Váží si těch, kteří kolem sebe šíří soulad a shodu, a kteří pečují o svou duševní zahradu.