Vyhrožovali mu i zabitím. Od uvaděče až po nejvlivnějšího muže operního světa

Nejen New York. Jak první muž od opery zprostředkoval představení Metropolitní opery celému světu
(The Guardian – 2. října 2015 – Nicholas Wroe)

Peter Gelb, generální ředitel Newyorské Metropolitní opery, čelil kontroverzím, a dokonce i výhrůžkám zabitím. Byl to ale právě Peter Gelb, jehož zásluhou se produkce Metropolitní opery přenášejí do kin po celém světě, a proměnil tak Met v operní dům celého světa.

„Není mnoho lidí, kteří by považovali operu za dobrý obchodní model,“ směje se Peter Gelb, generální ředitel newyorské Metropolitní opery. Nedávno ho pozvala Stanfordská univerzita, aby pronesl přednášku o operním provozu pro postgraduální studenty ekonomie. „Chtěli se dozvědět něco o výdajích, komplexnosti a rizicích při provozování opery. Kromě toho chtěli ale také slyšet, jaké snahy vyvíjí stárnoucí odvětví s loajální, ovšem stárnoucí základnou zákazníků, aby si tuto základnu zákazníků uchovalo a současně se snažilo oslovit nové posluchače. Je to zajímavá otázka, také proto, že podobným problémům čelí v současnosti i zpravodajské společnosti.“

Metropolitní opera je největší a nejvýznamnější operní dům na světě a o Peteru Gelbovi se běžně mluví jako o nejvlivnějším muži v operním provozu. Přesto byly ekonomické problémy Met natolik vážné, že se generální ředitel dostal v posledních letech do sporů s odborovými svazy pracovníků v opeře. Spory se týkaly snižování výdajů a hrozilo dokonce i uzavření operního domu. Nejde ovšem jen o peníze. V umělecké formě, která je stále více považována za okrajovou, se schyluje ke kulturní válce. V minulé sezoně se Peter Gelb setkal s výhrůžkami zabitím, ale také obviněním z antisemitismu a z cenzury. To vše způsobilo uvedení opery Johna Adamse The Death of Klinghoffer (Smrt Klinghoffera). Musel se také vypořádat s proukrajinskými demonstranty a bojovníky za práva homosexuálů, kteří protestovali proti ruskému dirigentovi Valeriji Gergijevovi a slavné sopranistce Anně Netrebko, o nichž je známo, že mají blízký vztah k Vladimiru Putinovi. Před nedávnem byla zahájena sezona 2015/16. Pro Petera Gelba je to desátá sezona ve funkci generálního ředitele. Zahajovalo se novou, poměrně umírněnou produkcí opery Otello, přesto její uvedení předcházela vášnivá veřejná debata o tom, jestli lotyšský tenor Aleksandr Antonenko, který zpívá Maura, má mít černé líčení. Neměl.

Ke zmíněným těžkostem je nutné připočíst základní dilema dané tím, „že máme na jedné straně návštěvníky, kteří si myslí, že jsem příliš progresivní, a současně kritiky, kteří tvrdí, že jsem příliš konzervativní. Skutečnost, že jsem ještě pořád tady, svědčí o tom, že se mi podařilo balancovat na hraně. Představení se návštěvníkům celkově líbila, chceme tedy, aby naši práci vidělo co možná nejvíc lidí.“ V této snaze je Peter Gelb zcela jistě úspěšný. V minulé sezoně zhlédlo představení Met 3.200.000 diváků, z toho 2.600.000 prostřednictvím přímých přenosů Live in HD ve 2.000 kinech v 70 zemích po celém světě.

Program Live in HD byl zahájen během první sezony Petera Gelba ve funkci generálního ředitele jako součást jeho úsilí o reorganizaci. Nápad se objevil po té, co mu tehdejší předsedkyně správní rady Beverly Sills ukázala fotografii z padesátých let, na níž ve školní tělocvičně v malém městečku na americkém středozápadě sedí skupinka lidí kolem rádia a poslouchá proslulé sobotní matiné, přímý přenos z Metropolitní opery.

