Za soudobou operou po dvou letech znovu do Ostravy

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Premiérové novinky letošního ročníku NODO představují jejich autoři 

Ostravské centrum nové hudby a Národní divadlo moravskoslezské letos znovu spojí své síly, aby se na konci června mohl v severomoravské metropoli znovu odehrát festival současné opery NODO – New Opera Days Ostrava – Dny nové opery Ostrava a navázat na úspěch prvního, předloňského ročníku.Druhý ročník bienále NODO uvede během čtyř dnů posledního červnového týdne pět operních inscenací, vesměs ve světových premiérách, podepsaných skladateli z Česka, Rakouska, USA, Kanady a Číny.

Konkrétně: tou první bude opera Re:igen (Rej) rakouského skladatele Bernharda Langa, podle skandální hry Arthura Schnitzlera, zachycující rozhovory před milostným aktem a po něm. Půjde o českou premiéru, uvedenou ve spolupráci se Schwetzinger SWR Festspiele.

Dalším titulem se ve světové premiéře stane opera Sezname, otevři se! z dílny skladatele Martina Smolky na libreto Jiřího Adámka. Opera je poctou Umbertu Ecovi a bude se v ní hlavně mluvit – šeptat i volat, zpěv se podle pořadatelů ozve jen vzácně, jako šperk, jako pěna.

Přímo na objednávku festivalu píše svůj první operní kus Petr Kotík, který jej nazval Mistrovská díla. Inspirací mu bylo dílo spisovatelky Gertrudy Steinové, stejně jako i spolupráce s houslistkou Pauline Kim Harris a sopranistkou Kamalou Sankaram, ale i naléhavá otázka: Co a k čemu je opera?

Od doby své emigrace v roce 1968 se do České republiky nikdy nevrátil skladatel Rudolf Komorous. I když se stal legendou kanadské soudobé hudby, nikdy ho nepřestal zajímat Orient. Jeho opera No no miya je volnou adaptací hry japonského divadla nó, půjde o evropskou premiéru díla z roku 1988.

A konečně opera Encounter mladé čínské skladatelky Mojiao Wang vznikla také na festivalovou objednávku. Libreto napsal v Pekingu otec skladatelky, dílo je pokusem o probuzení naší ostražitosti vůči modernímu způsobu života.

Bienále se odehraje na scénách Národního divadla moravskoslezského a také v Multižánrovém centru pro současné umění Cooltour na Černé louce za účasti sólistů z Německa, USA, Maďarska, Koreje i od nás. Jako režiséři se představí Georges Delnon, Jiří Adámek, Michael Rau, Jiří Nekvasil a Xinxin Tang, orchestr Ostravská banda povedou dirigenti Rolf Gupta, Petr Kotík a Ondřej Vrabec. Ke spoluúčinkování byl přizván i Canticum Ostrava se sbormistrem Jurijem Galatenkem a baletní soubor Národního divadla moravskoslezského, připraven je i doprovodný program.

Na Opeře Plus teď představujeme jednotlivé autory a jejich novinky.
***

Petr Kotík: Mistrovská díla (2014)

Mistrovská díla jsou vaší první operou. Dlouho jste hledal námět, byly vám blízké spíše skutečné příběhy osobností, nebo dějinné události, zvažoval jste také vzít si jako předlohu film Nikity Michalkova Unaveni sluncem nebo Titanic. Proč jste si nakonec vybral neepický text Gertrudy Steinové?

Master-Pieces (Almost a Lecture) / Mistrovská díla (Téměř přednáška) je můj první pokus o napsání opery. O kompozici opery uvažuji od konce sedmdesátých let. Nebyla to aktuální starost (jak je vidět), ale přesto jsem o tom přemýšlel a hledal cestu „jak na to“. Nikdy mě nepřitahoval koncept opery jako zpívané divadlo, to považuji za nesmysl. Není důvodu, proč by mělo být drama na jevišti zpívané.

Co a k čemu tedy opera je? Co je podstatou našeho zájmu o operu a co udržuje její životnost? Je těžké najít s jistotou vysvětlení na otázku, proč se k opeře vracíme. Na jednu stranu je opera jako taková nesmysl, na druhou stranu nás silně fascinuje a přitahuje.

Nevím, jak daleko jsem postoupil v ujasnění si těchto problémů. Sám bych charakterizoval operu jakožto něco, co není ani ryba, ani rak; není to ani hudební dílo, ani divadlo, ale něco „mezi“. Proto, aby opera uspěla, nestačí složit hudební veledílo (tedy mistrovské dílo). (Umělecky) úspěšná opera vyžaduje úzkou symbiózu divadla a hudby, a i když hudební část je extrémně důležitá, slabá stránka libreta může dílo značně poničit. (Hubička nebo Armida nám mohou sloužit jako příklad).

K rozhodnutí napsat Master-Pieces došlo pozvolna. Původně jsem měl v úmyslu složit skladbu pro soprán a housle. Když se mě (Náhodou? Intuitivně? Boží rukou?) dostal do ruky text přednášky Gertrudy Steinové What Are Master Pieces and Why Are so Few of Them (Co jsou mistrovská díla a proč je jich tak málo), převedl jsem svůj původní nápad do divadelní (tedy operní) představy, kde soprán a housle hrají dominantní roli. Protože na opeře intenzivně pracuji, nechtěl bych tuto skladbu dále komentovat.

Když operu, která má v podtitulu uvedeno, že je téměř přednáškou, komponujete, máte představu o její scénické realizaci nebo alespoň částečném převedení do divadelní situace?

„Představa“ nebo to, co nazývám „vize“ díla nelze přesně identifikovat. Člověk ani neví, co chce, spíš ví to, co nechce. Mám určitou scénickou vizi, ta se ale nepromítá do přesných obrazů. Před několika dny jsem začal spolupracovat na divadelní stránce s Michaelem Rauem. Jsme teprve v počátcích a nelze o této spolupráci říci více.

Na texty Gertrudy Steinové nekomponujete poprvé, píšete opět na poměrně náročné texty autorů (před tím Buckminster Fuller, Václav Havel nebo Vladislav Vančura). Jak poznáte, že je daný text vhodný pro vokální dílo? Nebo lépe, že právě tento text má či může být zhudebněn?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na