„Uslyšíme dvě naprosto skvělé skladby dvou světových klasiků. Sergej Prokofjev ve svém druhém klavírním koncertě ukazuje doslova brutální hudební smršť a využívá k tomu všech dostupných prostředků. Jde o jeden z nejobtížnějších klavírních koncertů, pianista musí patřit mezi absolutní špičku. Vedle toho jedno z nejvyzrálejších děl Antonína Dvořáka, a to v podání skvělých interpretů. Sergei Babayan s námi sice už vystupoval, s naším šéfdirigentem se ale na jednom pódiu setkají poprvé. Za mě je to rozhodně jeden z vrcholů letošní sezóny,“ uvedl ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla.
Hloubavá soustředěnost a vzácný klid charakterizují klavírní umění Sergeie Babayana, podle kterého má být hudba otevřená překvapením, neočekávaným emocím a jemným odstínům. Narodil se před 62 lety do hudební rodiny v Arménii, hru na klavír studoval od svých šesti let, nejdříve v rodné Arménii, později na Moskevské konzervatoři. Už při své první cestě mimo Sovětský svaz v roce 1989 získal ceny na několika významných mezinárodních soutěžích, a to opakovaně, včetně mezinárodní klavírní soutěže Roberta Casadesuse, klavírní soutěže Hamamatsu a Scottish International Piano Competition. V současné době žije jako americký občan v New Yorku.
Sergei Prokofjev svůj druhý Koncert pro klavír a orchestr skládal v letech 1912 až 1913. Původní verze se ale při bolševické revoluci v roce 1917 ztratila, a tak dílo o šest let později přepracoval. Sám pak prohlásil, že je „tak moc přepsané, že ho lze považovat za Klavírní koncert číslo 4“, mezitím totiž složil ještě jeden. Skladbu věnoval svému příteli z petrohradské konzervatoře, který v době, kdy koncert vznikal, spáchal sebevraždu a Prokofjevovi zanechal dopis na rozloučenou. Premiéru první verze koncertu v roce 1913 provázelo rozčarování, protože skladba připadala publiku až moc modernistická. Přepsaná verze byla po premiéře v Paříži přijata s nadšením. Na programu bude tedy dílo geniálního mladého autora v rozpuku sil.
Symfonie číslo 8 je jednou z nejoceňovanějších skladeb Antonína Dvořáka. Vznikla v období mezi srpnem a listopadem roku 1889, premiérově zazněla v Rudolfinu následující rok v únoru. Po jejím uvedení v Londýně označil autora anglický tisk za „jediného z žijících skladatelů, který může být oprávněně nazýván Beethovenovým nástupcem“. Přestože je Antonín Dvořák autorem devíti symfonií, své stálé místo v koncertním repertoáru mají tři poslední – Sedmá d moll, Osmá G dur a Devátá e moll. Všechny tři se bezprostředně po svém vzniku dostaly na světová pódia.