„Technologie už byla natolik vyspělá, že umožňovala živé přenosy v kvalitě HD jako přirozené rozšíření živých vysílání v rozhlase. Původně jsme plánovali věc vyzkoušet a těžit tak z propagace Metropolitní opery, zpřístupnit naše produkce širšímu publiku, a dokonce získat prostředky z prodeje vstupenek publiku zvyklému poslouchat operu v rozhlase.“ Na konci druhého roku se skutečně podařilo pokrýt náklady a během tří let začala Metropolitní opera na živých přenosech vydělávat. „Vytvořili jsme model, který teď další společnosti napodobují. První z nich bylo Národní divadlo v Londýně.“ Přímé přenosy přilákají průměrně kolem 250.000 tisíc návštěvníků. Do celkového rozpočtu, který dosahuje téměř 300 miliónů dolarů, přispívají částkou 20 miliónů dolarů. „Živé přenosy dokáží do Met přitáhnout nové publikum, například zahraniční návštěvníky New Yorku. Obyvatelům menších měst umožňují vidět slavné pěvce. Je to zvláštní, ale dokonce v Německu, které je největším trhem mimo Spojené státy, se přenosy z Met staly pro některé zájemce o operu místním operním domem.“Pro Petera Gelba byla Met odjakživa lokální operou. Narodil se v roce 1953 v New Yorku. Jeho matka byla neteří houslisty Jaschy Heifetze, jeho otec byl šéfredaktorem New York Times a na starosti měl kulturní zpravodajství. Peter Gelb nebyl nikdy ve staré budově na třicáté deváté ulici, ale v roce 1967 byl se svými rodiči v lóži tehdejšího generálního ředitele Rudolfa Binga na zahajovacím představení Carmen u příležitosti otevření nové budovy opery v Lincolnově centru. „Bing se rozzlobil na několik diváků, kteří hlasitě vyjadřovali nesouhlas. Odešel do jejich lóže a křičel na ně,“ vzpomíná Peter Gelb. „Udělalo to na mě velký dojem.“

V šestnácti letech pracoval Peter Gelb v Metropolitní opeře příležitostně jako uvaděč a poté, co dokončil školu, nastoupil do kanceláře významného newyorského hudebního uměleckého manažera, kde se seznámil s podnikatelským obchodním modelem, kterému zůstal věrný dodnes. Získal studijní místo na Yalské univerzitě, ale po několika týdnech přerušil studium a začal kariéru v hudebním managementu. V roce 1979 zorganizoval průlomové turné Bostonského symfonického orchestru po Číně. Stal se manažerem slavného klavíristy Vladimira Horowitze v závěru jeho kariéry a v roce 1986 stál za jeho politicky choulostivým návratem do Sovětského svazu po čtyřiceti letech v exilu. Později jako manažer ve firmě Columbia produkoval televizní přenosy z Metropolitní opery, které mu vynesly šest cen Emmy. Před svým jmenováním do funkce generálního ředitele Met byl prezidentem firmy Sony Classical, a to v době, kdy „nahrávací průmysl zažíval propad. Byl jsem kritiky napadán za to, že usiluji o komerční úspěch, jenže Sony Classical je výdělečná firma. Sám sebe jsem vždy chápal jako dohazovače v umění. Dával jsem dohromady tvořivé lidi a v Hollywoodu jsem natáčel filmovou hudbu.“ Firma Sony Classical vyhrála cenu Academy Award za filmovou hudbu čtyři roky po sobě. Kromě jiných byla oceněna hudba ve filmech Tygr a drak a Krvavé housle. „Zprostředkovával jsem dirigentům různé hudební nápady, o nichž jsem se domníval, že by mohly být užitečné pro jejich kariéru.“ Dal dohromady skladatele Tana Duna s režisérem Angem Lee, „a přičlenil jsem k nim ještě violoncellistu Yo-Yo Mu. Když jsem přišel do Metropolitní opery, pokračoval jsem ve spolupráci s režiséry, kteří v Met předtím nikdy nepracovali. Jedním z nich byl například François Girard, který režíroval naši vysoce hodnocenou produkci opery Parsifal.“

Peter Gelb byl vnímán jako komerčně orientovaný manažer, a proto byl považován za kontroverzní volbu pro funkci generálního ředitele Met. Poté, co byl zvolen, se postaral o to, aby měl ohledně umělecké stránky volné ruce, což nebylo pro jeho předchůdce vždy samozřejmostí. „Byla období, kdy to nebyl generální ředitel, kdo rozhodoval, jaké opery budou na repertoáru. Správní rada v minulosti do těchto věcí zasahovala a někdy docházelo k napětí.“ Ovšem pokud jde o finanční stránku, zodpovídá se ředitel správní radě. „Pro jakékoliv obchodní rozhodnutí potřebuji jejich schválení, takže když jsme se rozhodli, že zaujmeme tvrdý postoj při vyjednávání s odbory, což byl můj návrh vycházející z nutnosti, stála správní rada pevně za mým návrhem.“

Spory s odbory popisuje Peter Gelb jako „tahanici, při níž nikdo nechtěl, aby se zastavila práce, ale zároveň nikdo nechtěl ustoupit. Samozřejmě, že obě strany ustoupily a kompromis vyústil v podstatné snížení platů, ale také snížení výdajů napříč celým operním domem. Výdaje se tak podařilo snížit více než o 22 milionů dolarů. Když se ale ohlédnu za uplynulou sezonou, mohu říci, že se nám to podařilo bez uměleckých kompromisů.“

Krátkodobý finanční plán je podle Petera Gelba „rozumný. Nejsem si ale jistý, jestli je opera vůbec někdy rozumná.“ Teď společnost vykázala přebytkový rozpočet ve výši jednoho milionu. První za několik let. Generální ředitel ale upozorňuje, že bude muset dojít k dalším změnám. Zmiňuje změny v programovém schématu, zvláště pak představení v neděli, ale také možnost nabídnout pronájem názvu budovy sponzorům.

