Výkon Federica Colliho zcela pohltil publikum. Diváci tleskali ve stoje

Janáčkova filharmonie vyhledává schopné umělce

Ve vyhledávání mladých klavírních umělců má Janáčkova filharmonie velmi šťastnou ruku. Vzpomeňme loňský cyklus R, kde vystoupil 7. října 2024 právě i Federico Colli s mimořádným programem Ligetiho, Couperina a Mozarta a hned poté jihokorejská klavíristka Yeol Eum Son následována japonským pianistou Mao Fujitou a ruskou klavíristkou Yuilannou Avdeevou. Yeol Eum Son nezmiňuji náhodou. Jak Colli, tak Yeol Eum Son získali ocenění za interpretaci Mozarta ve stejném roce 2011 – Federico Colli v mezinárodní Mozartovské soutěži v Salzburgu https://www.youtube.com/watch?v=VaGb_KSQxDE&t=379s a Yeol Eum Son právě za interpretaci Mozartova koncertu K. 467 v mezinárodní Čajkovského soutěži https://www.youtube.com/watch?v=fNU-XAZjhzA&t=1623s. Díky záznamu můžeme i porovnat interpretaci Koncertu KV 467 těmito vrstevníky. Z mého pohledu je podání Yeol Eum Son třpytivé a průzračné, hraje až staccatově, Colliho s více kontrasty a svébytné. Existuje také záznam Colliho provedení uvedeného Mozartova koncertu z Katovic, ale zvuk není natolik dobrý, aby se vyrovnal živému zážitku z Ostravy.

Když se Federico Colli dotkne klavíru, je hned jasné, že na něj sáhl mistr nástroje

Souhlasím s jedním z učitelů Colliho, Borisem Petrušanským, který v rozhovoru uvedl, že byl hned po prvních taktech Colliho prezentační hry doslova „šokován.“ Jen se dotkne klavíru, je jasné, že na něj sáhl mistr nástroje, pro kterého je interpretace komplexním tvůrčím výkonem mnoha faktorů – nejen vědomě diferencované techniky úhozu s velkým rozpětím dynamiky a měkkosti-tvrdosti, v kontrolovaném celkovém zvuku (toho si posluchač všimne okamžitě), ale i v reflexi stylu a jeho „probuzeném“ podání, které je průsečíkem znalosti dobových zvyklostí a atmosféry, odhadu tehdejšího nastavení skladatele, vkladem vlastní emocionální zkušenosti. Colli uvádí, že právě Petrušanský mu pomohl nejen technicky, tzv. „ruskou technikou“, která se zaváděla mimochodem i na našich Lidových školách umění (tj. hraje se celým tělem a pohyb začíná v zádech, oproti více prstové Kurzově škole), ale i filozofickým přístupem a emocionálně hlubokým vhledem. K stylovosti patří i skutečnost, že Colli diriguje soubor od klavíru, a to nejen vsedě a náznakem, jako to dělal občas např. Leonard Bernstein, ale přímo ve stoje a expresivně, když to je v delších úsecích sólo orchestru možné. Je fascinující, že hned poté, co rychle usedne, je okamžitě dokonale usebraný k vlastní hře.

Souhra s orchestrem byla dokonalá i bez dirigenta

My jsme zvyklí na praxi, kterou zavedl Beethoven, tj. oddělenou funkci dirigenta a sólisty s předem komponovanými, nikoli improvizovanými kadencemi. Návrat dobové praxe zkusili ve 20. století jen někteří. A patří k tomu i charakter kadencí, jak je kreativně zvolil Colli. Ač připravené, tak zahrané jako subjektivní silně emotivní intuitivní náhled na materiál skladby, který se jinak kvůli souhře s orchestrem musí držet přesného zápisu a dialogického napojení. V kadencích jako by se nad materiálem svobodně zamyslel. Nejde tu o virtuózní předvedení se.

Napojení na soubor bylo i bez dirigenta fantastické, ve společném dechu. Obsazení souboru odpovídalo partituře. Nemám ráda, když se orchestr posílí (a dělají to i slavné filharmonie), nejde pak o vyvážený zvuk. A i když je sál Vesmíru komentován jako provizorní, je to sympatický prostor, který se na komornější zvuk hodí.

Citlivě zahrané Andante vehnalo některým divákům slzy do očí

Co se týče populárního Andante, které pro mne nese rysy tzv. citového slohu, tak jeho provedení bylo natolik do detailu citlivé, že mi tekly slzy dojetí. A to se mi vůbec nestává, u instrumentální skladby vlastně poprvé. Opět jsem si uvědomila, jak takové oživující provedení stále probouzí tradiční repertoár, jak jsou geniální díla stále otevřena a čekají na interakci s přemýšlivým umělcem. Pak nejsou muzeálním repertoárem, na což si občas stěžujeme v porovnání s dalšími druhy umění, jako je současné divadlo, nebo tanec.

