Wroclawští Sedlák kavalír a Komedianti

Těsně před Vánocemi, o druhé adventní neděli uvedla opera ve Wroclawi novou inscenaci dvojice slavných veristických aktovek Sedlák kavalír a Komedianti Pietra Mascagniho a Ruggera Leoncavalla. A tak jsme spěchali s ostatními návštěvníky velkolepých wroclawských vánočních trhů na starém rynku do blízké, před třemi lety kompletně zrestaurované klasicistní divadelní budovy, sídla zdejšího operního a baletního souboru.

V příjemně vyhřátém, zlatým zdobením a purpurovým plyšem se vyjímajícím sále to šumělo přicházejícími návštěvníky jako ve včelím úlu. Natěšení diváci čekali, až dá dirigentka a zároveň ředitelka Wroclawské opery Ewa Michnik znamení svému orchestru a ten spustí působivou melodickou předehru k druhé premiéře opery Sedlák kavalír (Rycerskośc wieśniacza). Otevírá se opona a nejen v hudbě cítíme závan horkého sicilského vzduchu, nabitého lidskými vášněmi předváděného příběhu. Na pravé části forbíny se mladý Turiddu (Zdislaw Madej jako host) laská se svojí dřívější láskou Lolou (pěkně zpívající Katarzyna Haras). Oba jsou ve ztvárnění pohledných a urostlých Sicilanů přesvědčiví svou mladostí a vášnivostí. Turiddu pak svoji sicilianu nezpívá jak je zvykem za scénou, ale v popředí jeviště, čímž nabývá tento sugestivní zpěv na razanci a bezprostřední působivosti. Na scéně Waldemara Zawodziňského, který je zároveň režisérem představení, se nezjevuje náves typické sicilské vesničky, ale bílými schody tvořený půlamfiteátr, umístěný před světlým horizontem. V jeho středu se nachází prodloužená velká bílá krychle, v jejíž spodní částí je široký průchod. Nad ním se pak po rozevření hořejší přední části objeví veliká zlatá monstrance. Je tím jasně a jednoduše znázorněna symbolika nezbytného vesnického kostela. Prostorné jeviště zaplňuje početný, dobře rozehraný a sezpívaný sbor venkovanů(sbormistryně Anna Grabowska-Borys), scházejících se na ranní velikonoční mši. Přichází také Santuzza (Elžbieta Kacmarzyk-Janczak) a Turidově matce Lucii (Barbara Bagiňska) vypráví o jeho lásce k Lole ve své nádherné árii Voi lo sapete, o mamma… Představitelka Santuzzy má sice pěkný a znělý hlas, ale je již poněkud za svým pěveckým zenitem a tak třeba při následujícím emocionálním výstupu a hádce s Turridem byl jednoznačně přesvědčivější mladý Zdislaw Madej. Vtipně je řešena následující scéna příjezdu povozníka Alfia, manžela Loly. Vesničané přivážejí  sněhobílou figurinu koně skutečné velikosti, na malých kolečkách. Na něj pak Alfio svižně vyskočí aby zazpíval svůj vstupní zpěv Il cavallo scalpita…Tuto roli pozdějšího Turiddova  přemožitele na úrovni pěvecky i herecky ztvárnil Jacek Jaskula.

Působivosti dramaticky se rozvíjejícího děje hodně pomáhala i vhodně volená světelná režie, měnící expresivně barevné nálady na jinak do bílé barvy koncipované scéně. Zajímavě proběhla scéna mezi Turiddu a jeho matkou Lolou, kdy příjezdem řady rozkvetlých stromů dotlačených mladíky se vytvořila nálada sadu. Netradičně proběhl i závěr opery, kdy je běžně Turiddu  při zápase  Alfiem zabit za scénou a ženský hlas nešťastně  a pronikavě volá Alfio zabil Turidda. Režisér ale vše zinscenoval v popředí jeviště, před zraky diváků. Sokové jsou při zápase přikryti velkým kusem bílé látky, a když je Turiddu zabit, Alfio se zpod látkového příkrovu vymotá a jako vítěz hrdě s Lolou odchází. Taková moderní a vkusná vize inscenátorů je naprosto přijatelná dnešnímu opernímu publiku.

Neméně slavné dílo Pietra Mascagniho Komedianti (Pajace) se na zdejším jevišti odehrává v úplně stejné dekoraci jako Sedlák kavalír. Ano, divák si sice žádá stále něco nového, i já jsem z počátku byl poněkud zklamán, že nevidím jinou scénu; brzy to ale hlediště přestalo jako ochuzení vnímat – ono se toho totiž dělo na jevišti až moc. Tato v podstatě commedia dell´arte s prolínáním životních radostí i smutku herců i normálních lidí, a také hry předváděné na jevištních prknech a reálných životních osudů byla velmi působivě vystižena . Sugestivitu příběhu jistě nemálo podpořila  škála vynikajících kostýmů Malgorzaty Sloniowské; na kostýmní výtvarnici jistě zapůsobilo ztvárnění barevných , velmi sugestivních obrazů  malíře Jamese Ensora. Rovněž se zde mohla uplatnit nápaditá a živá choreografie Janiny Niesobské, zejména v akčních scénách s příchozí skupinou komediantů.

