Z archivu: Čí bude Národní divadlo?

Tentokrát jsme v našem volném cyklu sáhli po textu z počátku devadesátých let minulého století, tedy doby bezprostředně polistopadové, kdy se i v případě pražského Národního divadla začalo debatovat o jeho „nové“ budoucnosti, o novém modelu jeho fungování. Ale též o budoucnosti divadla Stavovského, jehož generální rekonstrukce se dostávala do finále a kdy na stole byla nabídka ze zahraničí na spravování mozartovského repertoáru na této scéně, a v neposlední řadě i o směřování Smetanova divadla, tedy dnešní Státní opery, v té době ještě jedné ze scén, náležících pod správu Národního divadla.
***

Čí bude Národní divadlo?

Národní divadlo má historickou šanci uspořádat si poměry svobodně a dobře. Řadu týdnů a měsíců se intenzivně hledá, rokuje, navrhuje i brzdí nová podoba tohoto divadelního giganta, který zřejmě nemá obdoby. Nevyhovující podmínky, nevyhovující uspořádání správ a kompetencí, zavazující genius loci a především nezajímavé umělecké výsledky Národního divadla tlačí všechny zúčastněné ve dne v noci jako kámen v botě. Potem zbrocený dvoutisícihlavý organismus Národního divadla hledá energii, která by měla sytit generátory provozu po několik příštích generací.Národní divadlo snad nemusí nutně projít změnou organizačního uspořádání, může fungovat dál tak jako v posledních desítiletích a pod tlakem nesmlouvavé svobodné kritiky a nových ekonomických vztahů postupně upravit administrativně řízený chod na divadlo řízené provozně. Tento způsob je zdlouhavý a nepřináší tolik potřebné jasné vymezení vztahů mezi jednotlivými uměleckými soubory. Proto opera, činohra a balet Národního divadla předložily své koncepce, navrhující příští organizaci divadla. Samostatná koncepce baletu se po určitých dohodách v podstatě shoduje s koncepcí opery, a tak se omezím na informace o návrzích souborů činohry a opery. Činohra postavila do středu své rozvahy pojetí úlohy historické budovy na nábřeží proti Hradu a proti ostrovu Žofín. Tomuto domu má být přiznána úloha historická a reprezentativní, má mít vlastní vedení a neměla by mít žádný vlastní soubor. Vedení by vyhlašovalo témata, pravděpodobně vždy na jeden rok, při jejichž realizaci by spolupracovaly všechny umělecké soubory Národního divadla, které by tam vysílaly lidi a inscenace. Šlo by tedy o jakýsi permanentní trialog s každodenním provozem, o němž se předpokládá, že by byl atraktivní pro diváky tuzemské i zahraniční. Soubor činohry by měl domovskou scénu ve Stavovském divadle (předpokládané otevření v listopadu 1991), opera a balet ve Smetanově divadle. Nová scéna by připadla Laterně magice. Ve Stavovském divadle by se mimo to konala představení Mozartových oper. Očekává to svět a my si to všichni přejeme. “Mozartovo divadlo” (jediné světové divadlo, ve kterém osobně dirigoval Mozart a pro něž napsal dvě opery) je ohromný pražský kulturní kapitál. Zatím však není jasné, kdo a jak bude mozartovské opery provozovat. Agent americké mozartovské nadace pan Coblence nabízí Stavovskému divadlu (a Bertramce) projekt z diváckého hlediska zřejmě vysoce atraktivní. Konkrétní návrh smlouvy je však pro operu Národního divadla  nepříznivý, takřka koloniální. Chce využít renovovaného Stavovského divadla a všech materiálních kapacit, které divadlo má. Chce rovněž využít umělecké síly opery Národního divadla podle vlastního výběru, a to vše za směšně nízkou cenu. Sám by dodával pěvecké hvězdy, resp. kolektivy pro inscenace. Opera Národního divadla naproti tomu vyzvala prostřednictvím Kulturní rady Evropy zahraničí ke sponsorování mozartovských produkcí tak, aby se dostaly na mezinárodní úroveň, ale neučinily zároveň z opery Národního divadla vazala zahraničního agenta. Jinou možností je provádět Mozartovy opery zcela domácími silami. To není snad na první pohled tak atraktivní, ale za určitých okolností by to mohlo dopadnout velmi dobře, vždyť v mozartovských představeních je hluboko skryt jeden ze základů českého divadelnictví. O tom, jaké řešení bude nakonec vybráno, rozhodne česká vláda, která o věci jedná se všemi zainteresovanými stranami a snad už v létě dospěje k závěru.