Vzpomínka na primária Smetanova kvarteta: Jiří Novák a jeho odkaz

Jiří Novák se narodil 5. září 1924 v Horním Jelení u Pardubic. K hudbě ho přivedl jeho tatínek, amatérský muzikant a kantor – objevil ve svém synovi nebývalý talent a od začátku uchovával veškeré dokumenty, fotografie o jeho muzikantském vývoji. Jako první učitel malého Jiřího byl profesor Josef Böhm z Vysokého Mýta – ten poradil rodičům, aby umožnili synovi další odborné vedení v Praze. K přestěhování do hlavního města přispěla i krize, kdy rodina Novákova musela uzavřít svůj krámek v Horním Jelení. Tak se ocitl šestiletý Jiří na přehrávce před členy Českého kvarteta a stal se žákem primária Karla Hoffmanna, pro nemoc ale bohužel musel nadaného žáka předat primáriovi Českého noneta, Emilu Leichnerovi. Malý chlapec také dostal příležitost si zahrát před panem prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem – díky této zkušenosti dostal také studijní stipendium.

Na základní školu chodil na Pražačce, rodina žila na Žižkově u sestry v malém podnájmu. Později získali samostatné bydlení v Koněvově ulici, dnešní Hartigově. Zde žil Jiří Novák se svou matkou až do svých čtyřiceti let, než se oženil.

Ve válečných letech (1939–1945) studoval Novák na Pražské konzervatoři u prof. Jindřicha Felda. Již v této době ovládal díky přísné přípravě svůj nástroj bravurně – Paganiniho Caprice hrál již od čtrnácti let, měl zvládnuté základní houslové koncerty Mozarta, Beethovena, Brahmse, Dvořáka, ale i náročnějšího Ernsta.

Mezitím se jeho čistě sólové zaměření rozšířilo i o komorní zkušenosti. V lednu 1947 Antonín Kohout řešil obsazení u již několik let existujícího Smetanova kvarteta. Nabídl Jiřímu Novákovi pozici primária a ten jí skromně přijal se slovy: ,,Jen zkoušku, zda to zvládnu.”

V té době nahradil Václava Neumanna, budoucího šéfa České Filharmonie, který se definitivně rozhodl pro dirigentskou dráhu. S ním se později setkával Jiří Novák při občasných sólových vystoupení s ČF s houslovými koncerty Stravinského, Bartoka, Suka a dalších.

Na Akademii múzických umění se stal žákem prof. Jaroslava Pekelského, kde absolvoval koncertem Arama Chačaturjana v roce 1952 – tento koncert si zahrál též při příležitosti stého výročí narození prof. Otakara Ševčíka ve Smetanově síni. Až do svých dvaadvaceti let byl stále připravován na dráhu sólisty. V době absolutoria byl už ale Novák pátým rokem primáriem Smetanova kvarteta. Václav Talich jej též podporoval jako dirigent Českého komorního orchestru. Zde působil Jiří Novák jako koncertní mistr, kde se střídal s Josefem Vlachem.

S tímto orchestrem také nahrál koncerty Mozarta D dur a Paganiniho D dur.

V roce 1953 jako hrál vytížený primárius v Gewandhausu Sukovu Fantazii g moll s dirigentem Franzem Konwitschným. Jeho výkon byl pro posluchače famózní. Dalším kritikou vysoce oceněným výkonem byl Bartókův Koncert č. 2 a Brahmsův Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr a moll. Ve stejném roce se setkal se svým velkým vzorem Davidem Oistrachem.

Svým vstupem do Smetanova kvarteta Jiří Novák nasadil vysokou uměleckou laťku a tím tento soubor velmi rychle získal světové renomé. Jako kvarteto měli možnost osobně potkat slavné skladatele a zahrát i jejich díla. Byl to například Jean Sibelius, Vitězslav Novák a mnoho dalších soudobých skladatelů, kteří pro ně i psali. Jejich základním repertoárem byla samozřejmě česká hudba, Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů, ale i Mozart, Beethoven, Schubert a další.

V roce 1949 až 1952 značně rozšířili svůj repertoár až na třicet děl. Hudební veřejnost překvapovali hrou zpaměti. Tím se tehdy rozvířila velmi rušná debata především v odborných kruzích. Když soubor oslavil čtvrt století trvání, měli už Smetanovci na kontě 2500 koncertů.

Jiří Novák byl druhým nejmladším členem kvarteta a vypadalo to, že si pro svoji vytíženost nenajde čas se ani oženit. Byl velmi pohledným a skromným, ale i celkem plachým mužem. Nakonec se stala jeho manželkou MUDr. Dagmar Dvořáková, která ho pravidelně potkávala cestou na zkoušky s kvartetem v pražské čtvrti na Cibulkách. Tam kvarteto denně cvičilo v bytě Antonína Kohouta.

Jiří Novák se přiženil na Cibulky v roce 1964, o dva roky později se jim narodila dcera Dagmar. Všichni Smetanovci již měli rodiny a tehdy bylo potřeba skloubit rodinný život s pracovním.

