Rafael Kubelík, který se narodil 29. června 1914 v Býchorech na Kolínsku, zahájil po studiích na pražské konzervatoři kariéru jako klavírní doprovod svého otce, již záhy ale prokázal všestrannost svého nadání. Bylo mu teprve pětadvacet let, když stanul v čele opery Zemského divadla v Brně, a v roce 1942, tedy jen o tři roky starší, byl jmenován uměleckým správcem České filharmonie. Nejslavnější český orchestr řídil už dlouho předtím, premiéru si odbyl v lednu 1934 a jako ani ne dvacetiletý dirigent s filharmonií absolvoval i italské turné. Mimo jiné také stál u zrodu festivalu Pražské jaro.
Po únorovém puči využil Rafael Kubelík pozvání na Edinburský festival a v červenci 1948 emigroval. Získal švýcarské občanství a kromě jiného působil jako hudební ředitel Chicagského symfonického orchestru, hudební ředitel londýnské Královské opery Covent Garden, šéfdirigent symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově, byl angažován i v Metropolitní opeře. Na Pražské jaro se vrátil až v roce 1990.
Rafael Kubelík ale nebyl jen dirigentem – vystudoval také housle a skladbu. Napsal řadu komorních a symfonických skladeb i několik oper. Po pádu komunismu se dočkal mnoha poct, stal se čestným dirigentem České filharmonie, získal čestný doktorát Filozofické fakulty Univerzity Karlovy i čestné občanství hlavního města Prahy. V roce 1991 mu prezident Václav Havel propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
