Všechny cesty vedou do Říma: Collegium Marianum a magie barokní hudby

Letošní jarní program 24. ročníku Barokních podvečerů nese podtitul „Všechny cesty vedou do Říma“. Soubor Collegium Marianum posluchače v rámci cyklu během tří koncertů přenáší do Říma přelomu 17. a 18. století, tedy do doby, kdy se katolická církev v Římě snažila operu upozadit a veřejná operní představení mnohdy dokonce zakazovala. O to více však vznikalo vokálně-instrumentálních děl, jako byla oratoria či kantáty, a čistě instrumentálních skladeb.

Na prvním z koncertů, který se konal v Lobkowiczkém paláci, byla představena kombinace vokální a instrumentální hudby od Bernarda Pasquiniho, Alessandra Scarlattiho, Alessandra Stradelly a Antonia Caldary. Na druhém z řady koncertů, který se konal 22. května 2024 v areálu Břevnovského kláštera, zazněla čistě instrumentální hudba. Program byl složený převážně ze sonát.

Na úvod koncertu zazněla Händelova Triová sonáta G dur, HWV 399, ve které se představili všichni hráči večera. V kontrastních větách (Allegro – A tempo ordinario. Allegro non presto – Passacaille – Gigue. Presto – Menuet) zaznívaly hlavní melodie převážně v partu flétny a houslí, přičemž dynamika mezi Janou Semerádovou a Magdalenou Malou byla dobře vybalancovaná. Obě hráčky věděly, kdy mají ve zvuku přidat a kdy naopak ustoupit do pozadí a dokreslit hlavní melodii druhé hráčky. Jan Krejča několikrát alteroval mezi theorbou a barokní kytarou, to dodávalo sonátě příjemnou zvukovou proměnlivost. V prostřední větě Passacaille dostalo příležitost i violoncello, Hana Fleková technické pasáže ve větě hrála s úsměvem na tváři a s přehledem a kontrolou v prstech.

Následovala violoncellová Sonáta F dur č. 5, op. 5 od Francesca Geminianiho. Krátké úvodní Adagio příjemně ztišilo posluchače poté, co dozněl energický taneční menuet předešlé Händelovy triové sonáty. Druhá věta, ač měla na programu tempové značení Allegro moderato, byla přednesena velmi rychle a efektně. Rychlé technické běhy v cellovém partu se sytě nesly prostorem, Fleková se do strun umí opřít, aniž by ztratila na kvalitě zvuku. Ve dlouhé třetí větě Adagio se sice v celle ozvalo lehké kiksnutí, ale to spíš přidalo na opravdovosti, na živosti celého vystoupení, než že by to bylo na škodu. Bezvadně sladěný závěrečný akord byl rozveden na začátku poslední věty Allegro, která byla ještě energičtější než druhá věta. Fleková, kterou v sonátě citlivě doprovodili cembalista Sebastian Knebel a theorbista Jan Krejča, se po dohrané sonátě viditelně rozzářila a s velikou radostí a pokorou se opakovaně ukláněla a vychutnávala si dlouhý potlesk publika.

Po violoncellové sonátě zazněla árie Air d’Handel inspirovaná Händelovou hudbou od francouzského skladatele a flétnisty Michela Blaveta. Kratší skladba, ve které se flétna i housle mohly projevit v celé dynamické škále a romantické melodičnosti, vytvořila příjemný předěl mezi předchozí Geminianiho a následující Händelovou sonátou.

První polovinu koncertu uzavřela Händelova Triová sonáta h moll, HWV 386b. Ve čtyřvěté sonátě bez taneční věty(Andante – Allegro – Largo – Allegro) se za mohutné harmonické podpory theorby, cembala a violoncella projevily flétna a housle. Ačkoliv byl soubor dobře sladěný, zvuk flétny v rychlých větách byl místy příliš neprůrazný, zanikal mezi ostatními nástroji. Zato v pomalých větách byl soubor dynamicky vybalancovaný skvěle, krásné flétnové legato bylo mnohdy doplněno o důmyslné trylky.