Co je společné všem, třeba i rozdílně pojatým inscenacím Leoncavallovy opery, je jakási její vizitka, slavný prolog Si puó? Si puó?…. nešťastně zamilovaného Tonia. Je to bezesporu jedna z nejznámějších barytonových árií operní literatury a wroclawský představitel role Mariusz Godlewski svým nosným hlasem a procítěným pojetím všechna očekávání určitě splnil. Opona jde nahoru a na náves přijíždí skupina komediantů. Hned na začátku se představuje v pěveckém výstupu  Un grande spettacolo a ventitré ore… (s režijně přikázanou trochu zkarikovanou výslovností) padrone komediantů a ve hře paňácy Cania v podání ruského tenora wroclawského souboru Nikolaje Dorozhkina. Vzápětí následující Eh Eh! Vi pare?… znělo již,,klasicky“ varovně. Sólista vládnoucí poměrně průrazným hlasovým materiálem s jistými, možná někdy užšími výškami celkově neměl s rolí problémy a byl dostatečně přesvědčivý i výrazově. Vemlouvavá árie No, Pagliaccio non son!… (kterou zpíval ne v klaunském, ale opět v civilním oblečení) mu ke konci opery vyšla výborně. Ve skupině skotačících komediantů mne zaujala třemi artisticky provedenými hvězdami na popředí jeviště drobná, blonďatá dívenka. K mému údivu, když otevřela svá ústa, vyklubala se z ní představitelka jediné, ale hlavní ženské role Neddy, kolombíny. Tato náročná úloha byla svěřena mladé pěvkyni z Bratislavy Lindě Ballové. V jejím ztvárnění a samozřejmě s přispěním režiséra se mi jevila jednou z nejlépe propracovaných postav představení, velikým vkladem byly také pěvecké kvality sólistky. Tato Nedda byla úplně jiná, nežli ty, které jsem viděl v řadě jiných inscenací. Na jedné straně díky svému mladistvému, roztomile holčičímu vzhledu, aby se vzápětí v jiných situacích stala vášnivě milující a také trpící ženou. Bohužel ale k ní nebyl ideálně vybrán představitel jejího milence Sylvia Michal Kowalik. Nejenže byl vedle drobné Neddy nepoměrně vysoký, ale hlavně se bez patřičného výrazu a také hlasově vedle takto výtečné představitelky ztrácel. Je ovšem také pravdou, že i na některých jiných scénách se často nevěnuje partu Sylvia dostatečná pozornost; bere se jako vedlejší role, do které bývají obsazováni nepříliš kvalitní sólisté. Dobře si ale vedli představitelé menších rolí jako Beppo-  Lukasz Gaj a Januš Zawadski a Rafal Majzner jako venkované.

Poslední část opery byla inscenována s velkým komparsem a v nádherných maskách a kostýmech. Toto maškarní hemžením opět připomínalo pozoruhodné obrazy Jamese Ensora. Samozřejmě i sbor odvedl svoji roli na úrovni, rovněž je třeba nezapomenout na vybroušeně hrající orchestr, obzvláště ve slavných intermezzech obou oper. Představení se i přes určitou nedotaženost v některých vokálních partech nebo a také zaseknutí revuální scénické opony (kdy se muselo přerušit) vydařilo.

A příjemné bylo rovněž následné setkání s umělci a tvůrci inscenace v dlouhém, přes celou šíři budovy se rozprostírajícím hlavním foyeru. Tam jsem se kupříkladu od nesmírně milé Lindy Ballové (která měla na představení celou svoji celou rodinu z Bratislavy) dozvěděl, že roli Neddy vlastně vyhrála v konkurzní soutěži uspořádané divadlem, a že to bylo její první pracovní setkání s tímto titulem na operním jevišti. Pro diváky rozcházející se do studené noci bylo toto představení skutečně hezkým předvánočním dárkem.

Hodnocení autora recenze:65 %

Pietro Mascagni:
Cavalleria rusticana

Ruggero Leoncavallo:
Pagliacci

Dirigent: Ewa Michnik
Režisér a scéna: Waldemar Zawodziński
Kostýmy: Małgorzata Słoniowska
Choreograf:Janina Niesobska
Sbormistr: Anna Grabowska-Borys
Premiéra 15. prosince 2012 Opera Wroclaw
(psáno z 2.premiéry 16.12.2012)

Cavalleria rusticana:
Santuzza – Elżbieta Kaczmarzyk-Janczak
Turridu – Zdzisław Madej
Lucia – Barbara Bagińska
Alfio – Jacek Jaskula
Lola – Katarzyna Haras

Pagliacci:
Canio – Nikolay Dorozhkin
Nedda – Linda Ballová
Tonio – Mariusz Godlewski
Beppo – Łukasz  Gaj
Silvio – Michal Kowalik
I wieśniak – Janusz Zawadzki
II wieśniak – Rafał Majzner

www.opera.wroclaw.pl

Foto P. Horník a M. Grotowski