Wagnerův Tannhäuser ve čtyřtisícovém lázeňském městečku Bad Elster

  1. 1
  2. 2
Bad Elster je známé malé německé lázeňské městečko, kam se dopravíte po půl hodině jízdy autem z Chebu přes Ašský výběžek směrem na Plavno. Ovšem již méně známé může být cizím návštěvníkům jako velmi aktivní kulturní centrum. Bohatý hudební, divadelní a další mnohažánrový život zde má tradici, pocházející již z devatenáctého století. Hlavně se zde ale nachází důstojný a krásný stánek, kde je možné tyto kulturní aktivity provozovat. Tím je dřívější lázeňské divadlo König Albert Theater, otevřené saským králem Fridrichem Augustem III. roku 1914.
König Albert Theater Bad Elster (foto © Pavel Horník)

Divadelní budova pro přibližně čtyři sta diváků byla postavena podle plánů architektů Alfreda Zappa a Ericha Basarda ze Saské Kamenice v pozdně secesním stylu s interiérem poznamenaným prvky takzvaného druhého drážďanského rokoka. Před třinácti lety byla dokončena kompletní asanace a vybavení moderní jevištní technikou včetně montáže otáčecího jeviště. Dne 22. května 2004 bylo divadlo znovu otevřeno Lortzigovou operou Car a tesař. V budově sídlí a své koncerty provozuje profesionální symfonické těleso Chursächsische Filharmonie, pod vedením Floriana Merze. Zde připomínám, že symfonický orchestr, dříve takzvaný lázeňský, byl založen před dvěma sty lety. Jen tak pro zajímavost, jeho kmenovým sólistou je též český klavírista Radim Vojíř. V divadle dříve vystoupila řada známých umělců, z nichž namátkou jmenuji operní pěvce Richarda Taubera nebo Helge Roswaengeho. Jako dirigenti svých skladeb se objevili Paul Lincke i Eduard Künneke, známí skladatelé operet. Po druhé světové válce sem na nějaký čas přesídlila Staatskapelle z Drážďan s dirigentem Karlem Böhmem. Později zde hrál třeba Svjatoslav Richter.

Ve zkratce k současnosti. Z divadelní branže zde mimo činohry, muzikály a operety vystupují též operní soubory se svými kompletními inscenacemi. Zde bych připomenul divadelní schodiště, na jehož každém stupni jsou na kraji připevněny bronzové cedulky souborů, které tady vystupovaly. A tak zde můžeme číst nápisy, cituji originálním přepisem, “F. X. Saldy Theater Liberec”, “Theater Ústí nad Labem” nebo “Nordböhmische Philharmonie Teplice” (viz jeden ze snímků v následující fotogalerii). Nad schodištěm na podestě se nachází busta saského krále Alberta. Letos zde vystoupil baletní soubor z Plzně s Chačaturjanovým Spartakem a v květnu zde opět Plzeň uvede Verdiho Macbetha. Landesbühne Sachsen z Drážďan – Radebeulu zde hrála v nedávné době Verdiho Dona Carla či Humperdinckova Jeníčka a Mařenku. V květnu přijede s Bizetovou Carmen a Rossiniho Popelkou. Pro všechna tato relativně menší divadla velikostně zdejší scéna plně vyhovuje. Nesmím zapomenout na místní přírodní divadlo pro osm set diváků, založené roku 1911. Dnes je samozřejmě modernizováno a má zakryté jeviště. Mezi mnoha jinými letními akcemi bych připomněl loňské uvedení Weberova Čarostřelce.

Za deštivého Velikonočního pondělí přicestoval do Bad Elsteru operní ansámbl divadla Nordharzer Städtebundtheater z Halberstadtu, ležícího na severní straně pohoří Harz. To má ještě druhou pobočnou scénu v nedalekém historickém městě Quedlinburku a každé léto hraje v jednom z nejhezčích přírodních divadlech v Thale v severním pohoří Harzu. Soubor uvádí v sezoně asi pět premiér operních děl. Před šesti lety si Richarda Wagnera vyzkoušeli uvedením jeho Lohengrina.

Wagnerova romantického Tannhäusera jsem doposud viděl pouze na velkých scénách, a tak mne velmi zajímalo, jak se s velkou romantickou operou vypořádá relativně malý soubor v malém divadle. Musím předeslat, že jsem byl nejdříve trochu skeptický, ale vše bylo zcela jinak, samozřejmě k mé velké radosti. Už jen poměrně úzké orchestřiště ve mně opět vzbudilo obavy, že se do něj nevejde patřičný počet hráčů, aby se vyhovělo náročnému a kvalitnímu provedení. Řízení hostujícího divadelního orchestru převzal dirigent Florian Merz. Zazněly první tóny nádherné předehry, ve které je z Tannhäusera vlastně obsaženo vše; už v tento moment jsem své obavy přehodnotil. Orchestr zněl naprosto plně a hrál skutečně kvalitně a s citem. Když jsem se pak o přestávce podíval ještě jednou do orchestřiště, překvapeně jsem zjistil, že se táhne dozadu skoro pod celým jevištěm a vejde se do něj přes čtyřicet hudebníků.

Zpět ale do prvního dějství v konvenční režii Olivera Klötera. Otevřela se dekorace (výtvarnice Andrea Kaempf) s namalovanými plameny, znázorňujícími Venušinu sluj. Za scénou zněl sbor sirén a na loži uprostřed jeviště se objevila žena v provokativně krátkých šatech, svádějící šedovlasého černě oděného muže – Venuše s Tannhäuserem. Zde bylo další překvapení, totiž jak se jejich hlasy akusticky výborně a intenzivně nesly prostorem divadla. Vítězil zvučný, ve vysokých polohách naprosto jistý dramatický tenor Američana Raymonda Sepeho, který zpíval jako host; bohužel, v lyričtějších momentech nebo v pianissimech už měl slyšitelné problémy. Gerlind Schröder jako Venuše podala dobrý standardní výkon.

Protagonistům v určitých momentech v hereckých akcích sekundují dvě mladičké, civilně oblečené dívky. Definitivní Tannhäuserův návrat z Venušina království do lidského světa se konal bez zavření opony, náhlým spuštěním polokruhového horizontu s realisticky malovanou, částečně zamlženou krajinou. Vynikající byla píseň objevícího se pasáčka v podání mladé a krásné Francouzky Benedicte Hilbert. Užaslý Tannhäuser sleduje procházející sbor poutníků a vzápětí se ozývají lovecké rohy. Přichází durynský landkrabě Heřman se svým doprovodem a díky Wolframovi se pomocí kouzelných slov ,,Zůstaň u Alžběty” podaří přemluvit Tannhäusera, aby se s přáteli vydal za ní na hrad Wartburg.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
ronniev

Myslím, že i řada operních diváků ve větších městech by byla za nějakou tu konzervativnější inscenaci opery srdečně vděčná.