Druhou část koncertu otevřela Corelliho Sonáta da chiesa h moll, č. 4, op. 3. Tempově byla čtyřvětá sonáta (Largo – Vivace – Adagio – Presto) nejkontrastnější ze všech. Po úvodní pomalé větě si soubor dal malou pauzu, jelikož zvon Břevnovského kláštera se rozezněl a čekalo se, kolikrát se ozve rušivé „bim“. Naštěstí bylo teprve čtvrt na devět, soubor tedy mohl hned po prvním zaznění pokračovat dál, hned poté, co publikem proběhla pobavená vlnka. Flétnový a houslový part byly v rychlých částech náročné a působivé i pro svou artikulaci. Akustika v Tereziánském sále netrpí na přílišné ozvěny, a tak úderná artikulace v rychlých větách skvěle vynikla.

Poslední dvě skladby zazněly v nižším ladění. První z nich byla Quentinova flétnová Sonáta D dur č. 5, op. 3. Ačkoliv byla dlouhá mnohovětá skladba (Adagio – Corrente. Allegro – Sarabanda. Largo – Aria. Gracioso) napsána původně pro housle, v úpravě na traverso zněla působivě – zvuková jemnost flétny nutila posluchače pozorněji poslouchat. Traverso zde doprovodilo violoncello, cembalo a theorba v alteraci s barokní kytarou. Fakt, že houslistka si na sonátu, původně psanou pro housle, sedla vzadu na pódiu na sedadlo a s houslemi v ruce poslouchala, byl však poměrně úsměvný.

Koncert uzavřela Geminianiho Triová sonáta d moll č. 5, op. 2. Italský skladatel a houslista Francesco Geminiani byl žákem Corelliho a přátelil se i s Händelem, se kterým svého času zároveň koncertoval u londýnského královského dvora. Ve čtyřvěté sonátě (Grave – Allegro – Adagio – Allegro) vystoupili hráči opět v plné sestavě. V úvodním Grave zněly housle příliš hlasitě, zvuk flétny bylo chvílemi obtížné slyšet i v předních řadách sálu. V dalších větách se dynamika mezi nástroji srovnala. Zvlášť působivé a jedinečné byly chromatické melodie ve flétně a houslích, které hráči vždy zvýraznili.

Po dlouhém potlesku přišly na řadu přídavky. Jana Semerádová řekla, že by výběr měl být na posluchačích, takový malý „barokní jukebox“, a hned se otázala publika, co by si přálo slyšet. Když se však z posluchačských řad ozvalo „Händela“, vtipně odpověděla: „Händelů ještě bude, ale co takhle Corelli?“ Soubor pak zahrál větu Giga z jedné z Corelliho Sonát da camera. Po něm následoval další potlesk a druhý přídavek, tentokrát árie z Händelovy opery Alcina.

Barokní podvečery: Apollón & Dionýsos
21. května 2024, 19:00 hodin
Břevnovský klášter – Tereziánský sál, Praha

Program:
Georg Friedrich Händel: Triová sonáta G dur, HWV 399
Francesco Geminiani: Sonáta F dur č. 5, op. 5
Michel Blavet: Air d’Handel
Georg Friedrich Händel: Triová sonáta h moll, HWV 386b
Arcangello Corelli: Sonáta da chiesa h moll, č. 4, op. 3
Jean-Baptiste Quentin: Sonáta D dur č. 5, op. 3
Francesco Geminiani: Triová sonáta d moll č. 5, op. 2

Účinkující:
Jana Semerádová – umělecká vedoucí, flauto traverso
Magdalena Malá – barokní housle
Hana Fleková – barokní violoncello
Jan Krejča – theorba, barokní kytaraSebastian Knebel – cembalo