Při koncertě jsem si vzpomněla i na Formanova Amadea, nejen kvůli tomu, že použil právě toto Andante. Forman sice poněkud nadsadil osobité chování skladatele, ale koncert Colliho mi připomněl suverénním spojením náročného sóla s řízením souboru, osobitými kadencemi a uměleckou interpretací skutečné spontánní muzikantství té doby. I to, že vnáší do interpretace Mozartova stylu ony aspekty tehdejší až bláznivé barevnosti a přechodné složitosti v souběžné vypjaté emocionalitě a víře v osvícenský rozum v opozici k institucionalizovanému a formalizovanému chování. Nic hyperkorektního a sošného, byť profesionálního.

Federico Colli inspiroval Cameratu Janáček k mimořádnému výkonu

Federico Colli je zajímavý i jako člověk, který, jak říká, „je vděčný Bohu za jeho dary“, rodičům za podporu, ale i těm, kteří ho zranili nebo odmítli, protože díky nim může pocítit, že je milován. Chci tím říci, že patří k umělcům, kteří inspirují a bylo to vidět i na výkonu souboru Camerata Janáček, který hrál mimořádně procítěně a empaticky s výrazem radosti. Nasazení se projevilo i v dalších, již méně náročných kompozicích, nejprve krátké předehře k oratoriu Ester Karla Ditterse z Dittersdorfu. Výběr árií a sborů z oratoria jsme mohli slyšet na festivalu Mahler Jihlava v roce 2023 pod vedením Marka Štilce. Rekonstrukci a spartaci z opisu oratoria z roku 1775 tehdy provedl Jiří Štilec. Karl Ditters von Dittersdorf bývá v regionu v posledních letech častěji hrán, už proto, že působil ve službách javornického biskupa (na zámku Jánský Vrch u Javorníka). V Javorníku samotném je pořádán přes 30 let Mezinárodní hudební festival Karla Ditterse z Dittersdorfu. Čtyřminutová předehra oratoria dodržuje obvyklé zvyklosti předeher výpravných scénických dobových děl. Skládá se z pomalého forte majestátního unisono úvodu ve smyčcích s echem dechů, následuje pak typicky rychlá třídobá polyfonní část. Souhra souboru v unisono byla výborná. Úvodní skladba Josefa Myslivečka Sinfonia pro smyčce in D, č. XV patří k těm drobným (8 minut) a z dobového pohledu spíše užitným. Zajímavé je na ní seřazení vět od kráčivého Andante přes Allegro assai k Prestu. Tím získává kompozice osvěžující charakter, podtržený i symbolickým významem tóniny D Dur.

Federicu Collimu tleskali diváci ve stoje

Závěrečnou Symfonii č. 29 A dur KV 201 složil Mozart v 18 letech. V porovnání například právě s uvedeným klavírním koncertem nemá ještě takovou invenci. Spíše se jednalo o osvojení nového kompozičního stylu. Vzájemná a potřebná souhra orchestru byla nadále vynikající, Pavel Doležal udává pregnantně linku, když je třeba. V Andante mě zaujal krásný sametový tlumený zvuk ve smyčcích a celkově pochopený styl, který byl v blízkém vztahu k jazykovým strukturám, rétorice, k tanečním formám i architektuře s jejím kontrastem tvaru a stínu v hudbě vtělených do responzí v terasové dynamice apod.

Koncert měl mimořádný úspěch a vřelou atmosféru na jevišti i v hledišti. Federicu Collimu jsme tleskali ve stoje. V jednom z rozhovorů uvedl, že je v Ostravě rád a publikum nereaguje formálně, umělec ho musí zaujmout. A to se stalo. Pavel Doležal napsal ke koncertu také velmi vstřícný komentář. Když si na koncert vzpomenu, vrací se mi vděčnost a dojetí, že jsem u toho mohla být.

Federico Colli & Camerata Janáček
7. dubna 2025, 19 hodin, sál Vesmír, Ostrava

Program:
Josef Mysliveček: Sinfonia pro smyčce in D, č XV
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír a orchestr č. 21, C dur, KV 467
Karl Ditters von Dittersdorf: Předehra k oratoriu Ester
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 29 A dur, KV 201

účinkující:
Federico Colli – klavír
Camerata Janáček
Pavel Doležal – umělecký vedoucí