Nepříjemná zkušenost z vyjednávání s odbory probíhala současně s kritikou Adamsovy opery Smrt Klinghoffera z roku 1991. Děj vychází ze skutečné události, které se odehrála v roce 1985 na palubě výletní lodi Achille Lauro. Palestinský terorista zavraždil na lodi izraelského turistu na invalidním vozíčku. Peter Gelb vždy zdůrazňoval, že antisemitismus po celém světě sice narůstá, ale opera antisemitská není. Některé židovské skupiny ale proti námětu opery protestovaly. Názory oponentů se začaly radikalizovat a byly stále kontroverznější a dokonce výhružné. Peter Gelb, který sám sebe označuje za kulturního žida se silným citem pro židovské dědictví, aniž by byl nábožensky založený, a který rozhodně nesdílí antiizraelské názory, zrušil všechny přenosy HD s odůvodněním, že by nemohl kontrolovat přenosy ve dvou tisícovkách kin po celém světě. „Záležitost začala být velice obtížná. Dlouholetí sponzoři se neshodli na tom, jak by se věc měla řešit. Ale důvody, pro něž byla opera napadána, nejsou opodstatněné. Terorista říká antisemitské věci, ale to zdaleka neznamená, že dílo je antisemitské. (Ve filmu Schindlerův seznam jsou nacisté nacisty.) Závěr opery je neobyčejně silný. Klinghoffer je zavražděn proto, že se doslova postaví teroristům. Jeho žena pak zpívá neuvěřitelně dojemnou árii o hrdinství, ale také o komplexnější situaci. Z umělecké stránky nám bylo dáno za pravdu. Je to velké dílo.“

Peter Gelb byl zděšen z toho, že se „před premiérou okolí opery hemžilo policisty, psy a policisty v civilu. Ozvalo se několik výkřiků a na pár týdnů jsem dostal policejní ochranu.“ Ujišťuje ale, že je rád, že neprovedl žádné změny. „Kdybychom neudělali to, co jsme udělali, myslím, že výsledek by byl jiný, a horší. Tato záležitost mohla rozštěpit Met, což se nakonec nestalo.“

Během vyjednávání s odborovými organizacemi zveřejnil Peter Gelb údaje o tíživé finanční situaci. Byl proto označován za „hlasatele zkázy a zániku operního průmyslu“. Ve skutečnosti vidí mnoho důvodů pro optimismus. Zvláště pak v tom, že „velké i malé operní společnosti na celém světě vědí, že se musí o přízeň publika ucházet s větším úsilím. Mají ve větší míře podnikatelského ducha. Spolupracují s jinými kulturními institucemi a experimentují více než v minulosti.“

Finanční stránka bude sice vždy velkou výzvou, ale Peter Gelb trvá na tom, že ekonomiku a umění nelze oddělovat. „Musíte si vydělat na živobytí. Když jsem pracoval v nahrávacím průmyslu, 250.000 prodaných CD znamenalo v oblasti operního repertoáru obrovský úspěch. V dnešní době je za velmi úspěšné album považováno CD, kterého se prodá 25.000 kusů. Nahrávky se proměnily v propagační nástroj a peníze se dnes vydělávají na představeních. Je proto zajímavé, že naše přímé přenosy s běžnou sobotní návštěvností kolem 250.000 se staly největším distributorem operního produktu na světě.“

Generální ředitel Peter Gelb připomíná, že symbolem úspěchu v osmdesátých letech byla velikost nahrávací smlouvy. „Dnes odlišuje velké hvězdy to, že vystupují v nových produkcích nebo v přímých přenosech. Stále jde ale o to, získat co nejširší publikum. Opera je veřejná forma umění a je chyba si myslet, že by se umělecká rozhodnutí měla činit v jakémsi vakuu.“ V reminiscenci na svou práci manažera Vladimira Horowitze a na spolupráci s Herbertem von Karajanem říká, že je spojovala „starost o to, co si myslí veřejnost. Horowitz mě během přestávek posílal do foyeru divadla, abych si poslechl, co se o něm povídá. Chtěl přesně vědět, kolik se prodalo vstupenek, a zuřil, když nebylo vyprodáno. V podstatě chtěl potěšit publikum. Není podbízivé chtít posluchače podnítit, získat si je a přimět je k přemýšlení o věcech, o kterých předtím nikdy nepřemýšleli. Nejhorší věc je publikum ignorovat nebo jím pohrdat. A pokud je vaším cílem posluchače naštvat, tak bude stačit jen pár pokusů.“

Překlad Ondřej Lábr
Redakčně kráceno
Foto archiv