Večer nabízel překračování hranic jednotlivých stylů od pozdního baroka, přes klasicismus až po romantismus. Uvedl tak hudbu, která byla ve své době komponována právě pro kladívkový klavír, o jehož historii a mechanismu během koncertu Barbara Maria Willi uvedla krátké exposé.
V koncertu, který se konal v blízkém saském příhraničí, kladl repertoár v úvodu důraz na české skladatele, kteří měli k německé hudbě blízko, tedy na německé písně skládajícího Václava Jana Křtitele Tomáška a na Jiřího Antonína Bendu, jenž strávil dlouhá léta ve službách na pruském královském dvoře. V jeho sonatinách se kladívkový klavír představil jako sólový nástroj.
Jednalo se o vlídné, místy reflexivní a emotivní dílo. Jeho provedení bylo vynikající a snad i za potenciálem skladeb samotných – skvostná interpretace je povyšovala na díla ještě lepší. Možná to bylo i přívětivostí kladívkového klavíru, na jehož jemnost není ucho tolik uvyklé a velmi brzy a rádo se mu poddává.
Po Bendovi došlo v programu na kantátu Ariadna na Naxu od Josepha Haydna, která z repertoáru nejvíce odrážela barokní operní dědictví. Opět dokonalý a lehce působící hlas Markéty Cukrové výtečně zvládal širokou škálu výrazů, forem a dramatičnosti, kterou živoucí provedení kantáty vyžadovalo. Projev byl skutečně nádherný, po celou dobu silný, ale přitom pečlivě gradující až ke skvostnému finále.
Poté večer díky Mozartově Sonátě č. 5 získal zpět svůj klidnější a hravější ráz. Barbaře Marii Willi se v ní podařilo věrně zprostředkovat Mozartův smysl pro humor a bezstarostnost jeho mladých drobných útvarů. Velice hezky si hrála s barvami a důrazem jednotlivých linií sonáty.
Závěrečný přednes Berliozových Letních nocí byl slíbeným přesahem večera do romantismu. Česko-německý večer tak dostal po italském i francouzský přesah. Jednalo se také o intelektuálně nejnáročnější pasáže koncertu. Jejich vnímání dalo v uvozovkách nejvíce práce, ale velmi se to vyplatilo. Mezi jednotlivými písněmi cyklu opět znělo ono mrazivé dlouhé ticho v publiku, jež značí úžas a jež vládlo v kostelních lavicích už v úvodu koncertu.
Festivalu Lípa Musica se daří již několik let málo vídaná věc, kterou je vývoz jeho programu i do blízkého příhraničí. Asi je i přirozené, že u sousedů nabízí veřejnosti ty nejlepší interprety, které má k dispozici. Markéta Cukrová i Barbara Maria Willi mu v tomto odvedli skvělý servis. Díky zmíněným dámám mělo všední deštivé pondělí na českoněmeckém pomezí velmi nevšední zakončení a odehraný koncert v tomto ohledu působil naprosto terapeuticky.
Hodnocení autora recenze: 95%
Mezinárodní hudební festival Lípa Musica 2016
Milostná hra
Markéta Cukrová (mezzosoprán)
Barbara Maria Willi (kladívkový klavír)
3. října 2016 Grossschönau
program:
Václav Jan Křtitel Tomášek: písně
Jiří Antonín Benda (Georg Anton Benda): Sonatinas I-III
Joseph Haydn: Ariadna na Naxu, kantáta pro hlas a kladívkový klavír
Joseph Haydn: Original canzonettas
Wolfgang Amadeus Mozart: Sonata in G Major KV 283
Hector Berlioz: Les Nuits d’été
