Významný polský sbor Camerata Silesia na Svatováclavském hudebním festivalu

  1. 1
  2. 2
Jeden z předních polských vokálních souborů Camerata Silesia (ansámbl zpěváků města Katovice) vystoupil 6. září 2019 na Svatováclavském hudebním festivalu ve Frýdku-Místku. Camerata Silesia je známá svou vynikající interpretací současné hudby. Koncert s názvem Nejsvětější matce sdružoval duchovní kompozice významných polských autorů minulosti i současnosti, které doplňovaly skladby Giuseppe Verdiho a Antona Brucknera. V sólových partech se představili Pawel Gusnar (saxofon) a Tomasz Orlow (varhany) a provedení řídila Anna Szostak.
Camerata Silesia (foto Martin Bamboušek)

Camerata Silesia vznikla v roce 1990 a po celou dobu je spojena s dirigentkou a sbormistryní Annou Szostak. Sbor úzce spolupracuje s Krzysztofem Pendereckim, jehož kompozice prezentuje po celém světě ve spolupráci s významnými ansámbly a orchestry. Na kontě toto pěvecké těleso početnou diskografii, která je přitažlivá uvedením mnoha současných děl v světové premiéře.
Camerata Silesia je složena z dvaceti vynikajících zpěváků, kteří jsou symetricky po pěti hlasech rozděleni do čtyř klasických hlasových sekcí. Na
Svatováclavský hudební festival  přijela 6, září 2019 posílena o dva vynikající polské muzikanty. Jméno saxofonisty Pawla Gusnara je známé nejen v klasickém, ale i v jazzovém hudebním světě. Varhaník Tomasz Orlow je rovněž univerzální typ muzikanta mimořádnými improvizačními dovednostmi.

Program koncertu  Nesvětější matce byl stmelen duchovní tematikou v jehož středobodu vynikala symbolika mariánské úcty. Koncert zahájilo
Requiem pro saxofon, varhany a sbor britského skladatele Jamese Whitbourna (1963). Jeho neoklasicky laděná kompozice se vyhýbala experimentu, rytmika byla podřízena textu (slovnímu rytmu) a hlasová faktura se přidržela běžného čtyřhlasu. Harmonické myšlení Whitbourna je v podstatě tonální a vyhýbá se disonancím. Ústředním motivem vstupní části byl sestupný kvintakord, do něhož se projektovaly instrumentální lamentace saxofonu evokující jakéhosi nadčasového komentátora  či průvodce celého příběhu. Spojení varhan, saxofonu a sboru se může zdát poněkud laciné, ale vnitřní dramaturgie skladby byla poměrně přesvědčivá. Současně se hned během první skladby odhalila zvuková vyváženost jednotlivých hlasů, souměrné frázování a bezvadná intonace. 

Následující Ave Maria Giuseppe Verdiho (1813 –1901) se ve výsledku překvapivě ukázala jako nejprogresivnější skladba celého programu. Vzrušený harmonický průběh s neustálým odstředivým pohybem a četnými modulacemi přinesl krásný a bohužel i jediný kontrast. Agnus Dei Krzysztofa Pendereckého (1933) pochází z Polského requiem a Camerata Silesia v ní představila naplno svůj dynamický potenciál. Extatický průběh kompozice dotváří variabilní metrum a střídání hlasové hustoty, v níž sbor intonačně ani na okamžik nezakolísal. Za zmínku stojí celková tektonická výstavba, která v této i většině dalších skladeb vyrůstala z dokonalého kompaktního nasazení průzračného čtyřhlasu, ani následné dynamické a agogické tvarování a kulminace neztrácely na zřetelnosti a vynikající artikulaci. Z mnohočetného díla Pendereckého pocházela i následná O Gloriosa Virginum, což byla to poměrně nevýrazná homofonní kompozice nesoucí se v neoromantickém duchu. 

Co u jiného autora působí kýčovitým a vyprázdněným dojmem, zní u Wojciecha Kilara (1932–2013) jako strhující mysteriózní podobenství, které fascinuje intenzitou své výpovědi. Podobný účinek mělo i Kilarovo Agnus Dei, které je minimalistickou hudební perlou. Sborová sazba je zde přísně rozdělena na mužskou a ženskou sekci. Basy a tenory opakují jednoduchou melodickou formuli na slově „Agnus Dei“, soprány a alty se připojují v bolestné stoupavé melodii beze slov, která vyznívá jako bezedný nářek nad všemi genocidami, válkami a temnými propastmi v člověku.
Camerata Silesia v této kompozici fascinovala témbrovou krásou obou hlasových skupin, jejich proporcionalitou a vyvážeností. Kultivovaná výslovnost a spojení spontaneity s racionalitou (v celkovém pojetí) zde byly v ideální harmonii, i proto mělo dílo maximální emocionální účinost .

Kilarově úžasné kompozici se hloubkou duchovní transcendence vyrovnala Matko Najświętsza Henryka Mikolaje Góreckého (1933–2010). Tato niterně osobní meditace s nádherným nadčasovým textem působila jako sugestivní modlitba, která má všeobecnou platnost. Její atmosférický, levitační charakter vychází ze zahuštěných souzvuků a vertikálně stoupající melodiky, v níž ovšem hrálo důležitou roli i ticho jako transparentní element díla. Góreckého skladba zaujala prokreslenou psychologií, působící jako výdech a nádech, základní životní princip a poděkování za dar života. Bez zajímavosti nebylo ani Ave Maria Antona Brucknera (1824–1896), které jako jediné z děl na programu představilo také polyfonní vedení hlasů, v němž sboristé ukázali naprostý přehled a koncentrovanou soudržnost. 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na