Předvánoční Londýn má díky Královské opeře ohromný dárek: málokdy hraného a přece nejvýznamnějšího představitele francouzské opery první poloviny 19. století Giacoma Meyerbeera, v podobě nového nastudování jeho Roberta Ďábla. 
Tuhle operu s efektně strašidelným dějem, hudebně i samotnými pěveckými party naprosto úchvatnou, ve které Meyerbeer poprvé naplno projevil svou osobitost, možná pamatují návštěvníci pražské Státní opery v éře Daniela Dvořáka. V Londýně ji nastudoval francouzský režisér Laurent Pelly, podepsaný pod superúspěšnou Donizettiho Dcerou pluku či Massenetovou Manon, jenž je snad vždy sázkou na jistotu. 
Obsazení nového londýnského Roberta Ďábla doznalo během příprav – a to takřka do poslední chvíle – celé řady změn, tady je výsledná podoba:
Úspěch nejnovější premiéry v londýnské Královské opeře byl ohromný, závěrečná děkovačka trvala dlouhé minuty. Dočkáme se nějakého Meyerbeera ještě někdy u nás?
