Walter Homburger: Muž, který objevil Glenna Goulda a angažoval Karla Ančerla

Ve věku 95 let zemřel v Torontu významný hudební manažer Walter Homburger (22. ledna 1924 – 25. července 2019), díky němuž svět poznal Glenna Goulda a jiné významné hudebníky. Jeho jméno figuruje v české kultuře v souvislosti s Karlem Ančerlem, jehož angažoval jako šéfdirigenta symfonického orchestru v Torontu poté, co Ančerl emigroval z Československa po roce 1968.
Walter Homburger (zdroj Getty Images)

Walter Homburger byl hudebním agentem a manažerem, jehož jméno sice zůstává v dějinách hudby skryto, známe však dnes řadu jmen, o nichž slýcháváme právě jeho zásluhou. Narodil se v Karlsruhe. V roce 1940 jako šestnáctiletý stanul Homburger na kanadské půdě jako uprchlík židovského původu, který utekl před hrůzami nacistického Německa. Roku 1942 přijal kanadské občanství. Jelikož byl zcela bez prostředků, nikdy nenavštěvoval hudební školu, přestože měl hudební talent. Naopak, živil se, jak se jen dalo, jedno z jeho prvních zaměstnání v Kanadě bylo na prasečí farmě. Výborný sluch mu však později zprostředkoval takové uplatnění, jež umožnilo prosadit se mnoha talentovaným hudebníkům, kteří by bez něj možná nenabyli světového věhlasu.

Mezi lety 1951 až 1955 byl manažerem kanadského Národního baletu a od roku 1962 zastával funkci výkonného ředitele Toronto Symphony Orchestra (TSO), v níž zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1987. Za jeho postu se v TSO vystřídali šéfdirigenti Seiji Ozawa, Karel Ančerl a Sir Andrew Davis. Ozawa nastoupil roku 1965 a po jeho odchodu angažoval Homburger Karla Ančerla, který emigroval do Kanady po roce 1968.

Byl to Homburger, kdo objevil génia Glenna Goulda a umožnil mu postarat se o jeho kariéru. Homburger slyšel Goulda poprvé hrát na hudebním festivalu v Kiwanis. „A když to děcko vystoupilo a zahrálo Beethovenův Čtvrtý klavírní koncert, řekl jsem si: to není možné!“ vzpomínal Homburger. „Šel jsem do zákulisí, seznámil jsem se s Glennem a řekl jsem mu, že bych rád potkal jeho rodiče. Brzy nato jsem navštívil Gouldovy u nich doma na adrese Southwood Drive 32 v Beaches a řekl jim, že chci dělat manažera jejich synovi. To bylo v roce 1946 a bylo mi 22 let. Měl jsem teorii, že pokud měl být Gould tak dobrý, jak jsem si myslel, čekala ho velká kariéra. Lidé si najdou jméno jeho manažera a budou mi volat a posílat telegramy.“ Gouldovi rodiče souhlasili a Homburger brzy nato zprostředkoval smlouvu s Columbia Records na natočení Goldbergových variací, jež se staly doslova světovou senzací.

Gould byl díky Homburgerovi prvním západním umělcem, který hrál po skončení druhé světové války na území Sovětského svazu. Stalo se tak roku 1957. Gould hrál v Moskvě a v Leningradu, kromě koncertů přednášel o hudbě, což proslavilo jeho jméno i v Rusku. Homburger spolupracoval s Gouldem až do roku 1964, kdy se klavírista rozhodl, že se bude věnovat již jen nahrávací činnosti.

Glenn Gould ale nebyl jediným hudebníkem, jehož Homburger objevil a zastupoval. Když roku 1973 zemřel v Torontu Karel Ančerl, vypravil se Homburger hledat do Evropy patřičnou náhradu. Následoval doporučení a v severoněmeckém Kielu poznal Klause Tennstedta, uprchlíka z východního Německa. Rozpoznal jeho talent a zorganizoval mu první vystoupení mimo Evropu. Podobně se dostali ke slávě i další umělci: Victor Braun, Jan Rubes či houslista James Ehnes, výherce cen Grammy a Juno.

Jako hudební organizátor stál Homburger za koncertními debuty klavíristů jako Paul Badura-Skoda či Friedrich Gulda a kanadskými premiérami umělců jako Lotte Lehmann, Emil Gilels, Mary Martin, Solomon, Jan Rubes, Teresa Berganza či Titto Gobbi. Luciano Pavarotti, Victor Borge, Van Cliburn, Victoria de los Angeles, Shelley Berman, Dame Joan Sutherland, Joyce Grenfell hráli poprvé v Torontu také díky němu.

Homburger přivezl do Kanady další hvězdy hudebního nebe, Itzhaka Perlmana, Andrése Segoviu, Rudolfa Serkina, Isaaca Sterna, Pinchase Zukermana, nebo soubory jako Netherlands Chamber Orchestra a Vídeňská filharmonie.

Za své služby kultuře získal Homburger řadu ocenění, mezi jinými titul rytíře Řádu Kanady v roce 1984 či Jubilejní medaili královny Alžběty II. roku 2002.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat