Kniha sedmi pečetí (Das Buch mit sieben Siegeln) Franze Schmidta (1874–1939) byla uvedena v dubnu Českou filharmonií a Manfredem Honeckem v české premiéře, ohlas kritiky – pokud jsem nějaký zaznamenala – byl zdrženlivý. Přitom v Rakousku, nebo alespoň ve Vídni, patří toto dílo rodáka z tehdejšího Prešpurku už několik desítek let ke kultovním, každoročně uváděným skladbám a znalci dokáží vyjmenovat všechny interprety, kteří se kdy poprali s nelehkým tenorovým partem Jana Evangelisty. Prvním Janem při premiéře 15. června 1938 byl rodák z Haliče Rudolf Gerlach (vl. jm. Orest Rusnak), který vystudoval v Praze a debutoval roku 1923 v Olomouci, i takto má tedy Schmidtovo oratorium cosi společného také s hudebními dějinami našich zemí.
Loňského roku se s Janem Evangelistou utkal slovenský tenorista Pavol Breslik, letos jím byl zkušený Herbert Lippert, který až na několik míst, kdy se mu ve forte hlas nalomil, zvládl part dobře nejen technicky, ale jeho líčení Janova zvěstování apokalypsy bylo naplněné stupňovaným výrazem a nuancemi, které se každému proti silně obsazenému orchestru nepodaří. Zvláštní místo má v oratoriu Hlas Páně, jehož tři výstupy jsou stručné, ale tvoří významnou složku struktury díla. Z empory Velkého sálu Hudebního spolku ho zpíval René Pape a volba tohoto pěvce byla neobyčejně šťastná, přesvědčivější než například loňského roku v podání Roberta Holla. Dirigent Fabio Luisi vypracoval některé nuance, které působily nově, jako například když ve scéné dvou mužů, kteří přežili válku, byl použit víceméně sprechgesang. Stručné pauzy mezi jednotlivými scénami či naopak jejich bezprostřední napojení (hrálo se bez přestávky) měl dirigent velmi promyšlené a celá skladba až do závěrečného jásavého Alleluja (v němž Schmidt nezapřel uherské kořeny) postupně gradovala; o to víc vyzněl kontrast sborového poděkování Bohu s gregoriánskými prvky, repríza Janova textu, jímž oratorium začíná, a konečné Amen. V kvartetu sólistů bohužel příliš ostrými tóny přečnívala sopranistka Christiane Oelze, výtečná byla altistka Christa Mayer, mužskými sólisty byli Timothy Oliver a Steffen Rössler. Vídeňští symfonikové a Pěvecký spolek Společnosti přátel hudby (Singverein) sklidili mnohá bravi, dupot a bouřlivý aplaus.
Franz Schmidt nebyl modernista, skladatelsky se vypracoval víceméně jako autodidakt. Jeho hudba čerpá z wagnerovského, či spíše brucknerovského odkazu, ve zhudebnění biblického textu uplatňuje prvky hudební ilustrace (melodický oblouk jako obraz duhy, xylofon ke scéně hladomoru a podobně), nelze jej však odbýt pohrdavým (a mylně chápaným) výrazem eklektik.
Wiener Festwochen 2012
Franz Schmidt:
Das Buch mit sieben Siegeln
Dirigent: Fabio Luisi
Johannes – Herbert Lippert (tenor)
Stimme des Herrn – René Pape (bas)
Christiane Oelze (soprán)
Christa Mayer (alt)
Timothy Oliver (tenor)
Steffen Rössler (bas)
Robert Kovács (varhany)
Wiener Symphoniker
Singverein der Gesellschaft der Musikfreunde
13. a 14. května 2012 Musikverein Velký sál, Vídeň
(psáno z koncertu 14.5.2012)
