Pro Emmanuela Villauma to bude vůbec první uvedení Smetanovy Mé vlasti. Během příprav se také zamýšlel, do jaké míry patří hudba, hluboce zakořeněná v národní identitě, výhradně těm, kteří sdílejí skladatelův jazyk a národnost: „Věřím, že hudba je univerzální. Podstata hudební pravdy nezná hranice. A přece, pokud existuje dílo, které je bytostně spjaté s konkrétní kulturní identitou, je to právě Má vlast. Těchto šest symfonických básní ztělesňuje s mimořádnou niterností a silou českého ducha, jeho krajinu, legendy. Zní česky. Působí česky. Co mi dává oprávnění přistoupit k tomuto dílu, je hluboký vztah, který jsem si vytvořil s touto zemí, její kulturou, a především s výjimečnými hudebníky Prague Philharmonia. Společná cesta nás přivedla k interpretaci, která vyrůstá z tradice, ale přináší do díla novou energii. Chceme vzdát poctu hlubokým historickým kořenům Mé vlasti a zároveň ukázat její svěžest, obraznost a nadčasovou výmluvnost. Naším cílem je představit toto mistrovské dílo nikoli jako relikvii minulosti, ale jako živý a pulsující důkaz, že hudba dokáže napříč staletími a kulturami promlouvat s neztenčenou silou a vášní,“ uvádí Emmanuel Villaume.
Cyklus šesti symfonických básní psal Smetana v těžké životní situaci, kdy již přicházel o sluch. Do díla však dokázal vtisknout hrdost, lásku a obdiv ke své zemi, odvahu i bojovnost. Má vlast se tak stala odrazem národoveckých snah devatenáctého století a tím i jedním z důvodů, proč je Smetana považován za zakládající osobnost české hudební tradice. Původně nebylo záměrem hrát všechny symfonické básně vcelku. Ani dnes to není pravidlem a souborná uvedení jsou tak pořád výjimečnou až slavnostní záležitostí.
Díky laskavé podpoře dárců Hany Součkové, Vladimíry Michnové, Jany Hrstkové, Karla Pivoňky, Vladimíra Lisého, Šimona Cabana a Michala Nejedlého získal orchestr Prague Philharmonia kompletní notový materiál symfonických básní Má vlast (v edici hudebního nakladatelství Bärenreiter Praha), který byl natrvalo zařazen do našeho archivu.