Kolega Josef Páleníček, klavírista žijící též na Cibulkách, pozval Smetanovce do Jizerských hor na svoji chalupu. Ti se rozhodli v Lučanech nad Nisou zakoupit za pár korun prázdné chalupy blízko sebe a tím získali možnost během letních prázdnin cvičit nový program a relaxovat na venkově.

Během času se z nich stali věrní chalupáři a získali tím vpodstatě svůj druhý domov. Do Lučan za nimi jezdili i ostatní kolegové, studenti, ale i nahrávací společnosti.

V lučanském kostele se dokonce natočila první nahrávka klasické hudby japonskou digitální technikou pro Denon, kterou vymyslel Takeaki Anazawa. V roce 1974 se tak stalo toto místo centrem, kde vznikly unikátní nahrávky, přijel sem například i Josef Suk se svým triem.

Každým rokem se konaly tehdy velice populární koncerty na konci letních prázdnin v lučanském kostele, na Malé Skále, v Tanvaldu a okolí. Součástí koncertů bylo setkávání i s výtvarníky Josefem Jírou, Jaroslavem Kaiserem, Cyrilem Boudou – ti kvarteto často zobrazovali ve svých dílech. Smetanovci si od nich nechávali vyhotovovat originální novoročenky, které posílali do celého světa svým obdivovatelům a agenturám, hlavně do Japonska a Ameriky.

Jiří Novák měl i k výtvarnému umění velmi blízko – od malička moc pěkně kreslil a dochovaly se i jeho první dětské kresby. Proto si kupoval na cestách i krásné publikace o umění.

Na koníčky ve volnu neměl moc času. Celý život se snažil zdokonalovat v cizích jazycích, ale moc mu to nešlo. V mládí jezdil na kole, ale žádný další sport ho přímo neoslovil. V domácnosti velkým kutilem nebyl, vůbec se nepouštěl do žádných oprav. Byl spolehlivým řidičem, věrným zákazníkem aut značka Fiat – během sedmdesátých let vlastnil modely 650,127,128, po revoluci dokonce i polský Fiat Maluch. Měl ale zkušenosti i s jinými značkami, například Mazda ho na konci šedesátých let zklamala. Před koncertem používal vždy kolínskou značky 4711 Johanna Maria Farina.

Jeho srdci nejbližší byl nástroj zhotovený na zakázku od Přemysla Otakara Špidlena v sedmdesátých letech. Do rukou se mu dostaly i vysněné Stradivárky Ex Libon 1729, které byly zapůjčeny ze státní sbírky.

Jako ostatní členové Smetanova kvarteta byl profesorem na AMU a vychoval významné houslisty Jiřího Panochu, Leoše Čepického, Hanu Kotkovou a mnoho dalších.

Po skončení Smetanova kvarteta se ještě ve svých 66 letech nedokázal rozloučit s hudbou. Se svými kamarády Jaroslavem Motlíkem a Viktorem Moučkou čile koncertoval po naší republice. Ve svých 72 letech si ještě zahrál Mozartův kvartet na Mezinárodním hudebních festivalu v Krumlově se svou dcerou Dagmar Virtovou (rozenou Novákovou), Štepánkou Kutmanovou a Oldřichem Vlčkem. I v tak pokročilém věku tuto výzvu zvládl s obdivuhodným nadhledem.

Koncert na počest Jiřího Nováka

Na počest tohoto famózního českého houslisty se uskuteční 23. listopadu 2024 v pražském Rudolfinu koncert. Během večera bude promítána i část dokumentu Jiřího Hubače týkajícího se právě Jiřího Nováka. V Bělohlávkově salónku můžete zhlédnout osobní dokumenty Jiřího Nováka, například jeho indexy z konzervatoře nebo osobní dopis Václava Neumanna, kde zve v roce 1943 Jiřího Nováka do Smetanova kvarteta na jednorázový záskok, dětské kresby, jeho hračka, vysvědčení o absolutorium, dopis Karla Hoffmanna, primária Českého kvarteta, kde obdivuje hru šestiletého Jiříka, ale i plakáty z jeho sólových koncertů nebo i plakát z jeho prvního vystoupení v roce 1929, kdy vystoupil jako čtyřletý pro Sokol v Horním Jelení a mnoho dalších zajímavých věcí.

Na koncertě vystoupí do přestávky Wihanovo kvarteto a představí se stěžejním dílem Smetanovců, kvartetem Z mého života e moll Bedřicha Smetany. V druhé půlce zahraje Hana Kotková Mozartův Koncert D dur za doprovodu komorního orchestru sestaveného z žáků a přátel Jiřího Nováka. Audiovizuální podobu projekce ztvárnil Jiří Hubač, večer uvádí Jitka Novotná. Diváci si též poslechnou nahrávku koncertu N. Paganiniho v podání Jiřího Nováka za doprovodu orchestru FOK pod taktovkou Václava Smetáčka.