William Towers: Z Prahy mám závislost na dortech

Kontratenoři jsou zvláště v našich končinách tak trochu exotickým zbožím. Tím spíš je výjimečné, když do Prahy přijede skutečná hvězda v tomto oboru. Britský zpěvák William Towers takovou hvězdou bezpochyby je. Už jen jeho oficiální životopis s výčtem aspoň těch základních úspěchů a významných scén, na které je zván, je hodně obsáhlý. Aspoň tedy jen ve stručnosti: V londýnské Covent Garden Williams Towers nastudoval role Medora (Händel: Orlando) a Farnaceho (Mozart: Mitridates, král pontský), v benátském Teatro La Fenice a v Linbury Theatre Royal Opera House zpíval Oberona (Britten: Sen noci svatojánské), a to ve spolupráci s dirigenty Johnem Eliotem Gardinerem a Richardem Hickoxem a v režii Davida Pountneyho. Za sebou má ale i řadu dalších rolí v operách Georga Friedricha Händela, ať už to jsou Agrippina (Frankfurt), Porus, Orlando (obě na Göttingen Händel Festival), Julius César (Götteborg), Lotario (London Händel Festival) či Ottone (Porto). V Monte Carlu vystoupil také jako Orfeus v Gluckově Orfeovi a Eurydice a na londýnském Almeida Opera Festival ztvárnil roli Lance v premiéře soudobé opery Paula Frehnera Sirius na Zemi. William Towers se ale věnuje také oratorní a recitálové tvorbě. Vystoupil na významných scénách ve Spojeném království i zahraničí (Symphony Hall Birmingham, Barbican, Royal Albert Hall, Grosses Festspielhaus Salzburg, Konzerthaus Vienna, National Auditorium Madrid). Představil se také na festivalech Three Choirs, v Ravenně, na Vlámském festivalu staré hudby, Festivale de Musique Ancienne de Lyon a La Chaise Dieu.
V Praze ale britský kontratenorista rozhodně není nováčkem. I jemu totiž pražská Státní opera tleskala při loňské nečekaně úspěšné inscenaci Brittenovy Smrti v Benátkách, kde ztvárnil Apollóna. Teď se tedy William Towers vrací: Na Velký pátek vystoupí ve Stavovském divadle při Velikonočním koncertu se souborem Musica Florea Marka Štryncla a skladbami Antonia Vivaldiho. Příležitost pozvat tohoto vlastně starého dobrého známého na Operu Plus.

Před časem jste se v pražské Státní opeře podílel na úspěšné inscenaci Brittenovy Smrti v Benátkách. Jaké pocity jste si z Prahy odvezl?

Na svůj loňský pobyt v Praze mám spoustu báječných vzpomínek. Inscenace Smrti v Benátkách byla velmi dobře připravená a doufám, že i recenze byly příznivé. Byla tehdy velká zima a sněžilo, ale spolu s přítelkyní jsme toho v tomhle fascinujícím městě spoustu zažili a objevili. Hrozně se nám líbila secesní architektura Obecního domu nebo hotelu Evropa, navštívili jsme pár zajímavých výstav, třeba tu v Lobkovickém Paláci nebo Prinzhornovu sbírku v jedné z městských galerií. Taky jsem získal závislost na dortech v Café Imperial.

B.Britten: Smrt v Benátkách (Státní opera Praha)

Smrt v Benátkách není jedinou Brittenovou operou ve vašem repertoáru. Nejeden laik si myslí, že pro kontratenora je snažší zpívat starou hudbu, než třeba právě Brittena. Je to skutečně tak? Jak ten rozdíl cítíte vy?

V minulosti kontratenory vychovávaly pěvecké sbory. V Anglii je to už neobyčejně stará tradice , že v katedrálních chórech zpívají tyto typy hlasů. Jako kontratenoři se později uplatnili chlapci, kteří ve sboru zpívali čistým hlasem bez vibrata. Tenhle typ hlasu byl jako stvořený pro zpěv staré hudby. Nicméně dnes už vyrůstají nové generace kontratenoristů s průpravou získanou na hudebních konzervatořích, kde se učí zpívat mnohem průraznějším a robustnějším hlasem, učí se využívat vibrata a různé zabarvení svého hlasu. Moderní kontratenoristé zpívají mnohem širší spektrum hudby, než jejich dávní předchůdci. Strávil jsem několik let na Royal Academy of Music v Londýně, kde mě vedli ke zpěvu i jiné, než rané hudby. Experimentoval jsem a zkoušel zpívat Schuberta, Schumanna, dokonce i Rossiniho!

G.F.Händel: Julius César (Götteborg)


Jaký vztah máte k repertoáru, který budete v Praze zpívat teď?

V minulosti jsem zpíval řadu Vivaldiho skladeb, a nyní ve Frankfurtu nad Mohanem účinkuji v jedné z jeho oper – v opeře Orlando Furioso. Nicméně je to poprvé, co zpívám Stabat Mater a Nisi Dominus.

Vystupujete raději na koncertech nebo v operních produkcích?

Baví mě obojí, ale opera možná víc, protože v ní můžu uplatnit víc svých dovedností. Užívám si dlouhé období zkoušení operních produkcí. Mám tak víc času experimentovat a improvizovat, a tím co nejvíc pochopit hudbu, kterou zpívám.

G.F.Händel: Orlando (Buxton)


Jak velká konkurence je ve vašem oboru?

Konkurence se v poslední době zvyšuje, ale já ostatní kontratenoristy spíše než jako konkurenty vnímám raději jako kolegy! Z hlediska konkurence je kontratenor ještě poměrně vzácné zboží, ale samozřejmě v porovnání s ostatními hlasovými typy je také daleko méně operních kontratenorových partů.

Za vaše výkony jste získal už řadu cen. Jaký cíl nebo přání máte před sebou teď?

Osobně se vyhýbám stanovování si profesních cílů, raději se soustředím na to být lepším a lepším ve zpěvu, a tak doufám, že moje práce bude uznána. Vlastně mám jeden osobní cíl: Chtěl bych založit rodinu. To pro stále cestujícího zpěváka není tak lehké, jak by se mohlo zdát. Moje přítelkyně je také zpěvačka, takže o to to máme komplikovanější.

Děkujeme za rozhovor!

 

Reakcí (3) “William Towers: Z Prahy mám závislost na dortech

  1. Další zajímavý rozhovor, díky, v pátek jsem zvědav! Vašek

  2. Docela mě baví číst rozhovory, které děláte zde. Nejsou klišovité ani přechytrale odborné a v tomhle případě jsem byl i docela překvapen, co může také zanechat hluboké vzpomínky na Prahu. Kobliha v Cafe Imperial 🙂 Těším se na páteční produkci taky a je dobře, že se začínají zvát zahraniční hosté. LiMo

  3. Skutečně dobrých kontratenorů je málo. Jsou v podstatě na roztrhání. W. Towers je jedním z nejobsazovanějších. Ve Smrti v Benátkách to není zas tak velká role, na pátek se těším daleko víc.
    Radka

Komentáře jsou uzavřeny.